Výše jsme už zmínili, že existují podstatná jména rodu ženského, která mají tradiční „mužskou“ koncovku –us. Stará latina zavedla neobvyklé pravidlo, že stromy nemohou být nikdy rodu mužského.
U jmen typu Betula nebo Magnolia snadno poznáme, že jsou rodu ženského, některá jména však mohou být i rodu středního (např. Acer). Je však důležité si uvědomit, že ženského rodu jsou také všechna jména stromů, která končí na –us. S nimi se setkáváme na každém kroku: Alnus incana, Fagus sylvatica, Pinus nigra… Všimněme si třeba slova Populus: v rodu mužském znamená lid (Senatus populusque romanus), v rodu ženském je to topol (Populus alba): v každém významovém smyslu, a tedy i rodu, se tato slova skloňují podle jiných vzorů, takže u dalších pádových tvarů si už můžeme být s významem víceméně jisti.
U dřevin ovšem mohou nastat problémy s určením rodu v případě keřů. Pro keře výše uvedené pravidlo o stromech neplatí, takže mohou nabývat klidně i rodu mužského. Ale existuje logický požadavek, aby gramatický rod platil pro všechny druhy příslušného rodu. Nemůže tedy nastat, aby velké stromy byly ženské a malí keřoví příbuzní mužští. Z naší květeny uveďme příklad rodu vrba (Salix), která může být stromová nebo keřová, kdybychom se poohlédli k cizokrajným druhům, tak také např. dřín (Cornus), který může nabývat podoby stromu, keře, ale dokonce i byliny. Z rodů keřů, kterým mužský rod zůstal, jmenujme např. Cotoneaster nebo Euonymus.
Druhová jména, která představují přívlastek jmenný – a tedy nejde o jméno přídavné, ale podstatné – nás ale někdy mohou zmást. Jako příklady mohou sloužit např. Carpinus betulus, Physalis alkekengi, Prunus cerasus nebo Aesculus hippocastanum. Jiný příklad je Sambucus ebulus – zde máme k dispozici hned srovnání: Sambucus nigra.
