Syn.: Fabiana araucana Phil., Fabiana biflora J. Rémy, Fabiana imbricata var. biflora (J. Rémy) Reiche, Fabiana lutescens Phil.
Čeleď: Solanaceae Juss. – lilkovité

Fabiana imbricata

Rozšíření: Druh jihozápadu Jižní Ameriky, vyskytuje se na středochilsko-argentinském pomezí, od chilského regionu Atacama a argentinské provincie San Juan na severu až po chilský regin Los Ríos a severozápad argentinské provincie Chubut na jihu.

Ekologie: Roste na strmých horských svazích, na stanovištích skalnatých i v písčitých stepích, při březích řek, v nadmořských výškách od 200 až do 3200 m. Kvete od listopadu do února.

Fabiana imbricata

Popis: Stálezelený, bohatě větvený keř dosahující výšky 50–350 cm, s větvemi poléhavými, vystoupavými až přímými, hustě olistěnými. Listy jsou přisedlé, střechovitě se překrývající, listová čepel je vejčitá, 1,2–2 mm dlouhá a 0,5–1 mm široká, dužnatá, lysá. Květy vyrůstají jednotlivě na konci jednotlivých větví, jsou vzpřímené, přisedlé nebo jen kratičce stopkaté, kalich je číškovitý, 2–3 mm dlouhý, lysý, jeho cípy jsou asi 1 mm dlouhé, tupé; koruna je nálevkovitá, 12–16(–20) mm dlouhá a 2–3 mm široká, bílá, modravá až nafialovělá, lysá, korunních cípů je 5, jsou asi 1 mm dlouhé a až 2 mm široké, zaokrouhlené; tyčinek je 5, jsou nestejně dlouhé, blizna je hlavatá. Plodem je vejcovitá tobolka, 4–6 mm dlouhá.

Využití: Dřevinu zná tradiční jihoamerická medicína, v klimaticky příhodných oblastech světa bývá vysazována i do zahrad.

Poznámka: Rod Fabiana v současnosti zahrnuje 15 akceptovaných druhů, všechny se vyskytují na jihu a jihozápadě jihoamerického kontinentu. Rod je blízce příbuzný s rodem Calibrachoa. Francisco Fabián y Fuero (1719–1801), na kterého rodové jméno odkazuje, byl španělský duchovní, podporovatel botanických studií.

Fabiana imbricata
Fabiana imbricata
Fabiana imbricata
Fabiana imbricata

Fotografoval Mário Duchoň, dne 11. 2. 2019 (Chile, údolí Río Maule, Valle de los Cóndores).