Syn.: Calcitrapa napifolia (L.) Moench, Calcitrapoides napifolia (L.) Holub, Centaurea romana L., Centaurea zanonii Sebast. et Maur., Cistrum napifolium Hill, Cyanus napifolius Gaertn.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Centaurea napifolia
Rozšíření: Pochází ze Středozemí. Vyskytuje se v severní Africe od Maroka přes Alžírsko po Tunisko, a dále v Itálii od jihu poloostrova až po Toskánsko, také na Sicílii a Sardinii. Ve Francii roste na Korsice, původ výskytu v Provence je nejistý.
Ekologie: Stanovištěm jsou úhory, pastviny a různé typy ruderálních stanovišť. Vystupuje do nadmořských výšek 600 m.
Centaurea napifolia
Popis: Jednoletá bylina; lodyha je bohatě větvená, 30–80 cm vysoká, drsná a s nápadnými zvlněnými nebo zubatými křídly širokými 2–5 mm. Dolní listy jsou lyrovitě peřenosečné, s kosníkovitým koncovým úkrojkem 5–9 cm dlouhým a 4–6 cm širokým, s 1–2 páry úkrojků 1–4 cm širokých, přímo směřujících; vyšší listy jsou zpeřené (s 2–3 páry úkrojků), nejvyšší často jednoduché, celokrajné. Úbory vyrůstají jednotlivě na koncích větví; zákrov je hruškovitý, 1–1,3 cm v průměru, zákrovní listeny jsou bledé, prostřední nesou na vrcholu chrupavčité přívěsky s 7–13 ostny, asi 3 mm dlouhými; květy jsou nálevkovité, nachové. Plody jsou nažky asi 3,5 mm dlouhé, s 2 mm dlouhým chmýrem.
Ohrožení a ochrana: Ve Francii je druh v Červeném seznamu (2015) hodnocen jako zranitelný (VU – vulnerable).
Poznámka: Snadno identifikovatelná chrpa s křídlatými lodyhami a ostnitými přívěsky na zákrovních listenech. Podobná, rovněž mediteránní Centaurea sonchifolia má větší úbory a je vytrvalá.
Centaurea napifolia
Centaurea napifolia
Fotografováno dne 8. 6. 2018 (Francie, Korsika, Porto Vecchio).