Česká jména: kožarka (Presl 1846), kožařka (Mareček 1994)
Čeleď: Coriariaceae DC. – kožařkovité
Rozšíření: Endemit Nového Zélandu, roste na Severním i Jižním ostrově, dále na Stewartově ostrově a ostrovech Chathamových.
Ekologie: Roste na okrajích lesů a v křovinách, zejména podél vodních toků, může tvořit dominantu náletových porostů.
Popis: Statný, bohatě větvený keř dorůstající výšky až 6 m, řidčeji stromek s válcovitým, až 3 m dlouhým kmenem; borka je šedá nebo hnědá, s patrnými lenticelami; mladší větve jsou čtyřhranné. Listy jsou dvouřadé, vstřícné, kratičce řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, (3–)5–8(–10) cm dlouhé a (2,5–)4–5(–6) cm široké, tmavozelené, lesklé, lysé, na bázi zaokrouhlené nebo téměř srdčité, ploché, celokrajné, zašpičatělé, s 1–2 páry obloukovitých postranních žilek. Květenství jsou mnohokvěté, (10–)15–20(–30) cm dlouhé, nicí hrozny; květy jsou drobné, oboupohlavné, pětičetné, s volnými obaly; květní stopky jsou až 5 mm dlouhé; kališní lístky jsou široce vejčité až vejčitě kopinaté, 3–4 mm dlouhé, zelené, na okraji víceméně vrobkované; korunní lístky jsou vejčitě kopinaté, asi 1,5 mm dlouhé, za plodu poněkud dužnatí; tyčinek je 10; gyneceum se skládá z 5–10 plodolistů s volnými čnělkami. Plody jsou drobné nažky.
Poznámka: Čeleď Coriariaceae obsahuje pouze jediný rod a kolem 15 druhů s velmi disjunktním rozšířením. Jeden roste v jihozápadní Evropě, 3–4 v jihovýchodní Asii včetně Japonska a Nové Guineje, 8 na Novém Zélandu a dalších přilehlých ostrovech, v Americe rostou asi 2–3: jeden od Mexika po Peru, další v Chile a Argentině.
Fotografovala Věra Svobodová, ve dnech 2. a 3. 12. 2011 (Nový Zéland, Jižní ostrov, NP Westland a Lake Wanaka).