Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Proboscidea, Elephantidae
Syn.: Elephas asiaticus Blumenbach, 1797; Elephas gigas Perry, 1811
Česká jména: slon indický
Anglická jména: Asian elephant

Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický

Rozšíření: Největší suchozemský obratlovec Asie, vyskytuje se v jižní a jihovýchodní části tohoto kontinentu, v oblasti od Indie a Sri lanky přes Barmu a Indočínu až po kontinentální i ostrovní Malajsii a indonéskou Sumatru. V areálu je rozlišováno několik poddruhů, na našich snímcích je nominátní poddruh žijící na Sri Lance, na Indickém subkontinentu se vyskytuje Elephas maximus subsp. indicus, na Sumatře poddruh E. m. subsp. sumatranus a na Borneu E. m. subsp. borneensis (zde snad ani není původní).
K čeledi slonovitých patří ještě další dva druhy afrických slonů, které jsou však řazeny k rodu Loxodonta.

Způsob života: Žije v tropických stálezelených i opadavých lesích a v tropické křovinaté vegetaci, v pásmu od nížin až do hor, může stoupat až do nadmořské výšky okolo 3000 m.
Je to býložravec, živí se stonky, listy a plody, ale i kořeny a hlízami rostlin, hledáním potravy stráví většinu dne.
Samci jsou většinou samotáři, mladší samci mohou vytvářet menší skupinky, samice žijí v malých skupinách, které jsou vedeny nejstarší samicí. Jejich březost trvá 18–23 měsíců, rodí se většinou jediné mládě, které je kojeno 2–3 roky. Samci pohlavně dospívají v 15 letech, samice ve věku 9–15 let. V přírodě se sloni dožívají 60–70 let, v zajetí až 80 i více let.

Popis: Chobotnatec dosahující délky 5,5–6,4 m, v kohoutku výšky 2–3 m a hmotnosti 2–8 t, samice bývají menší. Kly tohoto druhu slona jsou poměrně malé, samicím obvykle vůbec nerostou, anebo jsou jen málo viditelné, samci je ovšem mít také nemusí. Chobot je dlouhý a silný, při chůzi obvykle poněkud stočený. Boltce jsou trojúhelníkovité. Na zadních nohou má 4, na předních 5 kopýtek. Celý je šedohnědý, jen řídce porostlý štětinovitými chlupy.

Záměny: Od slona afrického (Loxodonta africana) se nejsnadněji odliší velikostí uší, slon indický je má totiž výrazně menší; navíc má na hlavě dva zřetelné čelní hrbolky.

Ohrožení a ochrana: V pradávné minulosti zasahoval areál slona indického na západě až ke Kavkazu a do Malé Asie, na východě až k čínskému veletoku Jang-c’-ťiang. V obou těchto hraničních částech vymizel už někdy po 14. století před naším letopočtem. Zmenšuje se však i jeho recentní populace, vzestupná tendence byla zaznamenána snad jen na jihu Indie. Červený seznam IUCN (2008) řadí slona indického k ohroženým druhům (EN).

Poznámka: Sloni indičtí byli záhy člověkem ochočeni, jsou využívání k těžké práci, jako nosiči nákladů i k jízdě, bývají také chováni v zoologických zahradách a jsou cvičeni v cirkusech. Hrají však velmi významnou roli i v kultuře jižní Asie, hinduistický bůh Ganéša je vypodobňován s hlavu slona.

Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický
Elephas maximus, slon indický

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 9. 4. 2005 (Sri Lanka, Habarana), a Věra Svobodová a Josef Jordán, dne 15. a 20. 2. 2014 (Sri Lanka, Yala National Park a Pinnawala).