BELLIS SYLVESTRIS Erben – sedmikráska / sedmokráska

Syn.: Bellidastrum michelii Planellas, Bellidium pappulosum Bertol., Bellis atlantica Boiss. et Reut., Bellis hirta Host, Bellis longifolia Orph. ex Nyman, Bellis pappulosa Boiss. ex DC., Bellis pappulosa Boiss., Bellis perennis subsp. sylvestris (Cirillo) Rouy, Bellis velutina Pomel, Bellium pappulosum (Boiss. ex DC.) Kunze, Brachyscome sylvestris Klatt, Doronicum bellidiastrum Sm.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Bellis sylvestris

Rozšíření: Typický mediteránní druh, vyskytuje se v širokém pruhu od Portugalska po jih Balkánského poloostrova, v Asii od Turecka po Jordánsko, v severní Africe v Maroku, Alžírsku, Tunisku a Libyi. Izolované lokality leží na Krymu. Nepůvodní je ve Velké Británii a v Německu.

Ekologie: Roste na travnatých místech nebo na úhorech, ale také v řídkých porostech s keři, případně se stromy (např. ve výsadbách olivovníků).

Bellis sylvestris

Popis: Drobná vytrvalá bylina vysoká 10–30 cm, stvoly jsou jednoduché, pýřité. Listy jsou uspořádány do přízemní růžice, jsou obkopinaté, 5–8 cm dlouhé a 2–3 cm široké, chlupaté, na bázi plynule zúžené do 2–4 cm dlouhého křídlatého řapíku, na okraji zoubkované, na vrcholu tupé. Úbory jsou koncové, mají 3–4 cm v průměru; zákrov je polokulovitý, dvouřadý, zákrovní listeny jsou 7–10 mm dlouhé, špičaté; lůžko úboru je bez plevek; jazykovité květy na okraji úboru jsou samičí, ligula je 12–15 mm dlouhá, bílá nebo narůžovělá; trubkovité květy uprostřed úboru jsou oboupohlavné, zpravidla žluté. Nažky jsou asi 2 mm dlouhé, brvité.

Záměny: Od běžné středoevropské chudobky (Bellis perennis) se liší především delšími zákrovními listeny.

Bellis sylvestris
Bellis sylvestris
Bellis sylvestris
Bellis sylvestris

Fotografovali Vít Grulich a Mário Duchoň, dne 15. 5. 2013 (Itálie, Sardinie, Oliena, svahy Monte Corassi); Naďa Gutzerová, dne 3. 10. 2013 (Chorvatsko, ostrov Brač, zátoka Donja Krušica).