BOTANY.cz https://botany.cz/cs Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné významné botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin. Fri, 20 Apr 2018 10:10:24 +0000 cs-CZ hourly 1 https://wordpress.org/?v=4.8.1 LIPPIA ALBA (Mill.) N. E. Br. ex Britton et P. Wilson https://botany.cz/cs/lippia-alba/ Fri, 20 Apr 2018 08:27:13 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144641 Syn.: Camara alba (Mill.) Kuntze, Lantana alba Mill., Lantana cuneatifolia Klotzsch ex Walp., Lantana geminata (Kunth) Spreng., Lantana lippioides Hook. et Arn., Lantana malabarica Hayek, Lantana mollissima Desf., Lippia asperifolia Poepp. ex Cham., Lippia carterae (Moldenke) G. L. Nesom, Lippia citrata Willd. ex Cham., Lippia crenata Sessé et Moc., Lippia geminata Kunth, Lippia globiflora (L’Hér.) Kuntze, Lippia havanensis Turcz., Lippia lantanifolia F. Muell., Lippia lantanoides (Lam.) Herter, Lippia lantanoides J. M. Coult., Lippia obovata Sessé et Moc., Lippia panamensis Turcz., Lippia unica Ramakr., Verbena globiflora L’Hér., Verbena globulifera Spreng., Verbena lantanoides (Lam.) Willd. ex Spreng., Zappania geminata (Kunth) Gibert, Zappania globiflora (L’Hér.) Juss., Zappania lantanoides Lam., Zappania odorata Pers.
Čeleď: Verbenaceae Jaume St-Hil. – sporýšovité
Lippia alba
Rozšíření: Neotropický druh rozšířený v oblasti rozkládající se od jižního Texasu, Mexika a Antil přes Kolumbii, Brazílii, Peru a Bolívii až po severní Argentinu. Často je pěstován i v dalších oblastech světa, z kultury nezřídka uniká, druhotně se objevuje také v jižní Asii nebo na severu Austrálie.
Ekologie: Roste ve stálezelených i opadavých lesích tropických a subtropických oblastí, v křovinaté vegetaci při březích vodních toků, stejně jako na stanovištích narušovaných lidskou činností.
Lippia alba
Popis: Morfologicky dosti variabilní vytrvalá aromatická bylina nebo keř dosahující výšky až okolo 200 cm, zpravidla od báze bohatě větvený, s větvemi štíhlými, poléhavými, vystoupavými až přímými, někdy obloukovitě zahnutými, v průřezu hranatými, chlupatými. Listy jsou obvykle vstřícné, někdy i v trojčetných přeslenech, jsou krátce řapíkaté, podlouhlé až vejčité, 2–7 cm dlouhé a 1,2–2,3 cm široké, na bázi zaokrouhlené nebo klínovité, vroubkované až pilovité, na vrcholu špičaté nebo tupé, chlupaté, svraskalé. Květenství tvoří skoro kulovité strbouly, které vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů na stopkách mnohem kratších než listy; listeny jsou vejčité, 3–5 mm dlouhé, na vrcholu špičaté; kalich je asi 2 mm dlouhý, i v době plodu vytrvávající, koruna je mírně 2pyská, modrá, růžová, nachová až nafialovělá, někdy i bílá, často se žlutým středem, trubka je 4–6 mm dlouhá; tyčinky jsou 4, čnělka je krátká. Plodem je tvrdka.
Záměny: Druhy rodu Lippia lze snadno zaměnit s příslušníky rodu Lantana. Nejpodstatnější rozlišovací znak najdeme v plodech: rod Lantana má dužnatou peckovici, plod rodu Lippia je suchý, tvrdce podobný.
Využití: Rostlina se výrazně uplatňuje v tradiční medicíně, a to především při střevních a respiračních potížích. Z listů se připravuje čaji podobný nápoj, ty slouží i jako aromatická přísada do koupele.
Poznámka: Rod Lippia je početný, v současnosti je do něj řazeno zhruba 200 druhů, které jsou rozšířeny v tropických oblastech obou zemských polokoulí. Byl pojmenován na počest francouzského lékaře a botanika Augustina Lippiho (1678–1705), který zahynul v Súdánu při výpravě do Habeše.
Lippia alba
Lippia alba
Fotografovala Věra Svobodová, dne 24. 2. 2018 (Barma, Mingun, nedaleko od města Mandalaj).

]]>
Mrkvička, Jan https://botany.cz/cs/mrkvicka/ Thu, 19 Apr 2018 17:29:46 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144608 Jan Mrkvička se narodil v roce 1884 v bulharském Plovdivu, padl v 1. světové válce dne 17. srpna 1916 na vrchu Graždan, byl pohřben v makedonské vesnici Gradešnica.
Téměř nadobro zapomenutý česko-bulharský botanik, podle jehož dochovaného herbáře popsal český botanik Josef Velenovský několik nových druhů balkánské flóry.

