BOTANY.cz https://botany.cz/cs Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné významné botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin. Sun, 15 Sep 2019 16:47:11 +0000 cs-CZ hourly 1 https://wordpress.org/?v=4.8.1 SALVIA INVOLUCRATA Cav. – šalvěj zákrovatá / šalvia https://botany.cz/cs/salvia-involucrata/ Sun, 15 Sep 2019 16:39:06 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169400 Syn.: Belospis laevigata (Kunth) Raf., Salvia laevigata Kunth, Salvia puberula Fernald
Česká jména: šalvěj zákrovatá (Mareček 2001)
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité

Salvia involucrata

Rozšíření: Druh pochází ze severovýchodního Mexika, vyskytuje se v pohoří Sierra Madre Oriental, na severu jeho areál zasahuje až do států Tamaulipas a Nuevo León, na jihu do států Puebla a Veracruz.

Ekologie: Roste v horských dubinách a borech, na křovinatých svazích, nevyhýbá se ani sekundární vegetaci, v nadmořských výškách zhruba od 1100 až do 2600 m. Kvete od července do října.

Popis: Vytrvalá bylina až polokeř s lodyhou přímou, až 200 cm dlouhou, zelenou nebo i červeně naběhlou, chlupatou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, kopinaté až vejčité, 6–14 cm dlouhé a 2–8 cm široké, na bázi klínovité, uťaté nebo až srdčité, po okraji drobně vroubkované až pilovité, na vrcholu špičaté, lysé nebo chlupaté. Květenstvím je terminální, (5–)10–36(–50) cm dlouhé, květy vyrůstají ve 4–10květých lichopřeslenech; listeny jsou růžovonachové, opadavé, v horní části květenství hustě nahloučené, vejčité, (3–)8–20 mm dlouhé a (2–)7–14 mm široké, hrotité, lysé nebo chlupaté, po okraji jemně brvité; kalich je 10–16 mm dlouhý, 2pyský, růžovonachový, chlupatý; koruna je 2pyská, 28–45 mm dlouhá, růžovonachová, horní pysk je přilbovitý, hustě chlupatý, dolní 3laločný. Plody jsou tvrdky, 3–3,5 mm dlouhé.

Využití: Dekorativní druh šalvěje, pěstuje se i v evropských zahradách a parcích jako okrasná rostlina. V kultuře se objevuje v několika kultivarech.

Salvia involucrataSalvia involucrata
Salvia involucrata
Salvia involucrata
Salvia involucrata

Fotografováno dne 11. 9. 2019 (Rakousko, Vídeň, Botanischer Garten der Universität Wien).

]]>
Platan císařovny Sisi ve Volksgarten; Rakousko, Vídeň https://botany.cz/cs/platan-volksgarten-viden/ Sun, 15 Sep 2019 12:14:09 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169386 Platan císařovny Sisi ve Volksgarten

Platanus ×hispanica, platan javorolistý (Platanaceae):

  • Výška stromu: údajně 25 m (v roce 2013)
  • Obvod kmene: přes 600 cm (v roce 2013)
  • Odhadované stáří: přibližně 200 let (v roce 2019)

Tento velmi nápadný platan roste ve vídeňském parku Volksgarten. Za přírodní památku byl strom prohlášen dne 27. 2. 1951 a bývá určován jako platan východní (Platanus orientalis), což se však zdá být nepřesné.

Volksgarten patří k nejúhlednějším vídeňským parkům, pro veřejnost byl otevřen už v roce 1823. V jeho centrální části stojí neoklasicistní Théseův chrám, jeho východní strana je lemována stromovými alejemi, na západě leží poměrně rozsáhlé rosarium a právě u něj najdeme i zmiňovaný platan. V nejsevernější části parku se nachází rovněž pomník rakouské císařovny Alžběty Bavorské (1837–98), choti císaře Františka Josefa I., která je v obecném povědomí známá pod jménem Sisi. A právě přítomnost tohoto pomníku bude nejspíše i důvodem, proč se tomuto stromu ve Vídni říkává Ahornblättrige Platane ʻSisiʼ – mohutnost platanu s útlostí pasu císařovny tu dozajista srovnávána není. Dobu císařovnina života jistě tento platan pamatuje, mohl snad být vysazen kolem roku 1821, právě v tomto roce byl dokončen i blízký Théseův chrám.

Platan císařovny Sisi ve Volksgarten
Platan císařovny Sisi ve Volksgarten
Platan císařovny Sisi ve Volksgarten
Platan císařovny Sisi ve Volksgarten
Platan císařovny Sisi ve Volksgarten
Platan císařovny Sisi ve Volksgarten
Platan císařovny Sisi ve Volksgarten

Fotografováno dne 11. 9. 2019.

