BOTANY.cz https://botany.cz/cs Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné významné botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin. Fri, 18 Jan 2019 23:11:22 +0000 cs-CZ hourly 1 https://wordpress.org/?v=4.8.1 JUSTICIA BRASILIANA Roth – právenka https://botany.cz/cs/justicia-brasiliana/ Fri, 18 Jan 2019 23:03:12 +0000 https://botany.cz/cs/?p=152314 Syn.: Beloperone amherstiae Nees, Beloperone brasiliana (Roth) Herter, Beloperone cristata Mart. ex Nees, Dianthera nodosa (Hook.) Benth. et Hook. f, Dimanisa latifolia Raf., Ecbolium amherstiae Kuntze, Ecbolium nodosum (Hook.) Kuntze, Ecbolium squarrosum Kuntze, Jacobinia affinis (Rizzini) Wassh. et L. B. Sm., Jacobinia parabolica (Nees) Lindau, Justicia nodosa Hook., Justicia parabolica (Nees) Profice, Sericographis affinis Rizzini, Sericographis cordifolia Rizzini, Sericographis parabolica Nees, Sericographis squarrosa Nees
Česká jména: právenka (Mareček 1997)
Čeleď: Acanthaceae Juss. – paznehtníkovité

Justicia brasiliana

Rozšíření: Jihoamerický druh, vyskytuje se v jihovýchodní Brazílii (Mata Atlântica), v Paraguayi (především ve východní polovině země) a na severovýchodě Argentiny.

Ekologie: Roste v tropických vlhkých lesích, v galeriových lesích, ale i v poněkud sušších poloopadavých lesích a v křovinaté vegetaci Chaca, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 700 m.

Popis: Bylinná liána až opíravý polokeř dosahující výšky až okolo 300 cm. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, eliptické až kopinaté, 6–13 cm dlouhé, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté až zašpičatělé, lysé. Květenství je úžlabní, latnaté, listeny jsou čárkovité, delší než kalich, který je 5cípý, jeho cípy jsou kopinaté, špičaté, koruna je 2pyská, zhruba 35 mm dlouhá, nachová, vně jemně chlupatá, trubka je poměrně dlouhá, mírně zakřivená, horní pysk je vzpřímený, na vrcholu vykrojený, dolní je odstálý až svěšený, větší než horní, 3laločný; tyčinky jsou 2, čnělka je o něco převyšuje. Plodem je tobolka.

Justicia brasilianaJusticia brasiliana
Justicia brasiliana
Justicia brasiliana

Fotografováno dne 26. 7. 2018 (Německo, Berlín, Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin).

]]>
Lipová alej za Štiřínem v Kamenici https://botany.cz/cs/lipova-alej-za-stirinem/ Fri, 18 Jan 2019 13:07:05 +0000 https://botany.cz/cs/?p=158150 Lipová alej za Štiřínem

Tilia cordata, lípa srdčitá (Malvaceae):

  • Výška stromů: od 14 do 25 m
  • Obvod kmene: od 246 do 508 cm
  • Odhadované stáří: přes 200 let

Mezi středočeským Štiřínem a Všedobrovicemi (okres Praha-východ) najdeme nedaleko od současné silnice starou alej 17 lip, která byla vysazena údajně někdy na přelomu 18. a 19. století. Mělo se jednat o hráz později zaniklého rybníka – na mapě z roku 1841 už není po tomto rybníku ani památky, nad okolní terén výrazně vyvýšená alej vysoké estetické hodnoty se však na tomto místě dochovala dodnes.

Břehy rybníků byly alejemi osazovány často, kořeny stromů je zpevňovaly. Druhové složení těchto stromořadí mohlo být různé, vzpomeňme například na dodnes impozantně působící a přibližně stejně starou dubovou alej na březích zaniklého rybníka u obce Hrádek na Pardubicku. Pověstné vysoké topoly od vody (Populus nigra var. italica – zná je i František Dobrota) bývají obvykle podstatně mladší, bývaly vysazovány spíše jako větrolamy, a to především v době po 2. světové válce.

Lipová alej za Štiřínem
Lipová alej za Štiřínem
Lipová alej za Štiřínem
Lipová alej za Štiřínem
Lipová alej za Štiřínem
Lipová alej za Štiřínem
Lipová alej za Štiřínem

Fotografováno dne 11. 11. 2018.

]]>
WRIGHTIA RELIGIOSA (Teijsm. et Binn.) Benth. ex Kurz https://botany.cz/cs/wrightia-religiosa/ Thu, 17 Jan 2019 13:40:31 +0000 https://botany.cz/cs/?p=158131 Syn.: Echites religiosus Teijsm. et Binn.
Čeleď: Apocynaceae Juss. – toješťovité

Wrightia religiosa

Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie, jehož areál leží v jižní Číně (provincie Kuang-tung), Indočíně, Thajsku i kontinentální Malajsii. V jihovýchodní Asii bývá rovněž často vysazován do zahrad a parků.

Ekologie: Roste na vlhkých až mokrých stanovištích, na březích vodních toků, nejčastěji se však objevuje v blízkosti lidských sídel, v zahradách a v jejich okolí.

Wrightia religiosa

Popis: Stálezelený keř až menší strom, obvykle 3–5 m vysoký, s borkou šedohnědou a letorosty jemně chlupatými. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, eliptické až podlouhle vejčité, 2,5–7,5 cm dlouhé a 1,5–3 cm široké, na bázi klínovité až zaokrouhlené, celokrajné, mírně zvlněné, na vrcholu špičaté, lysé, jen podél střední žilky jemně chlupaté, s 5–7 páry vedlejších žilek. Květenství je terminální, vrcholičnaté, krátce stopkaté, 1–13květé; květy jsou oboupohlavné, kališní lístky jsou vejčité, zhruba 1,5 mm dlouhé, koruna je bílá, trubkovitě kolovitá, trubka je jen 3–4 mm dlouhá, lysá, korunní cípy jsou vejčité, až 7 mm dlouhé, jemně chlupaté, pakorunka chybí; tyčinek je 5, jsou z koruny vyniklé, jejich nitky jsou kratší než střelovité prašníky, čnělka je 1. Plody jsou dva měchýřky, které jsou 12–17 cm dlouhé.

Využití: Dekorativní dřevina, vysazuje se v tropických zahradách, v mírném pásu se pěstuje jako kontejnerová rostlina, kterou je nutné na zimu uschovat do bezmrazého prostoru. Upravuje se i do bonsajové podoby. Kořeny se používají v asijské tradiční medicíně.

Poznámka: Od ostatních zástupců rodu lze tento druh dobře odlišit absencí květní pakorunky.

Wrightia religiosa
Wrightia religiosa

Fotografovala Věra Svobodová, dne 21. 3. 2011 (Vietnam, okolí Saigonu, zahrada u Ben Dinh).

]]>
WAHLENBERGIA CUSPIDATA Brehmer https://botany.cz/cs/wahlenbergia-cuspidata/ Wed, 16 Jan 2019 09:05:09 +0000 https://botany.cz/cs/?p=158118 Syn.: Wahlenbergia dentifera Brehmer, Wahlenbergia furcata Brehmer
Čeleď: Campanulaceae Juss. – zvonkovité

Wahlenbergia cuspidata

Rozšíření: Druh horských oblastí jihovýchodní Afriky, vyskytuje se v Lesothu a jihoafrických provinciích Eastern Cape, KwaZulu-Natal, zasahuje i na severovýchod provincie Free State.

Ekologie: Roste ve vlhčí travnaté vegetaci, často se objevuje na skalnatých svazích i na mokrých skalách, v nadmořských výškách zhruba od 1200 až do 3100 m. Kvete od prosince do dubna.

Wahlenbergia cuspidata

Popis: Vytrvalá trsnatá bylina s lodyhou přímou, 30–60 cm dlouhou, většinou od báze větvenou, dole chlupatou, v horní části lysou. Listy jsou střídavé, přisedlé, od lodyhy odstálé, eliptické až kopinaté, 15–25(–35) mm dlouhé a 6–10(–12) mm široké, po okraji zvlněné a zubaté, na vrcholu špičaté, řídce chlupaté nebo olysalé. Květy vyrůstají na stopkách až 15 cm dlouhých, dosahují průměru 18–32 mm, kališní cípy jsou dosti dlouhé, úzce kopinaté, po okraji drobně zubaté, na vrcholu špičaté, koruna je zvonkovitá, modrá. Plodem je tobolka, 8–10 mm dlouhá.

Poznámka: Ve vysokých polohách Dračích hor, odkud pocházejí naše snímky, se vyskytuje zhruba 15 druhů tohoto rodu – jejich rozlišovaní není snadné. Tento druh se vyznačuje především trsnatým habitem, nápadně dlouhými květními stopkami (poněkud podobné druhy, jako jsou například Wahlenbergia grandiflora nebo Wahlenbergia krebsii, by měly mít květní stopky nanejvýše 3 cm dlouhé), tenkými, výrazně dlouhými a zašpičatělými kališními cípy.

Wahlenbergia cuspidata
Wahlenbergia cuspidata
Wahlenbergia cuspidata
Wahlenbergia cuspidata

Fotografovala Věra Svobodová, dne 12. 4. 2012 (Jihoafrická republika, Drakensberg, KwaZulu-Natal, NP Royal Natal Park, okolí Sentinelu).

