Syn.: Centropogon estrellanus E. Wimm.
Česká jména: bodlochlup (Presl 1846)
Čeleď: Campanulaceae – zvonkovité
Rozšíření: Druh s nevelkým areálem v peruánských Andách ve střední a jižní části země. Jméno dostal podle údolí nedaleko Cuzca, odkud byl popsán, a odkud také pocházejí naše snímky.
Ekologie: Provází okraje vlhkých horských lesů v nadmořské výšce 650–2700 m.
Popis: Lysý keř s popínavými, na konci často převislými větvemi. Listy jsou střídavé, vejčité až kopinaté, asi 4,5 cm dlouhé a 1,5 cm široké, na ploše poněkud svraskalé, na bázi zúžené až klínovité, drobně vroubkované, na vrcholu špičaté; řapík je asi 1 cm dlouhý. Květenství je prodloužený řídký hrozen, často převislý; listeny jsou kopinaté; květní stopky jsou až 3 cm dlouhé; češule je stlačeně kulovitá, asi 7 mm v průměru; kališní cípy jsou čárkovité až nitkovité, 6–7 mm dlouhé, rozestálé; na vrcholu tupé; koruna je trubkovitá, asi 3,5 cm dlouhá, zahnutá, červená nebo růžová; tyčinek je 5, s lysými nitkami a asi 7 mm dlouhou pýřitou prašníkovou trubičkou; jednopouzdrý semeník srůstá ze 3 plodolistů. Plodem je bobule.
Poznámka: Od většiny ostatních druhů početného jiho- a středoamerického rodu Centropogon má tento druh charakteristický typ květenství – květy u něj tvoří řídký terminální hrozen a vyrůstají v paždí listenů od listů odlišných tvarem i velikostí.
Fotografovaly Ljuba Procházková, dne 4. 10. 2013, a Věra Svobodová, dne 5. 9. 2015 (Peru, údolí řeky Urubamby pod Machu Picchu).