Syn.: Betula candelae Koidz., Betula maximowiczii Regel, nom. illeg.
Čeleď: Betulaceae S. F. Gray – břízovité
Betula maximowicziana
Rozšíření: Východoasijský druh, vyskytuje se na japonských ostrovech Honšú a Hokkaidó, zasahuje i na ostrov Kunašir, nejjižnější ostrov ruských Kuril. Do Evropy byl introdukován na konci 19. století, první zmínka o jeho výsadbě na českém území pochází z roku 1915.
Ekologie: Roste ve smíšených lesích severního a středního Japonska. Kvete od května do června.
Betula maximowicziana
Popis: Statný, poměrně rychle rostoucí strom dosahující výšky až okolo 30 m, s borkou šedou až naoranžověle šedou, odlupčivou a s letorosty červenohnědými, lysými. Listy jsou řapíkaté, široce vejčité až skoro okrouhlé, 8–14 cm dlouhé a 6–10 cm široké, na bázi srdčité, po okraji 2krát pilovité, na vrcholu krátce zašpičatělé, s 10–12 páry vedlejších žilek. Samičí jehnědy vyrůstají po 2–4, jsou stopkaté, svěšené, 3–7 cm dlouhé, podpůrné šupiny jsou asi 3 mm dlouhé, 3laločné, lysé. Plodem je asi 3 mm dlouhá nažka s křídlatým lemem, který je 2–3krát širší než nažka.
Využití: V Japonsku se používá dřevo tohoto stromu k nejrůznějším účelům, je zde vysazován i jako okrasná dřevina.
Ohrožení a ochrana: Jako chráněný druh je bříza Maximovičova uvedena v Červené knize Ruska (2005), Červený seznam IUCN (2014) ji klasifikuje jako druh méně dotčený (LC).
Poznámka: Druhové jméno odkazuje na ruského botanika německého původu Karla Ivanoviče Maximoviče (Карл Иванович Максимович, 1827–91), ředitele botanické zahrady v Petrohradě.
Betula maximowicziana
Betula maximowicziana
Betula maximowicziana
Betula maximowicziana
Fotografováno dne 22. 7. 2018 (Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).