Jeho otec Ivan Mrkvička (1856–1938) byl poměrně významný výtvarník. Studoval na pražské akademii, kde se seznámil s bulharskými studenty. Jejich vliv byl na něj natolik silný, že se v roce 1881 rozhodl odjet do Bulharska. Poznával tu místní reálie, působil zde jako učitel, malíř, skládal dokonce poezii – postupně se stal dosti výraznou uměleckou osobností tehdejšího Bulharska. Zpátky do Čech se vrátil až v roce 1921. A právě v době jeho působení v Bulharsku se mu narodil i syn Jan.
Mladý Jan Mrkvička nejprve navštěvoval gymnázium v Sofii, po jeho dokončení odešel studovat do Prahy na techniku. Studium tu ukončil v roce 1908, potom strávil rok v Bulharsku, aby se pak opět vrátil do Čech – byl zaměstnán jako chemik v továrně v Kolíně. Následně odešel pracovat dokonce do chemičky v Moskvě, avšak po roce se musel vrátit zpět do Bulharska, kde začala válka proti Osmanské říši. Po válce se stal učitelem chemie na hospodářské škole v bulharském Sadovu, kde žil až do roku 1915.
Leč válečné události 1. světové války jej přinutily vstoupit do bulharské armády, se kterou musel odtáhnout do Makedonie. Jeho vojenský oddíl zaujal pozici v horách, která se po dobu dvou let skoro nepohnula. Známé rčení „řinčí-li zbraně, mlčí múzy“ Mrkvička dlouho bravurně ignoroval, právě v této krajně neobvyklé a múzám i vědám jistě zcela neprospěšné době v okolních horách botanizoval snad naprosto nejvíce – při všech vojenských přesunech přidával do svého herbáře další a další rostliny. V jeho sbírce bychom našli druhy z horstev Dobro Pole a Nidže Planina, z okolí Bitoly i Prilepu, některé sbíral i na Pirinu. Zrádná kulka si však nakonec stejně našla srdce i tohoto muže s květinami v rukou.
Botanik Josef Velenovský jej charakterizoval slovy: Mrkvička byl mým žákem a vyznamenával se vždycky mírnou a šlechetnou povahou, pílí a bystrým duchem. Byl by se jistě vyvinul v znamenitého botanika, ale osud rozhodl, aby život svůj položil na oltář vlasti. Čest budiž jeho památce. A nezůstalo jen u těchto slov. Velenovský jeho herbář prostudoval a sepsal k němu komentovaný soupis s názvem Reliquiae Mrkvičkanae, který vyšel v Praze v roce 1922. Právě zde je Velenovským popsána řada pro vědu nových druhů, které pocházejí z Mrkvičkových sběrů. Patří k nim například Arabis bitolica, Eudianthe macedonica, Silaus tenellus, některé druhy Velenovský na Mrkvičkovu počest dokonce pojmenoval jeho jménem, např. Arabis mrkvickana, Hieracium mrkvickanum, Myosotis mrkvickana, Viola mrkvickana aj.
Reliquiae mrkvičkanaeReliquiae mrkvičkanae

]]>
BLUMEA FISTULOSA (Roxb.) Kurz https://botany.cz/cs/blumea-fistulosa/ Thu, 19 Apr 2018 09:37:28 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144590 Syn.: Blumea amethystina Hance, Blumea glomerata DC., nom. illeg., Blumea holosericea Dalzell et A. Gibson, nom. illeg., Blumea nodiflora Hook. f., Blumea purpurea DC., Blumea racemosa DC., Blumea spinellosa DC., Conyza fistulosa Roxb., Conyza glomerata Wall. ex Link, Conyza stachyoides Spreng. ex DC., Placus glomeratus (Wall. ex DC.) Kuntze, Placus nodiflorus (Hook. f.) Kuntze
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Blumea fistulosa
Rozšíření: Druh jižní a jihovýchodní Asie, vyskytuje se v oblasti od Indie a Nepálu přes Barmu a Thajsko až po jižní Čínu, severní Vietnam a Tchaj-wan.
Ekologie: Roste v sušších lesích a lesních lemech, v křovinách i na travnatých stanovištích, vystupuje až do nadmořské výšky okolo 2000 m.
Blumea fistulosa
Popis: Jednoletá bylina s lodyhou přímou, 15–100 cm dlouhou, jednoduchou, chlupatou. Listy jsou střídavé, přisedlé, obkopinaté až obvejčité, 3–15 cm dlouhé a 0,5–5 cm široké, na bázi klínovité, po okraji zubaté, na vrcholu špičaté, po obou stranách chlupaté. Úbory jsou nahloučeny v přisedlých svazečcích, které se skládají do terminálního hroznu nebo laty; zákrovní listeny jsou seřazeny ve 4–5 řadách, jsou kopinaté až čárkovité, až 6 mm dlouhé, purpurově naběhlé, chlupaté; trubkovité květy jsou 4–5 mm dlouhé, žluté, okrajové květy jsou samičí, vnitřní oboupohlavné. Plodem je nažka s bílým chmýrem.
Poznámka: K rodu Blumea je v současnosti započítávána zhruba stovka druhů, jejichž domovem je Afrika, tropická Asie, Austrálie a tichomořské ostrovy, jeden druh se však vyskytuje i v tropech Ameriky (Blumea viscosa).
Blumea fistulosa
Blumea fistulosa
Fotografovala Věra Svobodová, dne 21. 2. 2018 (Barma, okolí Mandalaje).

