Syn.: Cenchrus anjania Buch.-Ham. ex Wall., nom. inval., Cenchrus bulbosus Fresen. ex Steud., Cenchrus glaucus C. R. Mudaliar et Sundararaj, Cenchrus longifolius Hochst. ex Steud., Cenchrus melanostachyus A. Camus, Cenchrus mutabilis Wight ex Hook. f., nom. inval., Cenchrus rufescens Desf., Pennisetum cenchroides Rich., nom. illeg., Pennisetum ciliare (L.) Link, Pennisetum distylum Guss., Pennisetum incomptum Nees ex Steud., Pennisetum longifolium Fenzl ex Steud., nom. inval., Pennisetum oxyphyllum Peter, Pennisetum pachycladum Stapf, orth. var., Pennisetum panormitanum Lojac., Pennisetum petraeum Steud., Pennisetum polycladum Chiov., Pennisetum rangei Mez, Pennisetum rufescens (Desf.) Spreng., Pennisetum teneriffae Steud.
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Přirozený areál lze dnes obtížně stanovit, zahrnuje pravděpodobně většinu Afriky s výjimkou vlhkých tropů, ale včetně některých ostrovů (Madeira, Kanárské a Kapverdské ostrovy, Bioko, Sokotra). Zasahuje zřejmě i do nejjižnější Evropy (Sicílie). Dále je asi původní v Asii od Blízkého východu po Indii. V jiných teplých oblastech ve světě se vyskytuje druhotně (Madagaskar, východní a jihovýchodní Asie, Austrálie, Oceánie, Amerika) a místy má invazní charakter.
Ekologie: Teplomilná tráva, roste v nezapojené vegetaci na mělkých půdách na kamenitých svazích a pastvinách, vystupuje až do výšky 3000 m. V suchých územích roste zejména v oblastech s letními srážkami a ročním phrnem 200–650 mm, nesnáší mráz. Fotosyntéza probíhá C4 cestou. Rozmnožování je převážně apomiktické.
Popis: Vytrvalá trsnatá nebo krátce výběžkatá tráva; stébla jsou většinou nevětvená, přímá nebo vystoupavá, 10–150 cm vysoká. Listy dvouřadé, čárkovité, 10–50 cm dlouhé a 4–8 mm široké, řídce chlupaté; jazýček 0,5–3 mm dlouhý. Květenství je válcovitý lichoklas 3–15 cm dlouhý, složený ze skupin 1–4 přisedlých dvoukvětých klásků (dolní kvítek je samčí nebo sterilní, horní je oboupohlavný); na bázi každé skupiny klásků vyrůstají 7–14 mm dlouhé, křivolaké, nazpět brvité, často fialově zbarvené štětiny, z nichž vnitřní jsou delší než klásky a vnější zřetelně kratší, všechny na bázi krátce srůstají; klásky jsou kopinaté, 2–5,5 mm dlouhé, dolní pleva dosahuje délky klásku, horní pleva poněkud kratší; pluchy jsou stejně dlouhé jako klásek. Obilka je na hřbetu smáčknutá.
Poznámka: Rody Cenchrus a Pennisetum byly v minulosti oddělovány na základě srůstu štětin, které vyrůstají pod klásky. Bylo ovšem zjištěno, že k tomuto srůstu došlo v průběhu evoluce několikrát nezávisle na sobě; druhy rodu Cenchrus jsou tedy v evolučním stromu vmezeřeny mezi druhy, tradičně řazené do rodu Pennisetum. Aby byl dodržen princip monofyletičnosti, je třeba oba rody sloučit; pak se – z důvodu priority – musí sloučená jednotka jmenovat Cenchrus. Na tomto stavu má podíl i časté křížení (dnes, ale i v minulosti): mnoho druhů má hybridogenní původ, jsou allopolyploidní. Platí to i o tomto druhu, který tvoří populace o různých ploidních úrovních (včetně aneuploidie), a převážně se rozmnožuje apomixí.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 23. 9., 3. a 4. 10. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Fizayah; gov. Ad Dakhiliyah, Misfat al Abriyyin, wádí An Nakhur a Al Hayl).