Syn.: Lycopodium ×oellgaardii (Stoor et al.) B. Bock
Čeleď: Lycopodiaceae P. Beauv. ex Mirb. – plavuňovité
Rozšíření: Celkové rozšíření není přesně známo, druh roste například ve Francii nebo v Německu. U nás byl nalezen na Šumavě (roste i na bavorské straně), v Krušných horách, Hrubém Jeseníku a na jediné lokalitě v Krkonoších.
Ekologie: Roste na světlých místech bez vegetace nebo s nezapojenou vegetací, vřesovištích i druhotných stanovištích, na chudých a kyselých půdách, v montánním stupni.
Popis: Vytrvalé plavuňovité rostliny s plazivými podzemními oddenky, nadzemní větve víceméně přímé, 10–25 cm vysoké, na rubu modře ojíněné (zbarvení zůstává i po usušení). Břišní listy jsou kopinaté, jejich báze svírá s osou větve téměř pravý úhel, vrcholová část je velmi nevýrazně rozšířená. Boční listy jsou pod větev skloněné. Výtrusy dozrávají od července do září.
Záměny: U nás rostoucí plavuníky jsou si dosti podobné. Je třeba sledovat dostatečně vyzrálé větve, které nesou rozlišovací znaky a jsou od mladších často velmi odlišné. Popisovaný druh je vzrůstem podobný plavuníku cypřiškovitému. Úhel, který svírá báze dorzálního listu s osou větve však naznačuje příbuznost s plavuníkem alpínským. Tento úhel je důležitým rozlišovacím znakem. Plavuníky se vyznačují mykorhitickými vazbami, plavuník Øllgaardův má tyto vazby velice silné.
Ohrožení a ochrana: Plavuník Øllgaardův je řazen mezi kriticky ohrožené druhy květeny ČR (C1b).
Poznámka: Jedná se o hybridogenní taxon, rodičovskými druhy se zdají být plavuník alpínský (D. alpinum) a plavuník cypřiškovitý (D. tristachyum). Byl popsán v roce 1996 z Centrálního masivu ve Francii a tentýž rok byl rozeznán i na našem území.
Všechny naše plavuníky se volně kříží jak mezi sebou, tak i se svými hybridy, čímž vzniká kontinuální škála introgresantů. Mezi jednotlivými taxony plavuníků proto existuje plynulý morfologický přechod a vymezit hranice mezi druhy dnes již nejspíš není možné.
Fotografováno dne 8. 8. 2010 (Česko, Čechy, Krkonoše).