EDITHCOLEA GRANDIS N. E. Br.

Syn.: Edithcolea sordida N. E. Br. in Balf. f.
Čeleď: Apocynaceae – toješťovité

Edithcolea grandis

Rozšíření: Druh tropické východní Afriky – Etiopie, Somálsko, Keňa, severní Tanzanie a ostrov Sokotra.

Ekologie: Roste v aridních oblastech, na výslunných a suchých skalách a kamenitých stráních, ale i v polostínu křovin. Vykvétá na jaře a na podzim, v kultuře však údajně jen vzácně.

Edithcolea grandis

Popis: Sukulent, 30–50 cm vysoký. Jeho dužnaté stonky jsou bohatě větvené, žebernaté, pokryté ostrými výstupky, zelené. Květy vyrůstají jednotlivě, jsou velmi nápadné a intenzivně páchnoucí, dosahují 8–13 cm v průměru, jsou 5četné, se zaoblenými cípy a výraznou žlutočervenou kresbou, na okraji korunních lístků jsou chlupaté. Plodem je měchýřek.

Poznámka: Druh byl popsán z území Somálska (1895), ze Sokotry byl později uváděn ještě také druh Edithcolea sordida (1903). Dnes je chápán rod Edithcolea jako monotypický. Je příbuzným k rodu Caralluma.

Edithcolea grandis
Edithcolea grandis

Fotografovala Elena Kukučková, dne 6. 10. 2008 (Etiopie, na cestě z Konso do Yabello).