Syn.: Coriaria atropurpurea Moc. et Sessé ex DC., Coriaria microphylla Poir., Coriaria papuana Warb., Coriaria phylicifolia Humb. et Bonpl. ex Willd., Coriaria thymifolia Humb. et Bonpl. ex Willd., Heterocladus caracasanus Turcz., Heterophylleia caracasana (Turcz.) Turcz., Heterophylleia caracasanus (Turcz.) Turcz.
Česká jména: kožarka (Presl 1846), kožařka (Mareček 1994)
Čeleď: Coriariaceae DC. – kožařkovité
Rozšíření: Taxon s dosti velkým areálem ve Střední a Jižní Americe od Mexika po Peru. Nominátní poddruh Coriaria ruscifolia subsp. ruscifolia roste v Chile a Argentině; na Nové Guineii, Novém Zélandu a ostrovech v jižní části Pacifiku se uvádějí další blízce příbuzné taxony.
Ekologie: Provází mlžné lesy pod horní hranicí lesa a křoviny ve vegetací páramo. Vyskytuje se v nadmořských výškách 1300–4000 m.
Popis: Stálezelený keř dorůstající výšky až 4 m; na kořenech se tvoří hlízky se symbiotickými bakteriemi poutajícími vzdušný dusík; hlavní větve jsou silné, čtyřhranné, obloukovité, s početnými vodorovnými, tenkými a krátkými, víceméně oblými větvemi postranními. Listy jsou nápadně dvouřadě uspořádané, vstřícné, přisedlé, na hlavní větvi téměř okrouhlé, na postranních eliptické až kopinaté, 0,5–3 cm dlouhé a 0,2–1,6 cm široké, na bázi zaokrouhlené až slabě srdčité, celokrajné, špičaté, s 1–2 páry obloukovitých postranních žilek. Pětičetné drobné oboupohlavné květy tvoří až 15 cm dlouhé nicí hrozny na koncích postranních větví; kališní lístky jsou volné, vejčité, 1,5–2 mm dlouhé, zelené až červené; koruna je rovněž volná, v době květu kratší, za plodu delší než kalich, korunní lístky jsou vejčité, tmavočervené; tyčinek je 10; gyneceum tvoří 5–10 plodolistů se spodním semeníkem a volnými čnělkami. Plodem jsou drobné nažky, obklopené zdužnatělou vytrvalou korunou.
Poznámka: Rostliny obsahují prudce jedovatý hořký glykosid coriamyrtin, způsobující křeče.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 2. 3. 2009 (Kostarika, NP Volcán Irazú).