]]>
九 龙 柏, Čína, Peking https://botany.cz/cs/devitidraci-jalovec/ Tue, 15 Jan 2019 20:44:34 +0000 https://botany.cz/cs/?p=158105 九 龙 柏 Devítidračí jalovec

Juniperus chinensis, jalovec čínský (Cupressaceae)
九 龙 柏, Devítidračí jalovec, Nine-Dragon Juniper:

  • Výška stromu: asi 10 m
  • Odhadované stáří: přes 500 let

Pozoruhodný exemplář jalovce čínského opatrují v Pekingu u Chrámu nebes. Strom starý více než 500 let má kmen podélně zbrázděný hlubokými zvlněnými rýhami do tvarů, ve kterých se dá nalézt devět čínských draků vzlétajících do nebes. Strom byl v roce 2018 zařazen mezi 10 nejvýznačnějších stromových králů Pekingu.

Pro Číňany mají zvláštní význam nejen stáří a posvátné místo růstu stromu, ale především siluety draků na kmeni. V dávných dobách byl v Číně drak považován za nejposvátnější zvíře a na rozdíl od zlého draka západní kultury je to dobromyslné a vlídné stvoření. Je patronem síly, vody a deště. Čínský lid vnímal draky jako ochránce a symbol štěstí. Pro císaře byl symbolem neomezené moci a síly. Drak také často vystupoval jako strážce tajemství a moudrá bytost, pro jejíž radu chodili poutníci i tisíce kilometrů.
Čínský drak svým tělem připomíná obřího hada s tygří hlavou a čtyřmi končetinami zakončenými čtyřmi prsty s orlími drápy. Břicho má hladké, zbytek těla je pokrytý šupinami, po celé délce hřbetu má hustou hřívu. Císařský drak se lišil od ostatních pěti prsty na končetinách, měl většinou zlatou barvu a jeho výhradní použití měl císař. Draci nejčastěji zdobili císařské budovy a chrámy.
Čínský drak je také symbolem čínského národa, čínští císaři se považovali za potomky draka.

K taoistickému chrámovému komplexu Chrám nebes postavenému v roce 1420 patří Síň modliteb za dobrou úrodu, Císařská klenba nebes, Kruhový oltář, malý palác a další budovy, obklopené parkem o rozloze 273 ha. V parku převládají jalovce, je jich tu vysázeno na 4000.
Každý rok v době zimního slunovratu přinášeli do Chrámu nebes čínského císaře, aby se tu postil, modlil a obětoval bohům, a tak zajistil dobrou úrodu pro příští rok. A to všechno tento jalovec pamatuje!

九 龙 柏 Devítidračí jalovec
九 龙 柏 Devítidračí jalovec
九 龙 柏 Devítidračí jalovec
九 龙 柏 Devítidračí jalovec
九 龙 柏 Devítidračí jalovec
九 龙 柏 Devítidračí jalovec

Fotografováno dne 20. 4. 2016.

]]>
LOBELIA FLACCIDA (C. Presl) A. DC. – lobelka https://botany.cz/cs/lobelia-flaccida/ Tue, 15 Jan 2019 09:58:04 +0000 https://botany.cz/cs/?p=158089 Syn.: Lobelia filiformis var. krebsiana E. Wimm., Lobelia filiformis var. rusticana E. Wimm., Lobelia krebsiana A. DC., Rapuntium flaccidum C. Presl
Čeleď: Campanulaceae Juss. – zvonkovité

Lobelia flaccida

Rozšíření: Především jihoafrický druh, jehož areál se táhne od Kapska přes Lesotho a hory i pobřežní oblasti Jihoafrické republiky až do Svazijska a Mosambiku, patrně zasahuje i více na sever kontinentu. Druh je variabilní, rozlišují se asi tři poddruhy, přičemž poddruh Lobelia flaccida subsp. granvikii se vyskytuje snad až v Keni a Etiopii.

Ekologie: Roste na vlhčích travnatých stanovištích, při úpatí skal a na přistíněných skalních výchozech, na březích vodních toků, stoupá až do nadmořské výšky okolo 2450 m. Kvete od listopadu do dubna.

Lobelia flaccida

Popis: Jednoletá bylina s lodyhou poléhavou až přímou, 5–60 cm dlouhou, hranatou, úzce křídlatou, lysou nebo na křídlech chlupatou. Listy jsou přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, (5–)20–70 mm dlouhé a 2–10(–17) mm široké, po okraji vroubkované až pilovité, na vrcholu špičaté nebo tupé, dolní listy jsou čárkovité až kopisťovité, někdy až skoro okrouhlé, horní listy jsou čárkovité až kopinaté, lysé, dolní listy jsou někdy i chlupaté. Květenství je chudokvěté, hroznovité, květní stopky jsou 5–50 mm dlouhé; listeny jsou podobné horním listům; kališní cípy jsou úzce trojúhelníkovité, vzpřímené nebo odstálé, až 6 mm dlouhé, lysé nebo brvité až chlupaté; koruna je 8–15 mm dlouhá, 2pyská, většinou modrá s bílými ploškami na dolním pysku, někdy nafialovělá nebo bílá, se 2 výrůstky při ústí korunní trubky, vně lysá nebo chlupatá, horní 2laločný pysk je výrazně menší než dolní 3laločný pysk. Plodem je tobolka.

Poznámka: V nejvyšších oblastech Dračích hor, odkud pocházejí naše snímky, se vyskytuje zhruba pět druhů lobelek, patří k nim rovněž Lobelia vanreenensis nebo drobná lobelka polštářovitého habitu Lobelia galpinii. Často i v Evropě pěstovaná a rovněž původem jihoafrická lobelka Lobelia erinus může mít lodyhu rýhovanou, na rozdíl od představovaného druhu ji však nikdy nemá ani úzce křídlatou. Lobelia preslii má zase listy dlouze řapíkaté a podstatně širší, vejčité až skoro okrouhlé, jen při bázi lodyhy nahloučené.

Lobelia flaccida
Lobelia flaccidaLobelia flaccida
Lobelia flaccida
Lobelia flaccida

Fotografovala Věra Svobodová, dne 12. 4. 2012 (Jihoafrická republika, Drakensberg, KwaZulu-Natal, NP Royal Natal Park, okolí Sentinelu).

]]>
PICEA ASPERATA Mast. – smrk drsný / smrek https://botany.cz/cs/picea-asperata/ Mon, 14 Jan 2019 16:59:10 +0000 https://botany.cz/cs/?p=158075 Česká jména: smrk drsný (Mareček 1999)
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité

Picea asperata

Rozšíření: Východoasijský druh, pochází ze severní a střední Číny, kde roste v provinciích Šen-si, Ning-sia, Kan-su, Čching-chaj a S’-čchuan, také snad i na jihovýchodě Tibetu. V areálu se rozlišují tři variety, lišící se tvarem semenných šupin a jehlic.

Ekologie: Stanovištěm jsou jehličnaté lesy v horách a říčních nivách, obvykle roste na podzolech a v místech s kontinentálním klimatem, kde panují chladné zimy a suchá léta (roční úhrn srážek kolem 500 mm). Lokality leží v nadmořských výškách (1500–)2400–3800 m. Často tvoří čisté porosty.

Picea asperata

Popis: Jednodomý stálezelený jehličnatý strom s jehlancovitou korunou, dorůstá výšky až 45 m; kmen může mít průměr až 1 m, borka je šedohnědá, šupinovitě rozpraskaná; letorosty jsou hnědožluté nebo červenohnědé, později hnědnoucí, pýřité nebo lysé. Jehlice vyrůstají jednotlivě, na horní straně větviček směřují kupředu, na spodní straně jsou obvykle rozestálé, čárkovité, 1–2 cm dlouhé a 1–2 mm široké, na průřezu kosočtverečné, často výrazně sivé, s 4–8 liniemi průduchů po každé straně, na vrcholu špičaté a poněkud pichlavé. Samčí šištice jsou jednotlivé v paždí jehlic. Samičí šištice jsou válcovité, 5–16 cm dlouhé a 2,5–3,5 cm široké, v mládí zelené, později světle hnědé až hnědočervené; semenné šupiny jsou obvejčité, asi 2 cm dlouhé, celokrajné nebo zoubkované, na vrcholu zřídka dvouklané. Semena jsou obvejcovitá, asi 4 mm dlouhá, se světle hnědým obkopinatým křídlem asi 1,1 cm dlouhým.

Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2013) hodnotí tento druh jako zranitelný (VU – vulnerable). Hlavní příčinou je nadměrná těžba.

Využití: Dřevo má podobné použití jako dřevo smrku ztepilého (Picea abies). Používá se jako stavební materiál, k výrobě nábytku a jako zdroj celulózy a pryskyřice. Určitý význam má i jako okrasná dřevina.

Picea asperataPicea asperata
Picea asperata
Picea asperata

Fotografovala Alena Vydrová, dne 6. 12. 2018 (Čína, Peking, Beijing Botanical Garden).

