Syn.: Amomum curcuma Jacq., Curcuma domestica Valeton, Kua domestica Medik., nom. illeg.
Česká jména: kurkuma dlouhá (Presl 1846), kurkumovník domácí (Mareček 1994)
Čeleď: Zingiberaceae Lindl. – zázvorovité

Curcuma longa
Rozšíření: Původní areál tohoto druhu je nejistý, Linné mu přidělil původ indický. V jižní a jihovýchodní Asii se také nejčastěji pěstuje, v kultuře však tento kurkumovník najdeme i v tropech Nového světa.

Ekologie: Roste ve vlhkých tropických lesích, bývá pěstován na plantážích.

Curcuma longa

Popis: Bylina s hlíznatým větveným oddenkem, oranžovým nebo žlutým, aromatickým. Listy jsou dlouze řapíkaté, řapíky 20–45 cm dlouhé, čepele jsou eliptické, 30–45(–90) cm dlouhé a 15–18 cm široké, lysé, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté. Květenství je terminální, klasnaté, vyrůstá na přímém krátkém stvolu mezi listy, je 12–18 cm dlouhé a 4–9 cm široké; spodní listeny jsou zelené, vejčité nebo podlouhlé, 3–5 cm dlouhé, na vrcholu zaokrouhlené, horní listeny jsou světle zelené až bělavé, někdy červeně naběhlé, na vrcholu špičaté; kalich je 8–12 mm dlouhý; koruna je dvoupyská, světle žlutá, spodní pysk je obvejčitý, 1,2–2 cm dlouhý, nažloutlý.

Využití: Po staletí pěstovaný druh, nachází uplatnění v medicíně i kuchyni jako koření (součást kari). J. S. Presl (1846) o něm poznamenává: Ve vlasti se potřebují co koření a lék; u nás na místo šafránu k žlutění některých jídel, hlavně ale k barvení pro barvinu žlutou pryskyřicovitou, jež slove kurkumina (Curcumin). Z bambolů bílých na mrcasech visících dobývají jako z marant velmi jemný škrob, jenž tikor, tikhur nebo kooa se zove, a nepochybně co pravý arow-root do Evropy přichází.

Curcuma longa
Curcuma longaCurcuma longa
Curcuma longa

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 19. 2. 2014 (Kostarika, Monumento Nacional Guayabo).