Syn.: Centropogon cordatus M. Martens et Galeotti, Siphocampylus guatemalensis Vatke
Čeleď: Campanulaceae Juss. – zvonkovité; Lobeliaceae R. Br. – lobelkovité
Centropogon cordifolius
Rozšíření: Roste na dosti malém území ve Střední Americe v jižním Mexiku (stát Chiapas), v Guatemale, Salvadoru, Hondurasu a západní Nikaragui.
Ekologie: Vyskytuje se v podrostu vlhkých smíšených nebo borových lesů a křovin, v nadmořské výšce 900–2500 m.
Centropogon cordifolius
Popis: Vytrvalá bylina nebo polokeř; stonek je větvený, přímý, někdy křivolaký, ale i poléhavý nebo opíravý, často tmavočervený, lysý. Listy jsou střídavé, řapíkaté, vejčité, 5–14 cm dlouhé, na líci lysé, na rubu alespoň na žilnatině krátce chlupaté, na bázi srdčité, na okraji nepravidelně a oddáleně zoubkované, na vrcholu tupě špičaté; řapík je 2–4 cm dlouhý. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů na stopkách 3–8 cm dlouhých, nesoucích pár listenců; češule je polokulovitá, řídce pýřitá, až 1 cm v průměru; kališní cípy jsou často nazpět ohnuté, čárkovité až šídlovité, 5–13 mm dlouhé; koruna je souměrná, 3–4,5 cm dlouhá, sytě červená nebo růžová, málo zahnutá, s přímými nebo jen lehce vyhnutými cípy 6–8 mm dlouhými, horní jsou čárkovité nebo podlouhlé, dolní trojúhelníkovité; tyčinky jsou srostlé nitkami i prašníky, ukryté v korunní trubce; semeník je spodní. Plodem je červenofialová bobule.
Centropogon cordifolius
Centropogon cordifolius
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 10. 2. 2015 (Guatemala, depart. Baja Verapaz, Biotopo del Quetzal).