]]>
Herba mythologica: Tatecké mnohoklasé žito https://botany.cz/cs/tatecke-obili/ Mon, 14 Jan 2019 11:33:39 +0000 https://botany.cz/cs/?p=158029 Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných.
– Genesis 41: 22.
________________

Přiznejme si otevřeně, že to naše milované Česko určitě nepatří k floristicky nejbohatším zemím světa. Těch pár tisíc druhů rostlin z jednoho středoevropského údolí a dvou úzkých úvalů ležících hned kousek vedle nemůže subtropické nebo tropické rostlinné pestrosti příliš konkurovat. Je však určitě pozoruhodné, kolik se v této maličké zemi urodilo rostlin nadreálných, tajemných až přímo mytických.

Tak třeba taková českobratrská růže od Litomyšle nebo Krakonošův štěstík – to jsou nefalšované české kryptoendemity. Pomocnou ruku k objevení řady záhadných rostlin přiložili i naši spisovatelé, vždyť kdo by neznal báječnou modrou chryzantému z železniční trati číslo 161, malostranskou botanickou sbírku doktora Cinderelly, sedmibarevnou hvězdnici z doubravských lesů, senzační masožravou adélu Kracmarovu nebo snový kaktus Cephalocereus nympha-aurea. A víte, že už byl nalezen i legendární pampeklec (Hybridofloris pulsatillotaraxaci)? Moc pěkně máme doloženy i české výskyty některých mytických rostlin s areálem podstatně širším, k nim patří třeba taková otvírací bylina od Světlé nad Sázavou nebo zlaté pruty z Kuksu.

Dnes si k českým floristickým kryptospecialitkám přidáme rostlinu další, bohužel již nejspíš dočista vyhynulou – na našem území byla totiž naposledy zaznamenána v roce 1800. Dovídáme se o ní z Pamětí Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického, významného středočeského písmáka přelomu 18. a 19. století. Jednalo se údajně o mnohoklasou formu žita – rychtář Vavák rostlinu dokonce ve svých Pamětech vymaloval a k ilustraci připsal následující slova:

Tatecké žito

Celý tento měsíc žádné nebyly bouřky a ohňové. Obilí krásně rostlo, žita a ječmenů a ovsů místem více vyrostlo nových, nežli bylo prvních; v těch pak prvních, že byly řídké, pěkné tlusté a dlouhé klasy zrostly a zhusta viděti bylo na jednom stéble dva klasy, ano i dva i tři, 4 a 5 klasů. I taky viděl sem já sám klas na poli Krulišovém od vsi Tatec, jenž jest 2 hony od Milčic, že na sedm dílů se dělil a tak jako 7 klasů předočňoval tímto způsobem a to dnes, na den sv. Petra a Pavla.
ForMa opravWDoWeho ŽItného KLasV, na PoLI, Iana KrVLIsse, V WsI TatteC.

Když tak já sám takový klas
neviděl sem v všecken můj čas,
ani nečetl, neslyšel,
aby s ním kdo kam byl přišel, –
z té příčiny dostal sem chuť
taky položiti ho tuť,
sprostě jen; však kdo ho vidíš,
jestli že se mu podivíš,
šetř vždy každou přirozenost
a chval Božskou obdařenost.

Zprávu o mnohoklasém obilí najdeme už v Bibli, jsou známy také zmínky o egyptské mnohoklasé pšenici Triticum compositum (Caroli a Linné… Systema vegetabilium 1774: v popisu uvedeno …spica composita). Říkává se také, že dole větvený klas někdy může mít i pšenice naduřelá (Triticum turgidum). Ale o mnohoklasém žitě se nám zmínek nedostává.

Františkem Vavákem uváděná obec Tatce se nachází na Kolínsku, dodnes je obklopena četnými polnostmi. Bezesporu nejznámějším zdejším botanickým objektem je statná Tatecká lípa republiky, která se dostala dokonce do obecního znaku. Na tatecké mnohoklasé žito se už ale zapomnělo. Dovoluji si tento tatecký zázrak tedy alespoň připsat k váženým českým rostlinám mytickým.

Tatce

]]>
ACER JAPONICUM Thunb. – javor japonský https://botany.cz/cs/acer-japonicum/ Sun, 13 Jan 2019 21:01:54 +0000 https://botany.cz/cs/?p=157965 Syn.: Acer circumlobatum Maxim., Acer heyhachii Matsum. ex Makino, Acer kobakoense Nakai, Acer monocarpon Nakai, Acer nudicarpum (Nakai) Nakai
Česká jména: javor japonský (Mareček 1994, Kubát 2002)
Čeleď: Sapindaceae Juss. – mýdelníkovité

Acer japonicum

Rozšíření: Druh východní Asie, centrum původního areálu leží na japonských ostrovech Hokkaidó a Honšú, zasahuje však také na ruský ostrov Kunašir. Často je vysazován i na dalších japonských ostrovech, v severní Číně a na Korejském poloostrově, pěstuje se rovněž v mnoha dalších oblastech světa jako okrasná dřevina.

Ekologie: Roste v podhorských a horských lesích a křovinách, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1500 m. Bývá pěstován, objevuje se v blízkosti lidských sídel, zahrad i ve veřejné zeleni. Kvete v květnu.

Acer japonicum

Popis: Opadavý menší strom dosahující výšky 7–10 m, andromonoecický, s borkou šedou až šedohnědou a letorosty zelenými nebo červeně naběhlými, lysými. Listy jsou řapíkaté, v obrysu skoro okrouhlé, dosahují průměru 9–12 cm, na bázi jsou srdčité, po okraji s 9–11 laloky, které jsou vejčité, méně než do poloviny čepele členěné (u některých kultivarů mohou být zářezy i hlubší), po okraji 2krát pilovité, na vrcholu zašpičatělé, zelené, na podzim se zbarvují do červena. Květenství je terminální, chocholičnaté, stopkaté, 10–15květé, 3–5 cm dlouhé; kališních lístků je 5, jsou vejčité až obvejčité, zhruba 6 mm dlouhé, tupé, korunních lístků je rovněž 5, jsou eliptické, asi 5 mm dlouhé, nachové; tyčinek je 8, jsou asi 7 mm dlouhé, lysé, čnělka je lysá. Plodem je křídlatá dvounažka, křídla svírají úhel 90–160°.

Ohrožení a ochrana: V Rusku je přirozený výskyt tohoto javoru omezen jen na malou oblast na nejjižnějším ostrově Kuril, proto je uveden v Červené knize Ruska.

Využití: Javor japonský je v kultuře vysazován snad jen o trochu méně často, než další východoasijský, obecně dobře známý a oblíbený javor dlanitolistý (Acer palmatum).

Acer japonicum
Acer japonicum
Acer japonicum
Acer japonicum

Fotografováno ve dnech 30. 9. 2017 a 22. 7. 2018 (Česko, Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).

]]>
ACER TRUNCATUM Bunge – javor https://botany.cz/cs/acer-truncatum/ Sun, 13 Jan 2019 18:05:28 +0000 https://botany.cz/cs/?p=157954 Syn.: Acer cappadocicum subsp. truncatum (Bunge) A. E. Murray, Acer laetum var. truncatum (Bunge) Regel, Acer lobelii var. platanoides Miyabe, Acer lobelii subsp. truncatum (Bunge) Wesm., Acer lobulatum Nakai, Acer pictum var. truncatum (Bunge) Chin S. Chang, Acer pictum subsp. truncatum (Bunge) A. E. Murray, Acer platanoides var. truncatum (Bunge) Gams
Čeleď: Sapindaceae Juss. – mýdelníkovité

Acer truncatum

Rozšíření: Pochází východní Asie, kde roste v severní Číně v provinciích Kan-su, Šen-si, Šan-si, Che-nan, Šan-tung, Ťiang-su, Vnitřní Mongolsko, Che-pej, Liao-ning a Ťi-lin. Dále roste také v Koreji.

Ekologie: Stanovištěm jsou opadavé temperátní lesy, obvykle roste v podúrovni. Lokality leží v nadmořské výšce 400–1000 m.

Acer truncatum

Popis: Opadavý menší strom, často andromonoecický, dorůstá výšky 5–10(–15) m; borka je šedohnědá nebo tmavohnědá; letorosty jsou tenké, lysé. Listy jsou střídavé; řapík je 3–9 cm dlouhý; čepel je dlanitoklaná, 8–12 cm dlouhá a 5–10 cm široká, s 5(–7) laloky, na líci lysá, tmavozelená, na rubu světlejší a v mládí podél žilek někdy chlupatá, s 8–10 páry zpeřených žilek, na bázi uťatá až mělce srdčitá, laloky jsou trojúhelníkovitě vejčité, 3–5 cm dlouhé, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé až ocasaté. Květenství jsou přímé chocholíky na stopkách 1–2 cm dlouhých; květní stopky jsou asi 1 cm dlouhé; kališních lístků je 5, podlouhlých, 4–5 mm dlouhých, tupých; korunních lístků je také 5, obkopinatých, 5–7 mm dlouhých; tyčinek je 8, v oboupohlavných květech kratších než v samčích; semeník je stlačený, s čnělkou dlouhou asi 1 mm. Plodenství je nicí, s 3–10 dvojnažkami svírajícími tupý až pravý úhel; nažky jsou stlačené, 1,3–1,8 cm dlouhé, lysé, křídlo je zelenavé, asi zdéli nažky, s rovnoběžnými stranami 0,8 cm v průměru, za zralosti černá, s jediným semenem.

Poznámka: K blízce příbuzným, podobným druhům patří zejména Acer pictum (někteří autoři tyto druhy od sebe neodlišují) a Acer amplum; velmi podobný je rovněž Acer cappadocicum, který ale má rozsáhlý areál od Malé Asie až po střední Čínu.

Acer truncatum
Acer truncatum
Acer truncatum

Fotografováno dne 6. 12. 2018 (Čína, Peking, Beijing Botanical Garden).

]]>
NEPHROLEPIS DAVALLIOIDES Kunze https://botany.cz/cs/nephrolepis-davallioides/ Sat, 12 Jan 2019 21:35:55 +0000 https://botany.cz/cs/?p=157935 Syn.: Aspidium davallioides Sw., Nephrodium davallioides (Sw.) Desv., Nephrodium deparioides Bory, Nephrolepis acuminata (Houtt.) Kuhn, Nephrolepis serrata Alderw., Ophioglossum acuminatum Houtt., Polypodium adiantiforme Blanco, Pteris sinuata Blanco
Čeleď: Nephrolepidaceae Pic. Serm.

Nephrolepis davallioides

Rozšíření: Malesijský druh, jehož areál se rozprostírá v oblasti od indonéské Sumatry a Malajského poloostrova přes Borneo, Jávu, Sulawesi a Moluky až na Novou Guineu.

Ekologie: Roste na sušších skalnatých stanovištích v tropických lesích a lesních lemech, ale také epifyticky na kmenech stromů, v nadmořských výškách zhruba od 1000 až do 1500 m.

Nephrolepis davallioides

Popis: Kapradina s krátkým plazivým oddenkem, který je pokrytý plevinami až 2,5 mm dlouhými, tmavými, s červenohnědým okrajem. Řapík je až 30 cm dlouhý, list je v obrysu úzce kopinatý, až přes 100 cm dlouhý a až 30 cm široký, jednoduše zpeřený, úkrojků může být až 50 párů, dolní jsou sterilní, až 15 cm dlouhé a asi 2 cm široké, celokrajné, na vrcholu srpovitě zahnuté, horní úkrojky jsou fertilní, až 13 cm dlouhé a 1,2 cm široké, téměř po celém okraji hluboce vroubkované až skoro laločnaté, lysé. Výtrusné kupky vyrůstají na rubové straně každého laloku fertilního úkrojku.

Nephrolepis davallioides
Nephrolepis davallioides
Nephrolepis davallioides
Nephrolepis davallioides

Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 2. 2013 (Indonésie, Sumatra, okolí Gunung Marapi).

]]>
NEPHROLEPIS CORDIFOLIA (L.) C. Presl https://botany.cz/cs/nephrolepis-cordifolia/ Sat, 12 Jan 2019 11:09:18 +0000 https://botany.cz/cs/?p=157892 Syn.: Aspidium cordifolium (L.) Sw., Aspidium tuberosum Bory ex Willd., Nephrodium tuberosum (Bory ex Willd.) Desv., Polypodium cordifolium L.
Čeleď: Nephrolepidaceae Pic. Serm.
Nephrolepis cordifolia

Rozšíření: V současnosti snad až pantropicky rozšířený druh, vyskytuje se v tropických oblastech téměř celého světa, v Americe od pobřeží Mexického zálivu až po jihovýchodní Brazílii, v Africe na západě i jihu kontinentu, taktéž na Madagaskaru a Maskarénách, v Asii od Indie a Sri Lanky přes Indočínu a jihovýchodní Čínu až po jižní Japonsko a Indonésii, zasahuje také na severní a východní pobřeží Austrálie, na sever Nového Zélandu a četné pacifické ostrovy. Za jeho původní domovinu bývá někdy označována jen jihovýchodní Asie a Austrálie.

Ekologie: Roste terestricky i epifyticky ve vlhkých lesích i lesních lemech, na vlhkých svazích a skalách, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1500 m.

Nephrolepis cordifolia

Popis: Kapradina s krátkým oddenkem pokrytým žlutohnědými plevinami a listy vystoupavými až skoro přímými, řapíkatými, v obrysu podlouhle kopinatými, 25–80 cm dlouhými a 3–6 cm širokými, jednoduše zpeřenými, úkrojků může být 40–120 párů, jsou přisedlé, kopinaté, 15–25 mm dlouhé a 6–12 mm široké, na bázi uťaté, nesouměrné, po okraji vroubkované až pilovité, na vrcholu špičaté. Výtrusné kupky jsou seřazeny v řadě zhruba uprostřed mezi střední žilkou a okrajem úkrojku a jsou opatřeny ostěrami měsíčkovitého tvaru.

