CUCURBITA FICIFOLIA Bouché – tykev fíkolistá

Syn.: Cucurbita melanosperma Gasp., Pepo ficifolia (Bouché) Britt.
Česká jména: tykev fíkolistá (Kubát 2002)
Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité

Cucurbita ficifolia

Rozšíření: Kulturní plodina, místo zdomácnění není jasné; za výchozí planý druh je většinou považována Cucurbita moorei z vyšších poloh (1750–2000 m n. m.) Mexika, přestože nejstarší nálezy pocházejí z Peru (asi 3000 př. n. l.). V současné době v kultuře rozšířena až do mírných pásem; hlavními oblastmi pěstování ale zůstávají horské polohy od Mexika do Chile a Argentiny, zčásti i východní Afriky a jižní Asie.

Ekologie: Je odolnější k chladu než jiné tykve (vzrostlé rostliny snesou i slabý mráz), v tropech se proto pěstuje převážně ve vyšších polohách, většinou během vlhkého období.

Popis: Popínavá jednodomá krátkodenní rostlina, letnička nebo krátkověká trvalka bez zásobních kořenů. Povrch celé rostliny je jemně chlupatý, lodyhy se slabě hranatým pětiúhelníkovitým průřezem dlouhé do 15 m mohou částečně dřevnatět. Řapíky dlouhé 5–25 cm, listy 20–30 cm velké, se 3 nebo 5 okrouhlými laloky (prostřední je největší) s výraznými okrouhlými zářezy, podobné výrazně fíkovým; listy mají na povrchu někdy bílé skvrny, okraj listů je zoubkatý; úponky 3–4klané, mohou i zakořeňovat. Různopohlavné květy rostou jednotlivě v úžlabí listů, jsou pětičetné, řapíkaté, s kalichem i korunou zvonkovitého tvaru; koruna má žlutou až bledě oranžovou barvu. Plodem je oválná bobule podobná vodnímu melounu, s váhou 3–10 kg. Ve srovnání s jinými plodinami z této čeledi je různorodost bobulí velmi malá – jejich povrch je hladký nebo síťkovaný, nejčastěji jsou zelené s bílým až krémovým žíháním nebo skvrnami, případně jednobarevně bíle až krémově. Plod má sladkou bílou dužninu a obsahuje až několik set většinou černých, jindy tmavě hnědých nebo bílých, široce oválných plochých semen.

Záměny: Od ostatních pěstovaných tykví je díky tvaru svých listů dobře odlišitelná, nezaměnitelné jsou i plody.

Využití: Jedlé jsou po uvaření mladé výhonky, listy, květy a mladé plody, stejně tak jako plody zralé. Ty mají výjimečnou trvanlivost – údajně nejlepší jsou asi po 2 letech skladování, vydrží ale běžně 3 nebo 4 roky. Dužnina je sladká, ale bez výraznější výživné hodnoty a s málo vitamíny; podpůrně jsou použitelné při léčbě cukrovky. Dužnina je využívána po proslazení jako základ marmelád, zákusků, náplní pečiva apod. Plody slouží i jako krmivo nebo surovina pro přípravu nealkoholických a po fermentaci i slabě alkoholických nápojů. Často je pěstována i pro semena obsahující mimořádně kvalitní olej, srovnatelný s olivovým; po vylouskání jsou jedlá syrová i pečená. Vzhledem ke své odolnosti k chladu a především houbovým chorobám je využívána jako podnož pro jiné tykvovité plodiny (např. okurky nebo melouny).

Poznámka: Jeden z pěti pěstovaných druhů tykví, proti třem často pěstovaným druhům (C. pepo, C. maxima a C. moschata) rozšířena mimo Ameriky méně; ostatním kulturním druhům je poměrně geneticky vzdálená a nekříží se s nimi. Není ani příliš prošlechtěná, neexistují ani žádné kultivary.

Cucurbita ficifolia
Cucurbita ficifolia
Cucurbita ficifolia

Fotografie pocházejí z kultury (Česko).