Syn.: Cornus alba auct. non L., Cornus alba subsp. stolonifera (Michx.) Wangerin, Cornus sericea subsp. stolonifera (Michx.) Fosberg, Cornus stolonifera Michx., Swida stolonifera (Michx.) Rydb., Swida sericea (L. emend. Murray) Holub
Čeleď: Cornaceae Bercht. et J. Presl – dřínovité

Cornus sericea

Rozšíření: Původní patrně jen na západě Severní Ameriky – od Aljašky po Kalifornii. Dnes rozšířen i do dalších oblastí Severní Ameriky, Mexika a Evropy. Na starý kontinent byla svída výběžkatá dovezena v roce 1686, k nám zřejmě kolem roku 1776 (Praha). V současnosti i u nás zplaňuje, její výskyt ve volné krajině je však poměrně vzácný.

Ekologie: V Severní Americe roste podél vodních toků, v lužních lesích a křovinách, v Evropě zplaňuje ze zahrad a parků, objevuje se kolem větších řek, bývá vysazována i do sídlištní zeleně a podél komunikací.

Cornus sericeaCornus sericea
Cornus sericea

Popis: Rozložitý keř, 1–2,5 m vysoký, větve dlouhé, pružné, převislé, dolní nezřídka poléhavé, často zakořeňující, letorosty nachově červené, starší větve šedavě zelené. Listy vstřícné, řapíkaté, kopinaté až úzce vejčité, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, až 13 cm dlouhé a 7 cm široké, na rubu zřetelně sivé až bělavé s dvouramennými chlupy. Květenství vrcholičnaté, ploché, až 6 cm v průměru, kališní zuby ostře trojúhelníkovité, korunní lístky bílé až nažloutlé, kvete od května do září. Plodem je kulovitá peckovice, bílá až namodralá.

Cornus sericea

Fotografoval Jindřich Houska dne 23. 9. 2006 (Praha, Písnice).