BELLOA CHILENSIS (Hook. et Arn.) J. Rémy

Syn.: Chevreulia nivea Phil., Gnaphalium andicola Kuntze, nom. illeg., Gnaphalium frigidum Poepp. ex Poepp., nom. inval., Lucilia araucana Phil., Lucilia chilensis Hook. et Arn., Lucilia frigida Reiche, Lucilia nivea (Phil.) Cabrera
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité

Belloa chilensis

Rozšíření: Druh jihozápadu Jižní Ameriky, vyskytuje se na středochilsko-argentinském pomezí, v argentinských provinciích Neuquén a Río Negro a v přiléhajících regionech Chile.

Ekologie: Roste na exponovaných horských hřebenech a svazích, v suťovištích, stoupá až do nadmořské výšky okolo 2000 m. Kvete od prosince do ledna.

Belloa chilensis

Popis: Poduškovitě rostoucí vytrvalá bylina, jen 1–5 cm vysoká, s lodyhami poléhavými, větvenými, bohatě olistěnými. Listy jsou střídavé, přisedlé, kopisťovité až obvejčité, 3–10 mm dlouhé a 1,5–3 mm široké, dužnaté, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu tupé až zaokrouhlené, po obou stranách běloplstnaté. Úbory vyrůstají jednotlivě z úžlabí horních listů, jsou přisedlé; zákrov je válcovitý, 4–9 mm dlouhý, zákrovní listeny jsou seřazeny ve 4 řadách, jsou vejčité, lysé; okrajové květy jsou nitkovité, bělavé až nachově naběhlé, trubkovitých květů ve středu úboru je 3–5. Plodem je nažka s chmýrem.

Poznámka: K rodu Belloa je řazeno asi 11 druhů, všechny pocházejí z Jižní Ameriky.

Belloa chilensis
Belloa chilensis
Belloa chilensis
Belloa chilensis

Fotografoval Mário Duchoň, dne 28. 1. 2019 (Argentina, prov. Río Negro, Parque Nacional Nahuel Huapi, San Carlos de Bariloche, cestou od jezera Laguna Cab k Laguna Cretón).