]]>
Slavatovský dub v Čejkovicích https://botany.cz/cs/dub-cejkovice/ Sun, 15 Sep 2019 10:23:22 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169360 Čejkovický dub

Quercus robur, dub letní (Fagaceae):

  • Výška stromu: údajně 20 m (v roce 2017)
  • Obvod kmene: 815 cm (v roce 2019)
  • Odhadované stáří: údajně zhruba 550 let (v roce 2019)

Tento majestátný, soliterně rostoucí dub najdeme v obci Čejkovice u Zbýšova (okres Kutná Hora), tedy v bučinách Hornosázavské pahorkatiny. Poblíž stromu je umístěna cedulka, která uvádí, že onen strom byl vysazen v roce 1470, bližší informaci o okolnostech jeho výsadby však nepřináší. Srovnáme-li obvod kmene tohoto stromu s jinými dubovými veterány u nás, můžeme uvedený věk označit za věrohodný, strom by dokonce mohl být starší. Památným stromem byl vyhlášen dne 1. 1. 1990.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1360, původně byla v majetku Sázavského kláštera. V roce 1463 přešla do vlastnictví rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka, byla součásti chlumeckého panství. Zřejmě právě do těch dávných slavatovských časů sahají i první roky života tohoto skutečně krásného stromu.
Podle laviček rozložených v blízkosti kmene lze usuzovat, že místním přináší tento strom i spoustu příjemných chvilek, jsou na něj jistě náležitě hrdí – zdrželi jsme se tu jen krátce, hned jsem se ale od kolemjdoucích dozvěděli, že k objetí tohoto obecního miláčka bylo zapotřebí třinácti párů lidských rukou. Věříme, že tento strom bude sbližovat místní ještě po řadu dalších generací.

Čejkovický dub
Čejkovický dub
Čejkovický dub
Čejkovický dub
Čejkovický dub
Čejkovický dub
Čejkovický dub
Čejkovický dub

Fotografováno dne 14. 9. 2019.

]]>
MAHONIA BEALEI (Fortune) Pynaert – mahónie / mahónia https://botany.cz/cs/mahonia-bealei/ Sun, 15 Sep 2019 10:19:00 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169374 Syn.: Berberis bealei Fortune, Berberis japonica Lindl., Mahonia bealei (Fortune) Carrière, Mahonia japonica var. bealei (Fortune) Fedde, Mahonia japonica var. planifolia (Hook. f.) H. Lév.
Čeleď: Berberidaceae Juss. – dřišťálovité

Mahonia bealei

Rozšíření: Areál zahrnuje vnitrozemí jihovýchodní Číny, kde se vyskytuje v provinciích S’-čchuan, Šen-si, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Kuang-si, Kuang-tung, Fu-ťien, Ťiang-si, Če-tiang, An-chuej a Ťiang-su. Zplanění bylo zaznamenáno ve Vietnamu, Japonsku i na jihozápadě Spojených států.

Ekologie: Roste v lesích, křovinách, na lesních okrajích, v ruderálních houštinách, podél cest i vodních toků. Lokality leží v nadmořských výškách 500–2000 m.

Popis: Stálezelený keř nebo malý stromek, dorůstá výšky 0,5–4(–8) m. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, s 4–10 ostře zubatými jařmy, na rubu někdy žlutozelené, na líci matně šedozelené; řapík je 0,5–2,5 cm dlouhý; lístky jsou vejčité až podlouhlé, nejnižší pár 1,2–3,5 cm dlouhý a 1–2 cm široký, na okraji s 1–2 zuby, vyšší 2–10,5 cm dlouhé a 2–6 cm široké, na bázi zaokrouhlené až mělce srdčité, poněkud asymetrické, na okraji s 2–6 zuby, na vrcholu hrotité; koncový lístek je mnohem větší, 7–13 cm dlouhý a 3,5–10 cm široký. Svazečkovitě shloučených 3–9 přímých hroznů 7–26 cm dlouhých vyrůstá v paždí listů; květní stopky jsou 4–6 mm dlouhé; kališní lístky jsou žluté; korunní lístky jsou obkopinaté, 6–7 mm dlouhé, žluté, na vrcholu mělce vykrojené; tyčinek je v počtu okvětních lístků, jsou 3,2–4,5 mm dlouhé; semeník je svrchní, vejcovitý, s jednou bliznou. Plody jsou vejcovité bobule, asi 1,5 cm dlouhé, tmavě purpurové, ojíněné, s 3–4 semeny.

Využití: Občas se pěstuje jako okrasná dřevina; není napadána rzí travní (Puccinia graminis).

Poznámka: O vymezení rodu Mahonia se v poslední době dosti spekuluje, protože od blízce příbuzných dřišťálů (Berberis) se odlišuje jen zpeřenými, nikoli jednoduchými listy. Nejnovější studie založené na analýze DNA spíše preferují samostatné postavení rodu, avšak s tím, že některé druhy musí být přeřazeny do dalších rodů. V tomto pojetí rod obsahuje kolem 70 druhů, rozšířených jak ve východní Asii, tak v Severní, Střední i Jižní Americe.

Mahonia bealeiMahonia bealei
Mahonia bealei

Fotografovala Alena Vydrová, dne 9. 9. 2019 (Itálie, Řím, Orto botanico).

]]>
CELTIS BUNGEANA Blume – břestovec / brestovec https://botany.cz/cs/celtis-bungeana/ Sun, 15 Sep 2019 07:28:10 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169349 Syn.: Celtis amphibola C. K. Schneid., Celtis chinensis Bunge, nom. illeg., Celtis davidiana Carrière, Celtis gongshanensis X. W. Li et G. Sh. Fan, Celtis mairei H. Lév., Celtis sinensis Planch., nom. illeg., Celtis yangquanensis E. W. Ma
Čeleď: Cannabaceae Endl. – konopovité

Celtis bungeana

Rozšíření: Areál zahrnuje dosti rozsáhlou oblast ve východní Číně, kde se vyskytuje od provincie Jün-nan na jihu přes S´-čchuan, východ Tibetu a Čching-chaj, dále v provinciích Kan-su, Ning-sia, Šen-si, Šan-si, Che-nan, Chu-pej, An-chuej, Ťiang-si, Če-tiang, Ťiang-su, Šan-tung, Che-pej, Liao-ning, na sever až po Vnitřní Mongolsko. Zaznamenán byl i v Koreji.

Ekologie: Roste v lesích a křovinách na horských svazích, provází i okraje cest. Zasahuje až do nadmořské výšky 2300 m.

Popis: Opadavý strom vysoký 10–15 m; borka je šedá; letorosty jsou lysé, šedohnědé, s roztroušenými lenticelami. Listy jsou střídavé; řapík je 0,5–1,5 cm dlouhý, na adaxiální straně s rýhou; čepel je vejčitá až vejčitě kopinatá, 3–7(–15) cm dlouhá a 2–4(–5) cm široká, lysá, jen v paždí žilek na rubu s chomáčky chloupků, na bázi široce klínovitá až zaokrouhlená, poněkud asymetrická, obvykle v horní polovině na okraji mělce pilovitá, na každé straně nejvýše s 10(–15) zoubky, na vrcholu špičatá nebo zašpičatělá. Květenství je hrozen; květy jsou oboupohlavné nebo jednopohlavné; okvětních lístků je 4–5, na bázi lehce srostlých; tyčinek je v počtu okvětních lístků; semeník je svrchní, nese čnělku a na vrcholu 2 blizny. V plodenství bývají obvykle 1–2 kulovité, černomodré peckovice o průměru 4–5 mm, téměř hladké, nezřetelně rýhované.

Poznámka: Rod Celtis má poměrně značné rozšíření prakticky na všech kontinentech (samozřejmě s výjimkou Antarktidy); dnes (POWO 2019) se rozlišuje celkem 65 druhů. V Číně jich roste 11.

Celtis bungeana
Celtis bungeana
Celtis bungeana

Fotografovala Alena Vydrová, dne 9. 9. 2019 (Itálie, Řím, Orto botanico).

]]>
Sanzinia madagascariensis (Duméril et Bibron, 1844); hroznýš psohlavý https://botany.cz/cs/sanzinia-madagascariensis/ Sat, 14 Sep 2019 20:26:10 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169336 Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Squamata, Boidae
Syn.: Boa manditra Kluge, 1991; Corallus madagascariensis Boulenger, 1893; Sanzina madagascarensis Auffenberg, 1958; Xiphosoma madagascariensis Duméril et Bibron, 1844
Česká jména: hroznýš psohlavý, sanzinie madagaskarská
Anglická jména: Madagascar tree boa, Green Madagascar boa, Madagascar ground boa

Sanzinia madagascariensis, hroznýš psohlavý
Sanzinia madagascariensis, hroznýš psohlavý

Rozšíření: Endemit ostrova Madagaskar, vyskytuje se v jeho východní, jižní, ale i severozápadní části.

Způsob života: Žije především v deštných lesích východního pobřeží Madagaskaru, ale i v sušších severozápadních nebo jižních polosuchých lesích, na stanovištích dotčených lidskou činností, na plantážích a dokonce v blízkosti lidských sídel, vystupuje až do nadmořské výšky okolo 1300 m.
Pohybuje se ve větvích i na zemi a loví savce, ptáky i žáby.
Jedná se o vejcoživorodý druh, 4–8(–15) vajec se inkubuje 6–8 měsíců přímo v těle matky. V době březosti samice tmavne a na zádech je téměř černá. Tato změna barvy pravděpodobně slouží k absorpci a ukládání energie. O mláďata se nijak nestará. Jsou zbarvena červeně až do 1–2 let věku a jsou naprosto stromová. Pohlavně dospívají asi ve 3 letech. V přírodě se dožívá hroznýš psohlavý přibližně věku 20 let.

Popis: Velký noční hroznýš, který dorůstá délky 180–220 cm, jeho hmotnost činí 2,2–4 kg. Hlava je výrazně diferencová, srdcovitého tvaru, tělo je štíhlé, ale svalnaté, s nepravidelnými křížovými pásy.

Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2011) klasifikuje tento druh z hlediska ohrožení jako méně dotčený (LC), mezinárodně jej chrání obchodní úmluva CITES. Nemá přirozené predátory, ohrožuje jej úbytek přírodních stanovišť a člověk, který jej loví pro kůži.

Sanzinia madagascariensis, hroznýš psohlavý
Sanzinia madagascariensis, hroznýš psohlavý
Sanzinia madagascariensis, hroznýš psohlavý

Fotografováno dne 21. 10. 2016 (Madagaskar, okolí obce Andasibe).

]]>
SESAMUM INDICUM L. – sezam indický https://botany.cz/cs/sesamum-indicum/ Sat, 14 Sep 2019 07:55:43 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169313 Syn.: Dysosmon amoenum Raf., Sesamum africanum Tod., Sesamum occidentalis Heer et Regel, Sesamum oleiferum Sm., Sesamum orientale L., Volkameria orientalis (L.) Kuntze
Česká jména: sasam černý (Presl 1846), sezam indický (Valíček 1989)
Čeleď: Pedaliaceae R. Br.

Sesamum indicum

Rozšíření: Primární areál je nejasný. Prastará kulturní rostlina, odedávna pěstovaná především v Indii; novější názory předpokládají, že pochází právě odtud. V současné době se pěstuje i v dalších částech Asie, v tropické Africe, ale i ve Střední a Jižní Americe.

Ekologie: Vyžaduje sušší tropické klima s průměrnou roční teplotou kolem 23 °C. Při klíčení potřebuje vlhko, ale dospělé rostliny jsou díky mohutnému kořenovému systému značně odolné vůči suchu. Preferuje propustné úrodné půdy s neutrálním pH, ale je tolerantní vůči zasolení.

Popis: Jednoletá bylina s přímou, krátce chlupatou nebo olysalou lodyhou vysokou až 1,2 m. Listy jsou vstřícné nebo střídavé, dolní řapíkaté, mají vejčitou až kopinatou, často členěnou čepel 4–20 cm dlouhou a 2–20 cm širokou, horní jsou přisedlé, podlouhlé až úzce kopinaté, 0,5–2,5 cm široké, na bázi klínovité, celokrajné. Pětičetné květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů; květní stopky jsou asi 0,5 cm dlouhé; kalich je 2–6 mm dlouhý, s čárkovitými až úzce kopinatými cípy, za plodu vytrvalý; koruna je souměrná, zvonkovitě nálevkovitá, 2–3,5 cm dlouhá, bílá, růžová, nachová nebo modrofialová, asi do jedné třetiny členěná; tyčinky jsou 4, přirostlé bází ke koruně; semeník je svrchní, srůstá z 2 plodolistů. Plodem je přímá, podlouhlá, tobolka 1,5–2,5 cm dlouhá, s 4 pouzdry; semena jsou četná, 2–3 mm dlouhá, černá, hnědá nebo žlutavá.

Využití: Pradávná kulturní rostlina. První pěstování bylo doloženo v Indii před asi 5500 lety, později se rozšířilo do Mezopotámie a do Egypta. Mezi dnešní největší pěstitele patří v Africe Tanzanie, Súdán a Nigérie, v Asii Barma, Indie a Čína. Semena jsou velmi bohatým zdrojem oleje, který má mnohostranné využití v kuchyni, zejména v Orientu. Oblíbené jsou také rozmanité cukrovinky, celými semeny se sype pečivo. U některých lidí ale sezamová semena vyvolávají alergickou reakci.

Poznámka: V rodu Sesamum se v současnosti akceptuje 31 druhů (POWO 2019), které rostou především v subsaharské Africe, mnohem méně v Asii na indickém subkontinentě a v Austrálii. Vývojové centrum rodu se předpokládá v Africe.

Sesamum indicumSesamum indicum
Sesamum indicumSesamum indicum
Sesamum indicum

Fotografovala Alena Vydrová, dne 9. 9. 2019 (Itálie, Řím, Orto botanico).

]]>
Calocitta formosa (Swainson, 1827); sojka středoamerická https://botany.cz/cs/calocitta-formosa/ Sat, 14 Sep 2019 07:39:27 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169315 Biologická klasifikace: Animalia, Aves, Passeriformes, Corvidae
Syn.: Cyanocorax formosus (Swainson, 1827)
Česká jména: sojka středoamerická
Anglická jména: White-throated magpie-jay

Calocitta formosa, sojka středoamerická
Calocitta formosa, sojka středoamerická

Rozšíření: Středoamerický druh, jehož areál se táhne podél pacifického pobřeží od jihozápadního Mexika přes Guatemalu, Honduras a Salvador až po Nikaraguu a Kostariku. Jsou rozlišovány tři poddruhy.

Způsob života: Žije v různých typech suchých a poloopadavých lesů, v nichž bývají zastoupeny dřeviny druhu Acrocomia aculeata nebo Crescentia alata, v křovinaté vegetaci, ale mnohdy se vyskytuje v blízkosti mýtin, lidských obydlí a na kávových plantážích, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1250 m.
Živí se hlavně hmyzem a jeho larvami, malými ještěrkami, žábami, mláďaty malých ptáků a různými plody.
Pro hnízdění si často vybírá relativně izolovaný strom uprostřed mýtiny nebo pastviny. Žije v hejnu o 10–12 jedincích, složeného převážně ze samic. Nehnízdící samice hájí území, pomáhají při stavbě hnízda, krmení hnízdící samice, krmení a výchově mláďat. Po spáření samec opouští hejno a připojí se k jiné skupině. Samice v době od ledna do dubna snáší 3–4 vejce, na kterých sama sedí 16–22 dní a zřídka opouští hnízdo. Mláďata zůstávají v hnízdě 20–45 dní.
Jeho hlavním predátorem je malpa kapucínská (Cebus capucinus).

Popis: Výrazný pták z čeledi krkavcovitých, který dorůstá délky 43–56 cm, jeho hmotnost se pohybuje mezi 205–213 g. Obě pohlaví mají dlouhý ocas, u samce měří 28–33 cm, u družky je přibližně o 2 cm kratší. Hlava, resp. tvář, břicho a kostřec jsou krémově bílé. Modrošedé zbarvení začíná na temeni, pokračuje přes krk na záda, křídla jsou jasněji modrá. Vrchní strana ocasu je modrá, vnitřní smetanová. Černá úzká linka začíná za okem a táhne se až na prsa, u samců je tenčí a často neúplná. Na temeni je výrazná chocholka z dlouhých zahnutých, černých a černobílých skvrnitých pér. Zobák a nohy jsou černé.

Calocitta formosa, sojka středoamerická
Calocitta formosa, sojka středoamerická
Kostarika, Parque Nacional Santa Rosa
Calocitta formosa, sojka středoamerická

Fotografovali Jindřiška Vančurová, ve dnech 20. 2. 2014 (Kostarika, Arenal), 28. 2. 2014 (Parque Nacional Santa Rosa) a 2. 3. 2014 (Parque Nacional Rincón de la Vieja), a Vít Grulich, dne 25. 2. 2009 (Kostarika, Parque Nacional Santa Rosa).

]]>
LIRIOPE MUSCARI (Decne.) L. H. Bailey https://botany.cz/cs/liriope-muscari/ Fri, 13 Sep 2019 23:00:47 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169296 Syn.: Liriope exiliflora (L. H. Bailey) H. H. Hume, Liriope gigantea H. H. Hume, Liriope graminifolia var. densifolia Maxim. ex Baker, Liriope muscari var. exiliflora L. H. Bailey, Liriope muscari var. variegata L. H. Bailey, Liriope platyphylla F. T. Wang et Tang, Liriope spicata var. densiflora (Maxim. ex Baker) C. H. Wright, Liriope spicata var. latifolia Franch., Liriope yingdeensis R. H. Miao, Ophiopogon muscari Decne., Ophiopogon spicatus var. communis Maxim.
Čeleď: Asparagaceae Juss. – chřestovité

Liriope muscari

Rozšíření: Druh východní Asie, vyskytuje se v jihovýchodní Číně (od provincie S’-čchuan na západě až po Ťiang-su na východě), na Tchaj-wanu a japonském souostroví Rjúkjú, k severu proniká až do středního Japonska i na jih Korejského poloostrova. Byl zavlečen rovněž na jihovýchod USA a zaznamenán v západní Evropě.

Ekologie: Roste v lesích, křovinách a bambusových porostech, na stinných a vlhkých stanovištích v roklích a na horských svazích, stoupá až do nadmořské výšky okolo 2000 m. Kvete od července do září.

Liriope muscari

Popis: Vytrvalá trsnatá bylina s krátkým oddenkem. Listy jsou páskovité, (12–)25–65 cm dlouhé a (0,2–)0,8–3,5 cm široké, celokrajné, na rubu se zřetelnými 9–11 žilkami. Stvol je přímý, (12–)45–100 cm dlouhý, jednoduchý, květenství je 8–45 cm dlouhé; listeny jsou 3–4 mm dlouhé; květy jsou oboupohlavné, vyrůstají ve svazečcích po 3–8 ve zdánlivém hroznu, stopky jsou 2–5 mm dlouhé; okvětních lístků je 6, jsou eliptické, 3,5–4 mm dlouhé, nachové až nafialovělé; tyčinek je 6, jejich nitky jsou asi 1,5 mm dlouhé, prašníky jsou zhruba stejně dlouhé jako nitky, čnělka je asi 2 mm dlouhá. Plody jsou kulovité, dosahují průměru 6–7 mm, v době zralosti jsou načernale nachové.

Využití: Velmi dekorativní rostlina, pěstuje se též v evropských zahradách, zaujme především svými poměrně pozdě se vyvíjejícími květy. V kultuře se objevuje i druh Liriope spicata, ten používá dokonce také čínská tradiční medicína. K rozlišení těchto dvou druhů je snad nejsnadnější srovnat šířku listů: u Liriope muscari napočítáme na rubové straně listu až 11 žilek, u Liriope spicata by jich mělo být nanejvýše 5. V kultuře najdeme řadu kultivarů.

Poznámka: V rodě Liriope je v současnosti akceptováno sedm druhů (POWO 2019), všechny pocházejí z východní Asie.

Liriope muscari
Liriope muscari

Fotografováno dne 11. 9. 2019 (Rakousko, Vídeň, Botanischer Garten der Universität Wien).

]]>
DRAPERIA SYSTYLA (A. Gray) Torr. https://botany.cz/cs/draperia-systyla/ Fri, 13 Sep 2019 18:09:00 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169287 Syn.: Nama systyla A. Gray
Čeleď: Hydrophyllaceae R. Br. – stružkovcovité

Draperia systyla

Rozšíření: Endemit Kalifornie, vyskytuje se v severovýchodní části tohoto amerického státu.

Ekologie: Roste ve smíšených či jehličnatých podhorských a horských lesích a ve skalních štěrbinách, preferuje stinná, nicméně suchá místa, často skalnatá či štěrkovitá, v nadmořských výškách od 200 až do 3000 m. Kvete od května do října.

Draperia systyla

Popis: Vytrvalá rostlina se zdřevnatělým oddenkem a lodyhou vystoupavou až přímou, 10–40 cm dlouhou, v uzlinách někdy kořenující. Lodyžní listy jsou vstřícné, dolní řapíkaté, horní přisedlé, vejčité, 1–7 cm dlouhé, celokrajné. Květenství je koncové, květní stopky 1–2 mm dlouhé; kališní cípy jsou čárkovité, chlupaté, 4–6 mm dlouhé, v době plodu se prodlužují až na 6–9 m; koruna je nálevkovitá, 7–14 mm dlouhá, na vnější straně chlupatá, bílá až růžová nebo levandulově modrá; tyčinky mají nestejnou délku, semeník je srostlý ze 2 plodolistů, čnělka je dlouhá 3–4 mm, rozeklaná. Plodem je kulovitá tobolka, 2–3 mm dlouhá, chlupatá.

Poznámka: Rodové jméno připomíná Johna Williama Drapera (1811–82), amerického historika. Rod je monotypický, obsahuje tedy jen tento jediný druh.

Draperia systyla
Draperia systyla

Fotografováno dne 10. 6. 2019 (USA, Kalifornie, Yosemite National Park).

]]>
NELUMBO LUTEA (Willd.) Pers. – lotos https://botany.cz/cs/nelumbo-lutea/ Fri, 13 Sep 2019 17:15:56 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169277 Syn.: Cyamus flavicomus Salisb., Cyamus luteus (Willd.) Nutt., Cyamus mysticus Salisb., Cyamus nelumbo Sm., Cyamus pentapetalus (Walter) Pursh, Cyamus reniformis Pursh, Nelumbium codophyllum Raf., Nelumbium indicum Tussac, Nelumbium jamaicense DC., Nelumbium luteum Willd., Nelumbium pentapetalum (Walter) Willd., Nelumbium reniforme Willd., Nelumbo pentapetala (Walter) Fernald, Nymphaea pentapetala Walter
Čeleď: Nelumbonaceae Dum. – lotosovité

Nelumbo lutea

Rozšíření: Dosti rozsáhlý areál zahrnuje prakticky celý východ Spojených států od pobřeží, Mississippi přesahuje na západ až do středního Texasu, nejsevernější výskyt byl zaznamenán dokonce na jihu kanadské provincie Ontario. Roste také na Kubě, Jamajce a Hispaniole, dále ve východním a jižním Mexiku a v Hondurasu, původnost výskytu na Antilách a ve Střední Americe je ale nejistá.

Ekologie: Provází mělké vodní nádrže se stojatou, případně velmi pomalu tekoucí vodou.

Popis: Statná vytrvalá vodní bylina s hlízovitým oddenkem 5–15 cm dlouhým. Listy jsou štítovité, zvednuté nad vodní hladinu, na 75–300 cm dlouhém řapíku, sivá čepel dorůstá 20–60(–80) cm v průměru. Květy jsou jednotlivé, až 24 cm v průměru; okvětních lístků bývá 14–30, jsou 7–12 cm dlouhé, světle žluté nebo téměř bílé, vnější dlouho vytrvávají na květním lůžku; tyčinek je 100–200, 2,5–3 cm dlouhých; do květního lůžka je zanořeno 8–32 nesrostlých plodolistů. Nepravý plod je trychtýřovitý, o průměru asi 10 cm, na stranách obvykle rýhovaný; jednotlivé měchýřky jsou kulovité nebo široce vejcovité.

Poznámka: Blízce příbuzný daleko známějšímu asijskému lotosu Nelumbo nucifera, od nějž se liší většinou nažloutlými, nikdy růžovými květy, vytrvávajícími vnějšími okvětními lístky a krátkými, téměř kulovitými měchýřky. Je s podivem, že oproti asijskému příbuznému se téměř nepěstuje.

Nelumbo lutea
Nelumbo lutea
Nelumbo lutea
Nelumbo lutea

Fotografovala Alena Vydrová, dne 9. 9. 2019 (Itálie, Řím, Orto botanico).

]]>
Gallotia galloti (Oudart, 1839); veleještěrka modroskvrnná https://botany.cz/cs/gallotia-galloti/ Fri, 13 Sep 2019 16:23:58 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169259 Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Squamata, Lacertidae
Syn.: Lacerta galloti Oudart, 1839
Česká jména: veleještěrka modroskvrnná
Anglická jména: Gallot’s lizard

Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná
Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná

Rozšíření: Endemický druh Kanárských ostrovů, vyskytuje se na ostrovech Tenerife a La Palma, rovněž na několika malých ostrůvcích v jejich blízkosti, byl introdukován i na ostrovy El Hierro a Fuerteventura.
V areálu je rozlišováno několik poddruhů, nominátní poddruh je z jižní a centrální části ostrova Tenerife (odtud pocházejí i naše snímky), na severu tohoto ostrova žije ještě poddruh Gallotia galloti subsp. eisentrauti, na severovýchodě Tenerife najdeme zase poddruh G. g. subsp. insulanagae (Parque rural de Anaga). Na ostrově La Palma se vyskytuje rovněž úzce endemický poddruh Gallotia galloti subsp. palmae. Jednotlivé poddruhy se od sebe odlišují především detaily v zabarvení samců.

Způsob života: Vyskytuje na kamenitých a skalnatých stanovištích v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3000 m, objevuje se i na kamenných zdech. Nominátní poddruh se žije především v zóně nad tenerifskými borovými lesy.
Živí se rostlinnou stravou, květy, listy i zralými plody rostlin, ale nepohrdne ani hmyzem. Páří se v dubnu až červnu, samice přibližně po 30 dnech od spáření klade 3–7 vajec.

Popis: Ještěrka 30–40 cm dlouhá, s hlavou poměrně velkou, až 15 cm dlouhou, s modrým hrdlem a modrými skvrnkami na bocích, někdy i se žlutými pruhy. Nohy jsou dlouhé a silné.

Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná
Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná

Fotografovala Věra Svobodová, ve dnech 24. a 25. 5. 2018 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, oblast Las Cañadas, okolí vulkánu Teide).

]]>
Gallotia galloti subsp. palmae (Boettger et Müller, 1914); veleještěrka https://botany.cz/cs/gallotia-palmae/ Fri, 13 Sep 2019 11:02:10 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169252 Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Squamata, Lacertidae
Syn.: Lacerta galloti subsp. palmae Mertens, 1934
Česká jména: veleještěrka
Anglická jména: Gallot’s lizard

Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná
Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná

Rozšíření: Poddruh veleještěrky modroskvrnné (Gallotia galloti), endemického druhu Kanárských ostrovů. Představovaný poddruh se vyskytuje jen na ostrově La Palma.

Způsob života: Preferuje suché a slunné kamenité oblasti porostlé keři, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3000 m. Vyhledává i kamenné zídky zahrad a vinic. Vyhýbá se vavřínovým lesům.
Živí se převážně pupeny, plody, květy a listy rostlin, nepohrdne ani hmyzem. Má jen málo přirozených nepřátel, ohrožují je pouze zdivočelé kočky.
Páří se v dubnu až červnu. Samice přibližně po 30 dnech od spáření klade 3–7 vajec. Inkubační doba je závislá na teplotě a pohybuje v rozmezí 62–89 dnů.

Popis: Ještěrka s velkou hlavou a dlouhým ocasem dosahuje celkové délky 30–40 cm. Dlouhé a silné nohy dobře běhají a šplhají. Samice jsou většinou šedohnědé se žlutými pruhy a tmavými a světlými skvrnami. Samci mají mohutnější a až 14,5 cm dlouhou hlavu, modré hrdlo a na bocích modré skvrny.

Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná
Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná
Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná
Gallotia galloti, veleještěrka modroskvrnná

Fotografováno dne 16. 10. 2011 (Španělsko, Kanárské ostrovy, La Palma, Volcán San Antonio).

]]>
Mozartův platan; Rakousko, Vídeň https://botany.cz/cs/mozartuv-platan-viden/ Fri, 13 Sep 2019 10:09:36 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169237 Mozartův platan ve Vídni

Platanus ×hispanica, platan javorolistý (Platanaceae):

  • Výška stromu: údajně 20 m
  • Obvod kmene: asi 660 cm (v roce 2014)
  • Odhadované stáří: údajně zhruba 240 let (v roce 2019)

Tento památný platan roste na vídeňské ulici Rennweg, poblíž světoznámého Belvederu a dočista maličký kousek od místní univerzitní botanické zahrady. Za přírodní památku byl prohlášen už dne 22. 12. 1936.

Vídeň říkává tomuto stromu Mozart-Platane, protože prý kolem něj často chodívával geniální Wolfgang Amadeus (1756–91). Jeho cílem v této části města tehdy bývala domácnost císařského botanika N. J. Jacquina, docházel k nim dávat lekce klavírní hry. A údajně právě onen botanik Jacquin nechal tento strom kolem roku 1780 vysadit, je to tedy platan v pravém smyslu slova Jacquinův. Jenže znáte to, Mozarta zná v dnešní době každý, košatost Jacquinovy existence je radostí spíše jen pro fajnšmekry – takže dobře, ať si je to tedy klidně platan Mozartův.

Vídeňská databáze přírodních památek Mozartův platan určuje jako platan východní (Platanus orientalis), čemuž se nám však příliš věřit nechce, řekli bychom, že tento exemplář může mít blíže k platanu javorolistému (Platanus ×hispanica) – ostatně, posuďte sami, je dost možné, že tento „Mozartův platan východní“ bude ve skutečnosti nejspíš „Jacquinovým platanem javorolistým“. Hmm, možná ani tak starý nebude, platany podobného věku totiž známe a obvod jejich kmene bývá nezřídka o dost větší (třeba jako u exempláře ze saské Pilnice, je však pravda, že stanoviště tohoto vídeňského platanu je podstatně extrémnější, pro dobrý růst stromu méně vhodné).

Mozartův platan ve Vídni
Mozartův platan ve Vídni
Mozartův platan ve Vídni
Mozartův platan ve Vídni
Mozartův platan ve Vídni

Fotografováno dne 11. 9. 2019.

]]>
COLLINSIA TINCTORIA Hartw. ex Benth. https://botany.cz/cs/collinsia-tinctoria/ Fri, 13 Sep 2019 08:37:10 +0000 https://botany.cz/cs/?p=169229 Syn.: Collinsia barbata Bosse, Collinsia septemnervia Kellogg
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité

Collinsia tinctoria

Rozšíření: Endemit Kalifornie, vyskytuje se na severu a východě tohoto amerického státu.

Ekologie: Roste na skalnatých a suchých stanovištích ve smíšených či jehličnatých lesích, v nadmořských výškách zhruba od 100 až do 2500 m. Kvete od dubna do července.

Popis: Jednoletá bylina s lodyhou přímou, 20–60 cm dlouhou. Listy jsou vstřícné, široce kopinaté, celokrajné nebo pilovité, na líci lysé nebo jen roztroušeně chlupaté, na rubu hustě chlupaté, někdy skvrnité. Květenstvím je přetrhovaný lichoklas, květní stopky jsou kratší než kalich; kališní cípy jsou čárkovité, tupé; koruna je 2pyská, 12–15(–22) mm dlouhá, zbarvená v různých tónech bělavé, žluté či levandulové, s tmavší kresbou, horní pysk je 2laločný, laloky jsou jen krátké, nazpět zahnuté, dolní pysk je 3laločný, prostřední lalok je člunkovitý; tyčinky jsou 4, nitky horního páru jsou na bázi chlupaté. Plodem je tobolka.

Poznámka: Druhové jméno tinctoria poukazuje na fakt, že rostlina obsahuje šťávu, která barví žlutohnědě jak potřísněné předměty, tak i lidskou kůži.

Collinsia tinctoriaCollinsia tinctoria
Collinsia tinctoria

Fotografováno dne 16. 6. 2019 (USA, Kalifornie, Kings Canyon National Park).

]]>