Syn.: Centropogon austin-smithii Standl., Centropogon discolor Kunth et C. D. Bouché, Centropogon flexuosus E. Wimm., Centropogon longipes Regel, Centropogon montanus E. Wimm., Centropogon nubicola Gómez-Laur. et L. D. Gómez, Centropogon ovalifolius Zahlbr., Centropogon planchonis Zahlbr., Centropogon prostratus Benth., Centropogon psilandrus E. Wimm., Centropogon riparius E. Wimm., Centropogon semperflorens E. Wimm., Centropogon speciosus Planch., Centropogon subfalcatus Zahlbr., Centropogon xestus E. Wimm., Siphocampylus longipes (Regel) Vatke
Čeleď: Campanulaceae Juss. – zvonkovité; Lobeliaceae R. Br. lobelkovité
Centropogon solanifolius
Rozšíření: Roste v Kostarice a dále v severozápadní Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru a Peru.
Ekologie: Provází horské deštné nebo mlžné lesy v nadmořských výškách 800–2800 m. Nejčastěji roste terestricky, ale občas i jako epifyt.
Centropogon solanifolius
Popis: Asi 1 m vysoká vytrvalá bylina; stonek mléčí. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, asi 15 cm dlouhé, s čepelí vejčitou, na okraji vroubkovanou a na vrcholu zašpičatělou. Květenství je terminální hrozen; kalich má hrbolkatou trubku a zelené kopinaté cípy; koruna je asi 4 cm dlouhá, s dlouhou červenou zakřivenou trubkou, která před koncem přechází do žlutozelena až žluta, cípy jsou krátké, ohrnuté; tyčinky srůstají do prašníkové trubičky; semeník je spodní, čnělka je velmi dlouhá, trčí ven z květu. Plodem je bobule.
Poznámka: Typická rostlina adaptovaná na opylování kolibříky – nasvědčuje tomu dlouhá, zahnutá korunní trubka a výrazné, kontrastní zbarvení květů.
Centropogon solanifolius
Centropogon solanifolius
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 21. 2. 2009 (Kostarika, Monteverde: Santa Elena).