]]>
TARLMOUNIA ELLIPTICA (DC.) H. Rob., S. C. Keeley, Skvarla et R. Chan https://botany.cz/cs/tarlmounia-elliptica/ Wed, 18 Apr 2018 22:32:19 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144574 Syn.: Cacalia elaeagnifolia Kuntze, Strobocalyx elaeagnifolia (DC.) Sch. Bip., Strobocalyx elliptica (DC.) Sch. Bip., Vernonia elaeagnifolia DC., Vernonia elliptica DC.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Tarlmounia elliptica
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie, vyskytuje se v Indii, Barmě, Thajsku, Vietnamu a Malajsii, pěstuje se i v kultuře, odkud může unikat do volné krajiny. Byl tedy zavlečen rovněž do jižní Číny a na Tchaj-wan, také do severní Austrálie nebo na Havajské ostrovy.
Ekologie: Roste v sušších tropických lesích a křovinách, objevuje se však i v porostech mangrove a na ně navazujících vegetačních formacích. Kvete od února do března.
Tarlmounia elliptica
Popis: Šplhavý keř s větvemi svěšenými, štíhlými, hedvábitě chlupatými. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, podlouhle eliptické až obvejčité, 2–6,5(–10) cm dlouhé a 1–4(–6) cm široké, na bázi klínovité nebo zaokrouhlené, celokrajné, na vrcholu víceméně špičaté, na líci jen na žilkách chlupaté, na rubu hustě chlupaté, se 4–7 páry vedlejších žilek. Květenství vyrůstá na konci větví, je latnaté, složené z úborů; zákrov je trubkovitý, 3–4 mm dlouhý zákrovní listeny vyrůstají v 5 řadách, vnější jsou široce vejčité, přitiskle chlupaté, na vrcholu zaokrouhlené, vnitřní listeny jsou podlouhle eliptické; trubkovitých květů je zhruba 5, jejich koruna je 5–6 mm dlouhá, bledě růžová, později bílá. Plodem je nažka až 2,2 mm dlouhá, s chmýrem.
Využití: Pro svůj velmi charakteristický habitus, který poněkud připomíná zelenou oponu či hustý závěs, je vysazován v zahradách i ve veřejné zeleni tropických oblastí.
Poznámka: Rod Tarlmounia je monotypický, zahrnuje pouze jediný druh.
Tarlmounia ellipticaTarlmounia elliptica
Tarlmounia elliptica
Tarlmounia elliptica
Fotografovala Věra Svobodová, dne 27. 2. 2018 (Barma, Pagan).

]]>
RAPHANUS SATIVUS L. – ředkev setá / reďkev siata https://botany.cz/cs/raphanus-sativus/ Wed, 18 Apr 2018 09:44:18 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144554 Syn.: Raphanistrum gayanum Fisch. et C. A. Mey., Raphanus acanthiformis Morel ex L. Sisley, Raphanus candidus Vorosch., Raphanus gayanus (Fisch. et C. A. Mey.) G. Don, Raphanus raphanistrum subsp. sativus (L.) Domin, Raphanus taquetii H. Lév.
Česká jména: ředkev setá (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: reďkev siata (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Raphanus sativus
Rozšíření: Prastará kulturní plodina s jedlým kořenem, jejíž původ není přesně znám. Snad se jedná o taxon vyselektovaný z okruhu mediteránní ředkve Raphanus raphanistrum subsp. landra či jiného planého druhu. V současnosti je ředkev setá rozšířena téměř po celém světě, je naturalizována v Evropě, severní, východní i jižní Africe, na Arabském poloostrově, v jižní, střední i východní Asii, Austrálii a Oceánii, stejně jako v obou Amerikách v pásu od Aljašky až po střední Chile.
Ekologie: Jako zplanělá roste většinou na stanovištích narušovaných lidskou činností, na úhorech, při okrajích polí a cest, jako kulturní rostlina se samozřejmě pěstuje v zahradách a na polích.
Raphanus sativus
Popis: Jednoletá nebo dvouletá bylina s kořenem vřetenovitým, anebo s bulvou či hlízou. Lodyha je větvená, (10–)20–50(–130) cm dlouhá, na bázi často červeně naběhlá. Přízemní listy vyrůstají v růžici, jsou řapíkaté, v obrysu obvejčité nebo kopisťovité, obvykle lyrovité až peřenosečné, až 60 cm dlouhé a až 20 cm široké, po okraji zubaté, na vrcholu tupé nebo špičaté; lodyžní listy jsou skoro přisedlé, kopinaté až vejčité. Květenství je hroznovité; kališní lístky jsou kopinaté, 5,5–10 mm dlouhé a 1–2 mm široké, lysé nebo řídce chlupaté; korunní lístky jsou obvejčité, nehetnaté, 15–25 mm dlouhé a 3–8 mm široké, bílé s fialovou žilnatinou, růžové nebo až nachové. Plodem je vejcovitá až kuželovitá vícesemenná nažka se zobánkem, 2–9 cm dlouhá, nafouklá, nezaškrcovaná nebo zaškrcovaná jen velmi mírně.
Využití: Po staletí se používá jako kuchyňská zelenina i jako krmivo pro domácí zvířata, konzumují se především bulvy nebo hlízy, někdy i listy. V Asii se uplatňuje rovněž v tradiční medicíně. Rostliny z kultury jsou v rámci velkého komplexu druhu Raphanus sativus děleny do několika skupin, známá ředkvička patří například ke skupině Radicula, daikon ke skupině Longipinnatus atd.
Poznámka: Může se křížit s ředkví ohnicí (Raphanus raphanistrum; její korunní lístky jsou bledě žluté až krémově bílé, plody výrazně zaškrcované) a vytvářet populace značně proměnlivé jak v barvě květů, tak ve tvaru plodů.
Raphanus sativus
Raphanus sativus
Raphanus sativus
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 25. 8. 2017 (USA, Oregon, okolí Waldportu).

]]>
LEPTOSPERMUM JAVANICUM Blume – balmín https://botany.cz/cs/leptospermum-javanicum/ Tue, 17 Apr 2018 13:05:51 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144518 Syn.: Glaphyria annae Stein, Glaphyria nitida Jack, Leptospermum alpestre Blume, Leptospermum amboinense Reinw. ex Blume, Leptospermum annae Stein, Macklottia amboinensis (Reinw. ex Blume) Korth., Macklottia javanica (Blume) Korth.
Česká jména: balmín (Presl 1846)
Čeleď: Myrtaceae Juss. – myrtovité
Leptospermum javanicum
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie a severovýchodní Austrálie. Jeho areál sahá od jižní Barmy a Malajsie přes téměř celou Indonésii a Filipíny až po australský Queensland.
Ekologie: Roste v podhorských a horských lesích a křovinách, stoupá až do nadmořské výšky okolo 3000 m.
Leptospermum javanicum
Popis: Keř dorůstající výšky okolo 6–9 m. Listy jsou střídavé, přisedlé, eliptické až obvejčité, 10–30 mm dlouhé a 4–9 mm široké, na vrcholu špičaté nebo tupé, nejprve na rubu jemně chlupaté, pak olysalé. Květy vyrůstají po 1–4 na krátkých stopkách, dosahují v průměru 15–20 mm; kališní lístky jsou široce vejčité, tupé, na okraji brvité, korunní lístky jsou obvejčité, bílé; tyčinky jsou kratší než korunní lístky. Plody jsou dřevnaté tobolky s 5 víčky, 3–5 mm dlouhé a 4–7 mm široké.
Poznámka: Z početného, převážně australského rodu Leptospermum (asi 87 druhů) proniká do oblasti Malesie jen pár druhů. Kromě zde představovaného je to ještě například druh Leptospermum recurvum, který se vyskytuje na severu Bornea a na ostrově Sulawesi, na Nové Guinei roste také místní endemický druh Leptospermum parviflorum.
Leptospermum javanicum
Leptospermum javanicum
Leptospermum javanicum
Leptospermum javanicum
Fotografoval Mário Duchoň, dne 13. 2. 2013 (Indonésie, Sumatra, provincie Aceh, Gunung Kemiri).

]]>
CREPIDIUM KERSTINGIANUM (Schltr.) Szlach. https://botany.cz/cs/crepidium-kerstingianum/ Tue, 17 Apr 2018 07:59:44 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144512 Syn.: Malaxis kerstingiana (Schltr.) Fosberg et Sachet, Microstylis kerstingiana Schltr.
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Crepidium kerstingianum
Rozšíření: Endemit Palau v Mikronésii, znám je pouze z několika lokalit na ostrově Babeldaob.
Ekologie: Terestrická rostlina; stanovištěm jsou zastíněné partie tropického deštného lesa na mezických místech s nezapojeným bylinným patrem, a to na čedičovém podloží.
Crepidium kerstingianum
Popis: Drobnější vytrvalá bylina se zkráceným podzemním oddenkem; lodyha je přímá, 20–30 cm vysoká. Listů bývá obvykle 5–10, jsou soustředěné v dolní části lodyhy, střídavé, krátce řapíkaté, čepel je vejčitá, 5–10 cm dlouhá a 2–5 cm široká, světle zelená, celokrajná, výrazně řasnatá, na vrcholu špičatá. Květenství je koncový mnohokvětý hrozen 15–22 cm dlouhý; květní stopky dosahují délky asi 4 mm; neresupinátní květy jsou světle žluté; okvětní lístky jsou čárkovité, vnější postranní jsou vejčité asi 2 mm dlouhé, vnější hřbetní a vnitřní jsou podobné, čárkovité, 2–3 mm dlouhé, pysk je trojlaločný, polokruhovitý, asi 3 mm široký, postranní laloky jsou srpovité. Plody jsou přímé válcovité tobolky.
Záměny: Od ostatních tří endemických druhů rodu Crepidium na Palau se odlišuje velmi světlými květy uspořádaným do hustého květenství, a také větším počtem přízemních listů.
Ohrožení a ochrana: Jako ostatní orchideje i tato rostlina podléhá ustanovením mezinárodní obchodní úmluvy CITES.
Crepidium kerstingianumCrepidium kerstingianum
Crepidium kerstingianumCrepidium kerstingianum
Crepidium kerstingianum
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 1. 2018 (Palau, Babedaob, nad jezerem Ngardok).

]]>
FLAGELLARIA INDICA L. – chopatec https://botany.cz/cs/flagellaria-indica/ Tue, 17 Apr 2018 07:18:10 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144476 Syn.: Flagellaria angustifolia Wall., nom. inval., Flagellaria catenata Lour. ex B. A. Gomes, Flagellaria loureiroi Steud., Flagellaria minor Blume, Flagellaria philippinensis Elmer
Česká jména: chopatec pnulý (Presl 1846)
Čeleď: Flagellariaceae Dumort. – chopatcovité
Flagellaria indica
Rozšíření: Velmi rozsáhlý areál zahrnuje východní Afriku (Tanzánie a Mozambik), Komory, Madagaskar, Maskarény a Seychely, dále jihovýchodní Asii, kde roste na Srí Lance, v Indii, Bangladéši, Barmě, Thajsku, Malajsii, Kambodži, Vietnamu, v jižní Číně, na Tchaj-wanu, Rjúkjú, Filipínách a v Indonésii. Dále areál zahrnuje severní a východní Austrálii, Novou Guineu, Melanésii (až po ostrovy Wallis a Futuna) a Mikronésii, také roste na ostrově Norfolk.
Ekologie: Stanovištěm jsou vlhké až bažinaté tropické a subtropické lesy a křoviny v oblastech s vysokými srážkovými úhrny, okraje mangrove, vystupuje do nadmořské výšky 400(–1500) m.
Flagellaria indica
Popis: Vytrvalá bylinná liána, dorůstá délky až 5 m; oddenek je plazivý, sympodiální; lodyhy jsou oblé. Listy jsou střídavé, dvouřadé; listové pochvy jsou válcovité, 2–7 cm dlouhé, podélně rýhované; čepel je kopinatá až čárkovitá, 7–25 cm dlouhá a 0,5–2 cm široká, lysá, na bázi zaokrouhlená a náhle zúžená do řapíkovitého útvaru, celokrajná, na vrcholu protažená do spirálně stočené špičky. Květenství je latovité, přímé, tvořené krátkými, téměř kulovitými klásky; listeny jsou vejčité, 1–1,2 mm dlouhé; květy jsou oboupohlavné, 3(–4)četné, 2–3 mm dlouhé, s volnými bílými nebo zelenavými okvětními lístky ve 2 kruzích; tyčinek je 6(–8) ve 2 kruzích, poněkud delších než okvětí; gyneceum srůstá z 3 plodolistů, tvoří svrchní kulovitý semeník a 3 bliznové laloky. Plodem je červená bobule 5–6 mm v průměru, s 1(–3) semeny.
Využití: V ájurvédské medicíně se nať i oddenek používají jako močopudný prostředek.
Poznámka: Nevelká čeleď Flagellariaceae nyní zahrnuje pouze jediný rod Flagellaria se čtyřmi druhy rozšířenými v tropech Afriky (Flagellaria guineensis), Asie, Austrálie a Oceánie, kde se kromě široce rozšířené F. indica vyskytují ještě úzce lokální Flagellaria gigantea a Flagellaria neocaledonica.
Flagellaria indica
Flagellaria indica
Fotografováno dne 22. 1. 2018 (Palau, Babeldaob, Melekeok, les nad jezerem Ngardok).

]]>
TORILIS LEPTOPHYLLA (L.) Rchb. f. – tořice / torica https://botany.cz/cs/torilis-leptophylla/ Tue, 17 Apr 2018 06:16:37 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144454 Syn.: Anthriscus leptophylla (L.) Koso-Pol., Caucalis bifrons Coss. et Durieu ex Ball, nom. inval., Caucalis humilis Jacq., Caucalis leptophylla L., Caucalis leptophylla var. bifrons Batt., Caucalis parviflora Lam., Caucalis xanthotricha Steven, Daucalis leptophylla (L.) Pomel, Daucus leptophyllus (L.) Scop., Pullipes leptophylla (L.) Raf., Torilis xanthotricha (Steven) Schischk.
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Torilis leptophylla
Rozšíření: Areál druhu se táhne od Kanárských ostrovů přes celý Mediterán (na severu zasahuje až do Francouzského středohoří, jižního Bulharska a na Krym) a severní oblasti Blízkého východu až do Afghánistánu a severního Pákistánu. Byl zavlečen i na severovýchod USA.
Ekologie: Roste na otevřených stanovištích při okraji polí a cest, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1700 m. Kvete od dubna do července.
Torilis leptophylla
Popis: Jednoletá bylina s lodyhou vystoupavou až přímou, až 40 cm dlouhou, většinou větvenou, štětinatou. Listy jsou řapíkaté, dvakrát zpeřené, úkrojky jsou čárkovité. Květenství je okoličnaté, vyrůstá proti listu, jeho stopka je 2–3(–5) cm dlouhá, okolíčky jsou obvykle 2–3; kalich je až 1,4 mm dlouhý, korunní lístky jsou obvejčité, až 1,5 mm dlouhé, na vrcholu dvouklané, bílé, narůžovělé až načervenalé, vnější lístek vnějších květů bývá největší. Plody jsou úzce elipsoidní, 4–7 mm dlouhé, ostnité.
Záměny: Až k nám byla kdysi přechodně zavlečena poněkud podobná tořice uzlovitá (Torilis nodosa), jejíž květenství je strboulovitě stažené, navíc přisedlé nebo jen velmi krátce stopkaté.
Torilis leptophylla
Torilis leptophylla
Torilis leptophylla
Fotografoval Mário Duchoň, dne 2. 4. 2012 (Maroko, podhůří Vysokého Atlasu, okolí Demnate).

]]>
PREMNA SERRATIFOLIA L. https://botany.cz/cs/premna-serratifolia/ Mon, 16 Apr 2018 18:33:23 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144419 Syn.: Citharexylum paniculatum Poir., nom. illeg., Cornutia corymbosa Burm. f., Gumira abbreviata (Miq.) Kuntze, Gumira attenuata (R. Br.) Kuntze, Gumira integrifolia Hassk., nom. illeg., Gumira laevigata (Miq.) Kuntze, Gumira opulifolia (Miq.) Kuntze, Gumira truncata (Turcz.) Kuntze, Premna abbreviata Miq., Premna angustior (C. B. Clarke) Ridl., Premna arborea Farw., nom. illeg., Premna attenuata R. Br., Premna benthamiana Domin, Premna corymbosa (Burm. f.) Schauer, nom. illeg., Premna gaudichaudii Schauer, Premna glabra A. Gray ex Maxim., Premna glycycocca F. Muell., Premna hircina Wall., Premna integrifolia Willd., nom. illeg., Premna integrifolia L., nom. illeg., Premna laevigata Miq., Premna littoralis King et Gamble, Premna media R. Br., Premna obtusifolia R. Br., Premna opulifolia Miq., Premna ovata R. Br., Premna sambucina Wall. ex Schauer, Premna spinosa Roxb., Premna subcordata Turcz., Premna truncata Turcz., Scrophularioides arborea G. Forst., nom. inval.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Premna serratifolia
Rozšíření: Rozsáhlý areál snad zahrnuje východní pobřeží Afriky (Mozambik), Madagaskar, Komory, Mauricius a Seychely, v Asii Srí Lanku, pobřežní oblasti Indie, Bangladéše a Barmy, dále roste od Malajsie po jižní Čínu, na Tchaj-wanu, ostrovech Rjúkjú, na Filipínách i na většině Indonésie. Zasahuje na Novou Guineu, v Oceánii do Mikronésie a dále na mnoha ostrovech až po Tahiti. Roste rovněž v severní a severovýchodní Austrálii.
Ekologie: Roste ve vlhkých křovinách a lesích na vlhké písčité půdě, velmi často v dosahu mořských pobřeží a v návaznosti na formaci mangrove.
Premna serratifolia
Popis: Stálezelený keř nebo stromek vysoký 1–8 m, někdy popínavý; letorosty jsou v mládí hustě pýřité a olysávají, nesou žlutavé lenticely; větve na zemi často koření. Listy jsou vstřícné; řapík je 0,4–5 cm dlouhý; čepel je eliptická, 2,5–15 cm dlouhá a 2–9,5 cm široká, na líci lysá, jen na žilkách pýřitá, na rubu jemně chlupatá, s 3–5 páry postranních žilek, na bázi klínovitá až uťatá, celokrajná nebo drobně pilovitá, často zvlněná, na vrcholu zašpičatělá až hrotitá. Květenství je koncová vrcholičnatá lata až 24 cm široká; kalich je krátce zvonkovitý, 1,5–3 mm dlouhý, dvoupyský, s 5 krátkými cípy, vně kratičce chlupatý; koruna je 5četná, nezřetelně pyskatá, 1,5–5 mm dlouhá, s krátkou nálevkovitou, v ústí chlupatou trubkou, žlutozelená nebo zelenavě bílá, horní pysk je obvykle celistvý a dolní mělce 3laločný; tyčinky jsou 4, dvoumocné; semeník je svrchní. Plodem jsou tmavě nachové, kulovité peckovice o průměru 2–4 mm, obvykle s 4 semeny.
Využití: Listy se jedí jako zelenina, jedlé jsou rovněž plody a semena. V lidovém léčitelství se zejména listy a hořké kořeny používají jako prostředek močopudný a s příznivým vlivem na žaludek, při horečkách (dokonce i při malárii). Dřevo je lehké, tvrdé a trvanlivé, navíc příjemně voní.
Poznámka: Rod Premna je dosti početný, řadí se do něj téměř 200 druhů z Afriky, tropické Asie a Oceánie.
Premna serratifolia
Premna serratifolia
Premna serratifolia
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 19. 1. a 3. 2. 2018 (Palau, Koror, Ngermid).

]]>
AGROSTOPHYLLUM ELONGATUM (Ridl.) Schuit. https://botany.cz/cs/agrostophyllum-elongatum/ Mon, 16 Apr 2018 16:15:43 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144404 Syn.: Agrostophyllum costatum J. J. Sm., Agrostophyllum hasseltii (Blume) J. J. Sm., nom. illeg., Agrostophyllum palawense Schltr., Appendicula elongata Ridl., Appendicula graminifolia Teijsm. et Binn., Appendicula hasseltii Blume, Appendiculopsis costata (J. J. Sm.) Szlach., Appendiculopsis elongata (Ridl.) Szlach., Podochilus hasseltii (Blume) Schltr.
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Agrostophyllum elongatum
Rozšíření: Areál se rozkládá od kontinentální Malajsie přes mnohé indonéské ostrovy a Filipíny, zasahuje na Novou Guineu, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu a do Mikronésie.
Ekologie: Epifyt, lodyhy visí z kmenů stromů, dává přednost zastíněnému prostředí mezických stanovišť nížinného tropického deštného lesa. Na Nové Guineji roste v nadmořských výškách 900–1500 m.
Agrostophyllum elongatum
Popis: Vytrvalá bylina; lodyhy jsou obvykle jednoduché, velmi hustě dvouřadě olistěné, (20–)30–120 cm dlouhé a 4–6 mm v průměru. Listy jsou střídavé, jejich čepele jsou podlouhlé až kopinaté, 1–2,3 cm dlouhé a 0,4–1,1 cm široké, celokrajné, na vrcholu často vykrojené. Květenství jsou zkrácené hrozny, vyrůstají obvykle až po 12 na konci lodyhy, kromě toho občas vyrůstají 1–2 květy v úžlabí listů; květy jsou drobné, bělavé, červeně tečkované; vnější okvětní lístky jsou široce vejčité, 3–4 mm dlouhé, vnitřní okvětní lístky jsou asi 3 mm dlouhé, pysk je žlábovitý, nazpět ohnutý, asi 2,7 mm dlouhý, s téměř okrouhlým nebo příčně eliptickým epichilem; sloupek je asi 2,5 mm dlouhý. Plodem je elipsoidní tobolka asi 7 mm dlouhá.
Ohrožení a ochrana: Mezinárodní obchodní úmluva CITES se vztahuje na tento druh stejně jako všechny ostatní orchideje.
Poznámka: Do rodu Agrostophyllum se řadí asi 90 druhů rozšířených od Madagaskaru po jihovýchodní Asii a Oceánii, těžiště diverzity má na Nové Guineji. Podobný vzhled, tedy epifyt s hustě dvouřadě olistěnou lodyhou, mají i mnohé další rody orchidejí, v jihovýchodní Asii a Oceánii jsou to např. rody Appendicula, Pseuderia a Trichoglottis.
Agrostophyllum elongatum
Agrostophyllum elongatum
Fotografováno dne 24. 1. 2018 (Palau, Koror, ostrov Ngarkebesang).

]]>
RHOPALEPHORA SCABERRIMA (Blume) Faden https://botany.cz/cs/rhopalephora-scaberrima/ Mon, 16 Apr 2018 11:02:02 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144385 Syn.: Aneilema protensum (Wight) Wall. ex Thwaites, Aneilema scaberrimum (Blume) Kunth, Commelina protensa Steud., nom. inval., Commelina scaberrima Blume, Dictyospermum protensum Wight, Dictyospermum scaberrimum (Blume) C. V. Morton ex Panigrahi, Dictyospermum scaberrimum (Blume) J. K. Morton, Floscopa bambusifolia H. Lév., Lamprodithyros protensus (Wight) Hassk., Phaeneilema scaberrimum (Blume) Raizada, Piletocarpus protensus (Wight) Hassk., Pollia bambusifolia (H. Lév.) H. Lév., Tradescantia scaberrima (Blume) Hassk.
Čeleď: Commelinaceae Lindl. – křížatkovité
Rhopalephora scaberrima
Rozšíření: Druh jižní a jihovýchodní Asie, jehož areál se táhne od Indie a Sri Lanky přes Indočínu, jižní Čínu a Tchaj-wan až po Malajsii a Indonésii.
Ekologie: Roste na přistíněných stanovištích v tropických lesích a křovinách, vystupuje až do nadmořské výšky okolo 2400 m.
Rhopalephora scaberrima
Popis: Vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem a lodyhou vystoupavou až přímou, 50–100 cm dlouhou, větvenou, dole lysou, nahoře chlupatou. Listy jsou přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, pochvy jsou válcovité, 2–4 cm dlouhé, chlupaté, na okraji brvité, listové čepele jsou kopinaté, 9–18 cm dlouhé a 1,6–4,5 cm široké, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, po obou stranách chlupaté. Květenství je terminální, latnaté, složené z prodloužených vijanů; listeny jsou 4–6 mm dlouhé a 2–4 mm široké; květní stopky jsou 1,5–2,5 cm dlouhé; květy jsou oboupohlavné; kališní lístky jsou 3, volné, eliptické, až 3 mm dlouhé, zelené, lysé, vytrvávající; korunní lístky jsou také 3, bílé, někdy i modré, nehetnaté, postranní dva korunní lístky jsou široce vejčité až skoro okrouhlé, až 7 mm dlouhé, na vrcholu tupé, na bázi srdčité, prostřední korunní lístek je menší, asi 5 mm dlouhý; fertilní tyčinky jsou 3, nestejné, nitky jsou až 6 mm dlouhé, staminodia jsou 2–3, čnělka je zhruba 10 mm dlouhá. Plodem je kulovitá tobolka dosahující průměru okolo 4 mm, hustě chlupatá.
Poznámka: K rodu Rhopalephora jsou v současnosti započítávány čtyři druhy, jeden z nich je endemitem Madagaskaru, ostatní se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii, jeden z nich zasahuje až do západního Tichomoří.
Rhopalephora scaberrima
Rhopalephora scaberrima
Rhopalephora scaberrima
Rhopalephora scaberrima
Fotografoval Mário Duchoň, dne 4. 3. 2013 (Indonésie, Sumatra, okolí Gunung Sibayak).

]]>
ARACHNIS FLOS-AERIS (L.) Rchb. f. https://botany.cz/cs/arachnis-flos-aeris/ Mon, 16 Apr 2018 07:48:48 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144369 Syn.: Aerides arachnites Sw., Aerides matutina Willd., Arachnanthe flos-aeris (L.) J. J. Sm., Arachnanthe moschifera (Blume) Blume, Arachnis moschifera Blume, Epidendrum aerosanthum St.-Lag., Epidendrum flos-aeris L., Limodorum flos-aeris (L.) Sw., Renanthera arachnites (Sw.) Lindl., Renanthera flos-aeris (L.) Rchb. f., Renanthera moschifera (Blume) Knuth
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Arachnis flos-aeris
Rozšíření: Západomalesijský druh, vyskytuje se v kontinentální Malajsii, na Sumatře, Borneu a Jávě. Někdy je uváděn i z Filipín, nelze vyloučit, že mohl být zavlečen i do některých dalších tropických oblastí světa.
Ekologie: Roste terestricky nebo epifyticky v tropických deštných lesích.
Arachnis flos-aeris
Popis: Vytrvalá bylina se stonkem až 400 cm dlouhým, tenkým, řídce olistěným. Listy jsou eliptické, až 14 cm dlouhé a 4 cm široké. Květenství je vystoupavé, až 150 cm dlouhé; květy jsou až 9 cm velké, vonné, okvětní lístky jsou úzce obkopinaté, srpovitě zahnuté, zelenožluté, skvrnky jsou červenohnědé, na bázi pysku s bradovitou ostruhou. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Všechny orchideje – tedy i tento druh – podléhají ochraně mezinárodní obchodní úmluvy CITES.
Využití: Jedná se o značně dekorativní druh, v tropických oblastech bývá vysazován v zahradách, pěstuje se k řezu. Nezřídka bývá zaměňován za hybridní druh Arachnis ×maingayi (Arachnis flos-aeris × Arachnis hookeriana), který by však měl mít květy o něco menší, v základu bílé, s výraznými tmavě růžovými skvrnkami, jeho pysk je navíc karmínově pruhovaný.
Poznámka: V současnosti rod Arachnis zahrnuje asi 12 druhů, vyskytují se v jižní a jihovýchodní Asii, v pásu od Himálaje až po Novou Guineu.
Arachnis flos-aeris
Arachnis flos-aeris
Fotografoval Mário Duchoň, dne 6. 2. 2013 (Indonésie, Sumatra, okolí Bukittinggi).

