Syn.: Eryngium asperifolium F. Delaroche, Eryngium glaucum Adams, nom. inval., Eryngium haussknechtii Bornm.
Česká jména: máčka obrovská (Mareček 1996)
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Kavkazský druh, byl popsán z Arménie. Vyskytuje se v západní a centrální části Předkavkazska i Zakavkazska, zasahuje rovněž do severovýchodního Turecka.
Ekologie: Roste na horských a subalpínských loukách a pastvinách. Kvete v červenci.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 70–150 cm dlouhou, větvenou, světle zelenou až šedozelenou. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, široce vejčité, 10–15 cm dlouhé, na bázi srdčité, celokrajné nebo nepravidelně vroubkované, dolní lodyžní listy jsou přisedlé, poloobjímavé, vejčité, někdy větší než listy přízemní, celokrajné nebo ostnitě zubaté. Květenství je vrcholičnaté, složené z poměrně velkých strboulů, které jsou elipsoidní, 3–5(–6) cm dlouhé a 3–4 cm široké, a jsou podepřené 6–10 vejčitými listeny, 4–6 cm dlouhými, výrazně ostnitě zubatými; květy jsou oboupohlavné, každý vyrůstá v úžlabí listenu, který je až 10 mm dlouhý; kališní cípy jsou kopinaté, do ostnů protažené, korunní lístky páskovité. Merikarpia jsou až 10 mm dlouhá.
Využití: Máčka obrovská bývá vysazována v evropských i severoamerických zahradách jako okrasná rostlina.
Poznámka: Rod Eryngium v současnosti čítá přes 250 druhů, které se vyskytují v mírných, subtropických i tropických oblastech obou zemských polokoulí.
Fotografováno dne 26. 7. 2018 (Německo, Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin).