Syn.: Empetrum bilobum Phil., Empetrum hookeranum V. N. Vassil., Empetrum maclovianum Gand., Empetrum nigrum var. andinum A. DC., Empetrum nigrum var. rubrum (Vahl ex Willd.) A. DC., Empetrum tomentosum V. N. Vassil.
Čeleď: Empetraceae Lindl. – šichovité; Ericaceae Juss. – vřesovcovité
Empetrum rubrum
Rozšíření: Druh roste na jihu jihoamerického kontinentu, v Chile na jih od 36., v Argentině od 42. rovnoběžky, hojně zejména na Ohňové zemi. Dále se vyskytuje na Falklandech a souostroví Tristan da Cunha v jižním Atlantiku; na Jižní Georgii byl zřejmě zavlečen.
Ekologie: Dominanta vřesovištní vegetace, také na rašeliništích a místy i na světlinách v lesích s dominantními pabuky (Nothofagus), ve světlejších porostech i jako podrostová rostlina. Provází oblasti s pravidelnými vyššími srážkami se zimním maximem. Vystupuje až do nadmořské výšky 700 m, na severu až do 2000 m.
Empetrum rubrum
Popis: Nevelký stálezelený dvoudomý keřík s bohatě větvenými, poléhavými až přímými větvičkami, dorůstá výšky až 40 cm; mladé větvičky jsou hustě bíle nebo šedě chlupaté. Listy jsou střídavé, podlouhlé nebo vejčitě kopinaté, 2–5 mm dlouhé a 0,9–2 mm široké, lesklé, hustě kratičce plstnaté, na okraji silně podvinuté a na zaoblených hranách drsné. Květy jsou téměř přisedlé, podepřené 3–6 vejčitými, blanitými listeny; samčí květy mají 3 vejčité, 1–2 mm dlouhé, žluté až růžové, volné kališní lístky, korunní lístky jsou 2,5–3,5 mm dlouhé, načervenalé, tyčinky jsou 3; samičí květy mají kališní lístky stejné jako samčí, korunní jsou asi 2 mm dlouhé, rovněž načervenalé, gyneceum tvoří svrchní semeník s 6–9 vajíčky a tmavopurpurová, laločnatá blizna. Plodem je kulovitá peckovice 4–7 mm v průměru.
Poznámka: Typický příklad bipolární disjunkce na úrovni rodu: z 3 druhů šich jsou 2 (Empetrum nigrum a Empetrum hermaphroditum) široce rozšířeny v mírném až chladném pásmu na severní polokouli, zatímco tento se vyskytuje ve stejných klimatických podmínkách, ale na polokouli jižní.
Empetrum rubrum
Empetrum rubrum
Empetrum rubrum
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 8. 2. 2012 (Argentina, Ohňová země: průliv Beagle, výstup na ostrov Bridges) a 16. 2. 2012 (Argentina, Cerro Torres).