Syn.: Baillonia juncea (Miers) Benth., Diostea valdiviana (Phil.) Miers, Dipyrena dentata Phil., Dipyrena juncea (Gillies et Hook.) Ravenna, Lippia juncea (Gillies et Hook.) Schauer, Verbena juncea Gillies et Hook.
Čeleď: Verbenaceae Jaume St-Hil. – sporýšovité

Diostea juncea

Rozšíření: Druh jihozápadu Jižní Ameriky, vyskytuje se na středochilsko-argentinském pomezí, v oblasti od argentinské provincie Neuquén na severu až po patagonský Chubut na jihu, zasahuje rovněž do přiléhajících regionů Chile.

Ekologie: Roste na pomezí biomů lesa a stepi, v lesních lemech, křovinách, na březích vodních toků a jezer, v nadmořských výškách zhruba od 500 až do 2500 m. Kvete od prosince do února.

Diostea juncea

Popis: Keř dosahující výšky 3–4(–6) m, s větvemi vystoupavými až přímými, jemně chlupatými či lysými. Listy jsou vstřícné, přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, eliptické, 10–30 mm dlouhé a 3–8 mm široké, poněkud kožovité, celokrajné nebo zubaté, lysé nebo řídce chlupaté. Květenství je terminální, klasnaté, zprvu 3–4 cm dlouhé, později se prodlužující; kalich je trubkovitý, s 5 nestejnými cípy, chlupatý, koruna je 10–12 mm dlouhá, bílá, namodralá až nafialovělá, korunní trubka je zakřivená, lysá, korunní cípy jsou široce vejčité, asi 1 mm dlouhé, zaokrouhlené; tyčinky jsou 4, čnělka je nitkovitá. Plod je asi 3 mm dlouhý.

Poznámka: Studie z roku 2008 přiřadila tento druh k rodu Dipyrena, avšak molekulární analýza publikovaná v roce 2010 doporučila klasifikaci pozměnit, rod Dipyrena prohlásila za monotypický, zastoupený jen druhem Dipyrena glaberrima.

Diostea juncea
Diostea juncea
Diostea juncea

Fotografoval Mário Duchoň, dne 11. 2. 2019 (Chile, údolí Río Maule, Valle de los Cóndores).