Syn.: Cucurbita argyrosperma hort. ex L. H. Bailey, Cucurbita cyanoperizona (Pangalo) Bukasov, Cucurbita mixta Pangalo, Cucurbita moschata var. argyrosperma (C. Huber) Naudin, Cucurbita pepo var. sororia (L. H. Bailey) Filov, Cucurbita stenosperma (Pangalo) Bukasov
Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité
Rozšíření: Kulturní druh, z přírody neznámý. Za výchozí druh byla považována Cucurbita sororia (uváděná i jen jako Cucurbita argyrosperma subsp. sororia), nedávné genetické analýzy tento názor potvrzují. Ke zdomácnění došlo v jižním Mexiku přibližně před 7000 lety. V současné době ze všech pěti kulturních druhů rodu mimo oblast zdomácnění nejméně rozšířený, existuje jen několik desítek odlišných typů, pěstovaných dodnes vesměs jen ve Střední Americe.
Ekologie: Dobře adaptovaná na horké tropické klima, snáší dobře i vysokou vlhkost, mimo dobrého zásobení vodou a světlem nemá zvláštní nároky.
Popis: Jednodomá úponkatá liána, jednoletá nebo krátkověká trvalka; lodyha s lehce hranatým průřezem, s řídkými až hustými trichomy. Lodyhy jsou obvykle dlouhé několik metrů a kořenující, existují i keříčkovité typy; úponky jsou větvené, 2–4klané. Listy jsou střídavé, s řapíky dlouhými až 30 cm, čepele jsou jednoduché, široce srdčité až trojúhelníkovité, slabě až výrazně laločnaté, velikosti až do 30 × 40 cm; většinou jsou přítomné pro druh typické bělavé skvrny na líci čepele, nejčastěji na místech rozvětvení hlavních žilek; okraj čepele bývá pilovitý až zoubkatý. Květy jsou jednotlivé, pětičetné, víceméně zvonkovitého tvaru, žluté až oranžové, samčí na stopkách kolem 20 cm, samičí na 2–3 cm dlouhých, s o něco větší korunou. Plody jsou mnohosemenné bobule, váhy většinou 1–10 kg, zploštěle kulovitého nebo nejčastěji víceméně široce hruškovitého tvaru, s pevnou slupkou, většinou hladkou, zřídkakdy s bradavičnatými výrůstky, stonek je v místě připojení plodu ztlustlý a k plodu pevně přirostlý. Plody jsou jednobarevně zelené nebo bílé nebo nejčastěji s podélným pruhováním v kombinaci těchto barev, doplněných případně různě sytou žlutou nebo oranžovou; častý je jemný vzorek zelené a světlé barvy, který se u jiných druhů tykví nevyskytuje. Semena jsou plochá, někdy s vyvýšeným okrajem, kapkovitého tvaru, kolem 1,5 cm dlouhá, typicky bílé barvy, jindy tmavá nebo s tmavým okrajem.
Záměny: Tento druh je nejpodobnější – a podle genetických srovnávání i nejpříbuznější – tykvi pižmové (Cucurbita moschata) a nejlépe se s ní i kříží; většina typů plodů je i tvarově podobná takzvaným butternut tykvím. Zpravidla lze oba druhy dobře ve vegetativním stavu rozlišit podle skrn na listech, plody tykve pižmové mají měkčí povrch, často znatelnou voskovou vrstvu a aspoň slabě naznačené žebrování, nebývají podélně pruhované a nemají výše zmíněný jemný zelenosvětlý vzorek.
Využití: Jedlá je celá nadzemní část rostliny; čerstvé plody se používají spíš jako krmivo pro dobytek a drůbež; sušená dužnina se přidává do různých cukrovinek; potravinářské využití mají především ve středoamerické kuchyni semena; obsahující 39 % oleje a 44 % bílkovin; mimoto jsou využívána i syrová jako antihelmintika.
Fotografováno v průběhu roku 2018 (kultura).