Syn.: Dianthus kitaibelii subsp. spiculifolius (Schur) Novák, Dianthus petraeus subsp. spiculifolius (Schur) Ciocarlan, Dianthus plumarius subsp. spiculifolius (Schur) Baksay
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Endemit Východních a Jižních Karpat, roste pouze v horách v Rumunsku a okrajově také na Ukrajině.
Ekologie: Petrofytní horský druh rostoucí na sušších osluněných místech vápencových skal a v trávnících na vápencových skalkách, od vrchovin po alpínský stupeň. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalé, hustě trsnaté, lysé, zpravidla nasivělé byliny se silným dřevnatějícím kořenem. Lodyhy většinou četné, nevětvené nebo chudě větvené, 10–30 cm vysoké, dole oblé, v horní části čtyřhranné. Přízemní listy čárkovité, zašpičatělé, cca od poloviny délky se zužující; lodyžní listy v počtu 2–5 párů. Květy, většinou jednotlivé, vzácně po dvou, vonné; podkališní listence 2–4, zdéli alespoň 1/3 kalicha, eliptické nebo vejčité, špičaté nebo hrotité; kalich 8–20 mm dlouhý, 3–4 mm široký, kuželovitý až úzce vejcovitý, fialový, kališní cípy vejčitě trojúhelníkovité, suchomázdřitě lemované; korunní lístky bílé, vzácně světle růžové, jejich čepel 10–15 mm dlouhá, hluboce dřípená, při bázi hnědočerveně vousatá, nedřípená část čepele klínovitá; čnělky 2, tyčinek 10. Tobolky čtyřzubé, přesahující kalich.
Fotografovali Jan Prančl a Tomáš Figura, dne 25. 6. 2012 (Rumunsko, Transylvánie, pohoří Hăşmaş).