Syn.: Crocus boryi subsp. tournefortii (J. Gay) Greuter, Matthäs et Risse, Crocus fontenayi Nyman, Crocus orphanidis Hook. f., Crocus parvulus Herb. ex Maw, Crocus pholegandrius Orph., Crocus tournefortianus Herb.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Východomediteránní druh, endemit jižního Řecka, je uváděn z ostrovů v jižní části Egejského moře, vyskytuje se na Kykladech, Krétě, ostrovech Karpathos a Rhodos, rovněž na dalších menších okolních ostrovech. Část literatury jej zaznamenává dokonce na poloostrově Peloponés.
Ekologie: Roste na kamenitých svazích, v mediteránních křovinatých formacích, ve fryganě. Kvete od září do prosince.
Popis: Geofyt s podzemní hlízkou. Listy vyrůstají již v době květu po 3–8, jsou čárkovité, jen 1–3 mm široké. Květy jsou kalichovité, okvětní cípy jsou eliptické až obvejčité, 15–35 mm dlouhé a 4–13 mm široké, namodralé až nafialovělé, jen vzácně s tmavšími žilkami, hrdlo je žluté, někdy i bělavé, lysé nebo chlupaté; nitky tyčinek jsou hustě chlupaté, prašníky bílé, čnělka je žlutá až oranžová, často delší než tyčinky, větvená. Plodem je elipsoidní tobolka, až 12 mm dlouhá.
Záměny: Poněkud podobný šafrán Crocus boryi, který pochází ze západu a jihu Řecka, má okvětní cípy bílé a nitky tyčinek lysé.
Poznámka: Druhové jméno odkazuje na francouzského botanika Josepha Pittona de Tournefort.
Fotografovala Olga Svobodová, dne 1. 11. 2020 (Řecko, Rhodos).