Syn.: Gnaphalium bellidiflorum Viv., Gnaphalium frigidum Sch. Bip., nom. illeg., Helichrysum frigidum (Labill.) Willd., Virginea frigida (Labill.) R. M. Nicoli, Xeranthemum frigidum Labill.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité

Castroviejoa frigida

Rozšíření: Západomediteránní druh, roste pouze na ostrovech Korsice a Sardinii. Zatímco na Korsice je dosti rozšířený ve vyšších částech ostrova na jih od Mt. Cinto, na Sardinii se vyskytuje jen v severní části v masivu hory Mt. Limbara.

Ekologie: Stanovištěm jsou štěrbiny nevápenných skal v nadmořské výšce 600–2000 m.

Castroviejoa frigida

Popis: Nizoučký polštářový polokeřík, dorůstá výšky jen 5–10 cm; větvičky jsou vystoupavé, zejména sterilní jsou hustě střechovitě olistěné. Listy jsou přisedlé, obkopinaté, 3–4 mm dlouhé a asi 1 mm široké, hustě šedě plstnaté, celokrajné, na vrcholu tupé. Úbory jsou jednotlivé na koncích větviček, zákrov je kuželovitý, o průměru 1,2–1,8 cm, listeny jsou blanité, až 6 mm dlouhé, sněhobílé, vzácněji růžové; květy jsou trubkovité, bělavé. Nažky jsou 1,2–1,6 mm dlouhé, jemně chlupaté, s chmýrem 3,5–4 mm dlouhým.

Poznámka: Rod byl teprve v roce 2004 vyčleněn z rodu Helichrysum. Řadí se do něj jen dva druhy; kromě tohoto je to ještě Castroviejoa montelinasana, známá pouze z jihozápadní Sardinie; odlišuje se řidším oděním a horními lodyžními listy delšími a užšími než jsou spodní (u C. frigida jsou horní i dolní listy tvarem podobné).

Castroviejoa frigida
Castroviejoa frigida

Fotografovali Eva Šmerdová a Gianmaria Bonnari, dne 5. 6. 2018 (Francie, Korsika, sestup od jezera Lac de Nino).