Syn.: Dianthus dumulosus Boiss. et A. Huet, Dianthus fimbriatus M. Bieb., nom. illeg., Dianthus pogonopetalus Boiss. et Kotschy
Čeleď: Caryophyllaceae Juss. – hvozdíkovité
Dianthus orientalis
Rozšíření: Pochází z Malé Asie a přilehlých území: z Turecka přesahuje do Sýrie, Iráku, Gruzie a Arménie, velmi široce je rozšířen v Íránu. Druh byl popsán z okolí Tbilisi.
Ekologie: Stanovištěm jsou skalní terásky, kamenité svahy a balvanité sutě v nadmořské výšce 500–3160 m.
Dianthus orientalis
Popis: Vytrvalá polštářová bylina s dřevnatým oddenkem, vysoká 15–40 cm, za květu často bez sterilních výhonů. Listy jsou vstřícné, čárkovité, 2–7 cm dlouhé a 0,5–3 mm široké, na konci obvykle dlouze zašpičatělé. Květy jsou často jednotlivé, podepřeny kalíškem, tvořeným 4–14 listeny, které jsou špičaté až hrotité, zakončené 3–7 mm dlouhou špičkou; kalich je trubkovitý, 17–21(–24) mm dlouhý, nejširší v dolní polovině, směrem k vrcholu zúžený, se zuby 6–9(–11) mm dlouhými; korunní lístky jsou nehetnaté, růžové, na okraji třásnité a na ploše s kadeřavými chloupky; tyčinek je 10; semeník srůstá ze 2 plodolistů. Plodem je válcovitá tobolka, otvírá se 4 zuby.
Poznámka: Druh je variabilní v řadě morfologických znaků; rozlišování vnitrodruhových jednotek je ale problematické, protože proměnlivost vykazuje síťový charakter. Jen v Íránu se rozlišuje devět poddruhů.
Dianthus orientalis
Dianthus orientalis
Dianthus orientalis
Dianthus orientalis
Fotografovala Eva Rencová, ve dnech 28. a 31. 5. 2013 (Turecko, Şebinkarahisar a průsmyk Soğanli Geçidi).