]]>
CTENOPTERELLA BLECHNOIDES (Grev.) Parris https://botany.cz/cs/ctenopterella-blechnoides/ Fri, 13 Apr 2018 08:08:37 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144341 Syn.: Cryptosorus blechnoides (Grev.) J. Sm., Ctenopteris blechnoides (Grev.) W. H. Wagner et Grether, Grammitis blechnoides Grev., Polypodium blechnoides (Grev.) Hook.
Čeleď: Polypodiaceae Bercht. et J. Presl – osladičovité
Ctenopterella blechnoides
Rozšíření: Areál se rozkládá v jižní a jihovýchodní Asii od Srí Lanky a jižní Indie po Malajsii a jižní Čínu (Chaj-nan), dále na mnoha ostrovech Filipín a Indonésie, zahrnuje Novou Guineu, v Oceánii roste v Melanésii, roztroušeně v Mikronésii, v Polynésii na východ až po Tahiti a zasahuje i na severovýchod Austrálie.
Ekologie: Epifytická kapradina, roste na kmenech stromů v tropických deštných lesích.
Ctenopterella blechnoides
Popis: Drobná kapradina se zploštělým oddenkem, z něhož dvouřadě vyrůstají listy; pleviny mají podobu jednoduchých nebo vidličnatých chlupů. Listy jsou v obrysu podlouhlé, jednoduše zpeřené, 12–20 cm dlouhé; úkrojky jsou ploše rozestálé, úzce trojúhelníkovité, uprostřed čepele jsou největší, 1,2–1,7 cm dlouhé a 2–3 mm široké, celokrajné, na vrcholu tupé; kupky výtrusnic jsou po několika na každém úkrojku, jsou okrouhlé nebo oválné, bez ostěr.
Poznámka: Do rodu Ctenopterella se v současnosti řadí asi 12 druhů, rozšířených v tropech Starého světa.
Ctenopterella blechnoides
Ctenopterella blechnoides
Ctenopterella blechnoides
Ctenopterella blechnoides
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 1. 2018 (Palau, Babeldaob, nad jezerem Ngardok).

]]>
SPATHOGLOTTIS MICRONESIACA Schltr. https://botany.cz/cs/spathoglottis-micronesiaca/ Thu, 12 Apr 2018 16:42:27 +0000 https://botany.cz/cs/?p=144319 Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Spathoglottis micronesiaca
Rozšíření: Endemit Mikronésie, s jistotou roste v Karolínách na Palau a na Yapu. Na Palau se vyskytuje na ostrově Koror, ale zejména na ostrově Babeldaob je dosti běžný.
Ekologie: Terestrická, nápadná rostlina, nejčastěji roste na výslunných travnatých místech a v rozvolněných křovinách na čedičovém podkladu.
Spathoglottis micronesiaca
Popis: Vytrvalá, dosti statná bylina s hlízovitým oddenkem, dorůstá výšky 0,6–1 m. Listy vyrůstají jen na bázi lodyhy, jsou úzce kopinaté, 35–70 cm dlouhé a 2–4 cm široké, řasnaté, na vrcholu špičaté. Květenství je zkrácený hrozen až 10–16 cm; listeny jsou vejčité, špičaté; květy jsou dosti velké, bílé, jen báze pysku je žlutavá; vnější i vnitřní okvětní lístky jsou podobné (vnitřní bývají poněkud širší), podlouhlé, asi 1,7 cm dlouhé, pysk je trojlaločný, postranní laloky jsou zaokrouhlené, asi 6 mm dlouhé, prostřední lalok je na bázi v úseku dlouhém 5–6 mm zaškrcený, na konci obsrdčitý, 3,5–5 mm široký, na vrcholu někdy mělce vykrojený; sloupek je kopisťovitý, směrem k vrcholu poněkud křídlatý, přímý, teprve při odkvétání se zakřivuje. Plodem je válcovitá tobolka 2–3 cm dlouhá.
Ohrožení a ochrana: Na tento druh se vztahuje mezinárodní obchodní úmluva CITES. Na Palau patří k méně ohroženým orchidejím, zdá se, že se šíří i na polopřirozených i vyloženě antropických stanovištích, např. v zářezech podél silnic.
Poznámka: Od příbuzného druhu Spathoglottis carolinensis, s nímž se často vyskytuje na společných lokalitách, se – kromě bílé barvy květů – liší koncovou částí pysku poněkud užší, nanejvýš mělce vykrojenou, a kratičce chlupatým semeníkem, jakož i rubem vnějších okvětních lístků.
Spathoglottis micronesiacaSpathoglottis micronesiaca
Spathoglottis micronesiaca
Spathoglottis micronesiaca
Spathoglottis micronesiaca
Spathoglottis micronesiaca
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 19., 22. 1. a 1. 2. 2018 (Palau, Koror; Babeldaob, Airai a Ngchesar).

]]>