Syn.: Aeoniopsis cabulica (Boiss.) Rech. f., Goniolimon cabulicum (Boiss.) Mobayen, Limonium cabulicum (Boiss.) Kuntze, Statice cabulica Boiss.
Čeleď: Plumbaginaceae Juss. – olověncovité
Bukiniczia cabulica
Rozšíření: Druh byl popsán z okolí afghánského Kábulu, vyskytuje se v horských oblastech centrálního Afghánistánu a severního i severozápadního Pákistánu. Z indického Kašmíru bývá uváděn ještě poněkud podobný íránsko-beludžistánský druh Dictyolimon macrorrhabdos (syn. Bukiniczia macrorrhabdon), vztah těchto rostlin nám bohužel není zcela jasný.
Ekologie: Roste na suchých kamenitých svazích, na skalních terasách a v suti, stoupá až do nadmořské výšky okolo 4000 m.
Bukiniczia cabulica
Popis: Monokarpická bylina s dřevnatým oddenkem a listy v husté přízemní růžici, které jsou kopisťovité až široce obvejčité, dužnaté, na řapík sbíhavé, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené, hrotité, šedozelené, s bílou kresbou podél žilek. Stvol je přímý, 10–30 cm dlouhý, větvený; listeny jsou trojúhelníkovité, po okraji blanité; květenství je dichotomicky větvené, latnaté, květy jsou 5četné, oboupohlavné, vyrůstají v 1–2květých kláscích, které jsou skoro přisedlé a oddáleně rozmístěné podél větví stvolu; kalich je nálevkovitý, jemně chlupatý, lem je blanitý, bělavý, koruna je narůžovělá.
Využití: Bývá pěstován i v Evropě jako choulostivější a vzácnější skalnička.
Poznámka: Rod je snad monotypický.
Bukiniczia cabulica
Bukiniczia cabulica
Fotografováno dne 26. 7. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Německo, Berlín, Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin).