Syn.: Albizia longipes Britton et Killip, Feuilleea cyclocarpa (Jacq.) Kuntze, Inga cyclocarpa (Jacq.) Willd., Mimosa cyclocarpa Jacq., Mimosa parota Sesse et Moc., Pithecellobium cyclocarpum (Jacq.) Mart., Prosopis dubia Kunth, Prosopis dubia Guill. et Perr.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Enterolobium cyclocarpum
Rozšíření: Roste ve Střední Americe od jižního Mexika až po Panamu, v Jižní Americe v Kolumbii a Venezuele, vzácně také v amazonské části Brazílie. Nepůvodní výskyt byl zaznamenán na Antilách, na řadě míst v Oceánii, na Novém Zélandu, v Číně, Indii i v tropické Africe.
Ekologie: Roste ve vlhkých a sezónně suchých lesích, ale i jako solitér na pastvinách, vystupuje do nadmořských výšek 600(–1300) m. Lístky složených listů se na noc skládají k sobě, květy jsou opylovány můrami a brouky.
Enterolobium cyclocarpum
Popis: Poloopadavý, velmi mohutný strom dorůstající do výšky 30(–35) m, s široce rozložitou až deštníkovitou korunou, větvenou už v nižších částech kmene; kmen může dosahovat v průměru až 2,5(–3,5) m; borka je šedavá, hluboce brázditá. Listy jsou střídavé, dvakrát zpeřené, jsou 15–40 cm dlouhé a asi 17 cm široké; lístků prvního řádu je 4–15 párů; lístků druhého řádu je 40–70, jsou čárkovité, 0,8–1,5 cm dlouhé a 0,2–0,4 cm široké. Květenství jsou malé kulovité strbouly 1,5–2 cm v průměru, vyrůstající v paždí listů; květy jsou velmi vonné, drobné, pravidelné, s kratičkým kalichem a trubkovitou, volnou, asi 5 mm dlouhou, bílou korunou a 20 dlouhými tyčinkami; semeník tvoří jediný plodolist. Plody jsou kuriózní, velké, za zralosti leskle tmavohnědé, v mládí dužnaté, později dřevnatějící, ledvinovitě stočené, zploštělé, nepukavé lusky 12–14 cm v průměru; semen je 5–20, oválných, zploštělých, 1,5–2 cm dlouhých, tmavohnědých, s kaštanovým proužkem kolem okraje.
Využití: Mladé plody i další části rostliny byly využívány v lidovém léčitelství, semena jsou jedovatá. Dřevo má všestranné použití. Plody ve Střední Americe nekonzumují prakticky žádní autochtonní živočichové, ale spásá je hovězí dobytek a koně, kteří se však semenům vyhýbají.
Poznámka: Národní strom Kostariky.
Enterolobium cyclocarpumEnterolobium cyclocarpum
Enterolobium cyclocarpum
Enterolobium cyclocarpum
Enterolobium cyclocarpum
Enterolobium cyclocarpum
Enterolobium cyclocarpum
Enterolobium cyclocarpum
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 18., 23.–26. 2. 2009 (Kostarika, distr. Alajuela, La Garita; distr. Liberia: Salto; NP Rincón de la Vieja: Azufrales; NP Santa Rosa: La Casona; Nosara), Jindřiška Vančurová, dne 21. 2. 2015 (Belize, Lamanai).