Syn.: Cistanche tubulosa (Schenk) Wight ex Hook. f., Orobanche tinctoria Forssk., Orobanche tinctoria Forssk., Phelypaea tinctoria (Forssk.) Walp., Phelypaea tubulosa Schenk
Česká jména: davibýl (Presl 1846)
Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité
Rozšíření: Areál se rozkládá v Africe na Sahaře od Mauritánie po Egypt a Súdán, a dále na východě kontinentu od Eritrey po Mozambik, také se vyskytuje na Sokotře. V Asii roste od Sinajského poloostrova po Sýrii, na Arabském poloostrově, od Iráku na východ po Indii a na sever po Turkmenistán, výskyt v dalších územích Střední Asie je pravděpodobný.
Ekologie: Parazitická rostlina; roste nejčastěji na otevřených písčinách, často na mořských pobřežích (dobře snáší zasolení). V Africe vystupuje až do nadmořských výšek 1500 m, v Jemenu až do 2400 m. Nejčastěji parazituje na různých, zejména dřevnatých zástupcích čeledi Amaranthaceae, ale zjištěna byla i na druzích z čeledí Asteraceae, Nyctaginaceae, Tamaricaceae a Zygophyllaceae.
Popis: Poměrně robustní, nezelená, téměř lysá bylina se stonkem vysokým až 40(–80) cm, celá zbarvená v různých odstínech žluté. Listy jsou zakrnělé, přeměněné na vejčité až kopinaté, dužnaté šupiny. Květenství je bohatý, koncový, válcovitý, 5–25 cm dlouhý hrozen; květy jsou odstálé nebo přímo odstálé, oboupohlavné, až 5 cm dlouhé, souměrné; kalich je zvonkovitý, zakončený krátkými tupými cípy; koruna má zakřivenou trubku, horní a dolní pysk jsou poměrně málo odlišné, kratší než trubka; 5 tyčinek přirůstá zevnitř ke koruně; gyneceum srůstá ze 2 plodolistů, semeník je svrchní, jednopouzdrý, blizna dvoulaločná. Plodem je tobolka, semena jsou velmi drobná a vytvářejí se ve velkém množství.
Poznámka: Nedávný výzkum ukázal (2018), že druh Cistanche phelypaea je vhodné rozdělit na více samostatných taxonů, které se liší morfologicky i areálem. Ke zde představovanému druhu byl přiřazen i dosud často samostatně klasifikovaný druh Cistanche tubulosa.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 24. 2. 2010 (Jemen, ostrov Sokotra, Ghubbah); Jindřiška Vančurová, dne 13. 1. 2023 (Omán, al-Wusta, okolí Haima).
Literatura:
G. Moreno Moral, Ó. Sánchez Pedraja et R. Piwowarczyk (2018): Contributions to the knowledge of Cistanche (Orobanchaceae) in the Western Palearctic. In: Phyton 57 (1–2): 19–36.