Quercus robur, dub letní (Fagaceae):
Nejezděte se rekreovat do měst a obcí, v nichž nemají ani jediný památný strom, a to dokonce ani v tom případě, že vás stromy absolutně nezajímají. Za žádných okolností se pak do takových míst nestěhujte! Ono totiž nejde ani tak o ty stromy – nějaké pěkné se u nás najdou opravdu všude – spíše jde o lidi. Když totiž někde žije aspoň jeden člověk, který pochopí, že není pánem tvorstva, že život bez přírody je pro něj neúplný a začne si alespoň jediného stromu ve svém okolí vážit natolik, že jej nechá chránit dokonce i státem, je velká šance, že časem podobně procitnou v obci třeba i skoro všichni. Když se však někde nenajde ani ten jediný člověk, který by byl ochoten před alespoň jedním stromem z jakýchkoli důvodů smeknout, nemá smysl se na takovém místě vůbec ukazovat; lidé tu obvykle nebývají šťastní a kdo se má na nepěkné kukuče dobrovolně koukat. Rychle odtud!
Do Sadské (okres Nymburk) jeďte úplně klidně, tohle středočeské městečko je velmi příjemné – inu, mají tu hned 12 památných stromů. Deset z nich je dubů:, úžasných, věkovitých, rostoucích na břehu starého Labe. Ono totiž kdysi se Labe u Sadské samovolně a bez porady s odborníky rozhodlo, že se podivně a bleskově stočí k jihu, jenže po krátkém úseku si to rozmyslelo a zase se vrátilo na sever – inu, meandr vznikl, z lidského hlediska úplně zbytečná zajížďka lodí. A tak mu lidé v technicky již silně pokročilém 19. století pomohli a jeho tok narovnali, zkrátili. Tím se však voda ve starém Labi úplně neztratila, jen trošku ustoupila, zklidnila se, zlenivěla. Pak se tu těžil labský písek, ale časem se na místě dolu objevilo velké jezero – voda ví, kam patří, musí vždycky tam, kde už dříve byla. Dnes patří jezero u Sadské lidem ze širokého okolí, krásně se tu v letních dnech odpočívá. A kolem onoho jezera zvaného Jezero se stále tiše a skoro nepozorovaně vine ono stařičké labské řečiště se spoustou zvířat i rostlin, možná i vodníka by tu člověk ještě našel. Kouzelný, naprosto báječný svět!
Při břehu starého Labe najdeme i oněch deset starých dubů. Za památné stromy byly prohlášeny dne 25. 7. 1978, jejich věk je odhadován zhruba na 250 let. Neměřil jsem je, místy jsem se prodíral dost vysokými kopřivami, byl jsem rád, že jsem vycházku mezi nepravidelně rozesetými duby přežil bez větší újmy.
Pan Hrabal kdysi o kerských dubech napsal, že jejich dřevo se používalo při výrobě hřídelí holandských větrných mlýnů – až tak žádané byly. Kerský les je jen kousíček odtud a je pravda, že letitých dubů je v něm o poznání méně. O dubech v lese Bor u Sadské se naštěstí Holanďané nedozvěděli. Ne abyste jim něco říkali, o tomto pozůstatku někdejšího tvrdého luhu nemusejí raději nic vědět.
Fotografováno dne 26. 7. 2020.