Záměny: Poněkud podobný druh Nephrolepis exaltata, který se vyskytuje především v tropech Nového světa a na východní polokouli je častý podstatně méně (někdy je jeho výskyt na východě hodnocen jako adventivní), má ostěry zaokrouhlenější, sevřenější.

Využití: Nezřídka se tento druh objevuje v kultuře, je pěstován hned v několika kultivarech. V Indii se jeho listy používají i v kuchyni.

Poznámka: K rodu Nephrolepis je v současnsoti řazeno 28 akceptovaných druhů (POWO 2018).

Nephrolepis cordifolia
Nephrolepis cordifolia
Nephrolepis cordifolia

Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 2. 2013 (Indonésie, Sumatra, okolí Gunung Marapi).

]]>
LYGODIUM CIRCINNATUM (Burm.) Sw. – pnulka https://botany.cz/cs/lygodium-circinnatum/ Fri, 11 Jan 2019 16:54:46 +0000 https://botany.cz/cs/?p=157862 Syn.: Hydroglossum circinnatum (Burm. f.) Willd., Hydroglossum dichotomum (Cav.) Willd., Hydroglossum pedatum (Burm. f.) Willd., Lygodium basilanicum Christ, Lygodium conforme C. Chr., Lygodium dichotomum (Cav.) Sw., Lygodium heterophyllum C. Presl, Lygodium pedatum (Burm. f.) Sw., Ophioglossum circinnatum Burm. f., Ophioglossum furcatum Roxb. ex Griff., Ophioglossum pedatum Burm. f., Ugena dichotoma Cav., Ugena macrostachya Cav., Ugena semihastata Blanco
Česká jména: pnulka (Presl 1846)
Čeleď: Lygodiaceae C. Presl – pnulkovité

Lygodium circinnatum

Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie a západního Tichomoří, jeho výskyt zabírá oblast od jihovýchodní Číny přes Indočínu, Thajsko, Malajsii, Indonésii, Filipíny a Palau až po Papuu-Novou Guineu, Bismarckovo souostroví a Vanuatu.

Ekologie: Roste terestricky v primárních i sekundárních tropických lesích, na přistíněných a vlhčích stanovištích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1500 m.

Lygodium circinnatum

Popis: Kapradina s krátkým plazivým oddenkem a větveným popínavým vřetenem, jehož výhony mohou dosahovat délky až kolem 10 m. Mladé výhony jsou jednou dichotomicky větvené, každá polovina nese dlanitě znožený lístek, jehož úkrojky jsou nestejné, až 25 cm dlouhé a asi 3,5 cm široké, celokrajné, špičaté až zašpičatělé, lysé, sytě zelené. Sterilní lístky jsou složené ze 2–6 úkrojků, které jsou rozdělené zhruba 2 cm od báze lístku, jsou celokrajné; vřeteno nesoucí fertilní lístky je jednoduché nebo 1–3krát dichtomicky větvené, fertilní lístky jsou obvykle přisedlé v párech na konci větví, někdy jsou i 3–5laločné, nezřídka jen 3–6 mm široké, na jejich okraji jsou rozmístěny 2–5 mm dlouhé sporofory, které nesou kupky výtrusnic.

Využití: Kapradina se používá v asijské tradiční medicíně. Mladé listy jsou jedlé, na Filipínách se splétají do klobouků.

Lygodium circinnatum
Lygodium circinnatum

Fotografovala Věra Svobodová, dne 31. 3. 2011 (Vietnam, pohoří Hoàng Liên Sơn).

]]>
SHOREA OBTUSA Wall. https://botany.cz/cs/shorea-obtusa/ Thu, 10 Jan 2019 14:49:59 +0000 https://botany.cz/cs/?p=157851 Syn.: Vatica obtusa Steud.
Čeleď: Dipterocarpaceae Blume – dvojkřídláčovité

Shorea obtusa

Rozšíření: Pochází z jihovýchodní Asie, kde roste v Barmě, Thajsku, Laosu, Kambodži a Vietnamu.

Ekologie: Roste v tropických suchých opadavých, případně monzunových poloopadavých lesích, v územích s úhrnem ročních srážek 1250–2000 mm a delší suchou periodou; vystupuje do nadmořské výšky až 1300 m. Provází často lehké propustné půdy chudé na živiny s kyselou půdní reakcí. Je odolný vůči požárům a snadno obrůstá.

Shorea obtusa

Popis: Opadavý aromatický strom, dorůstá výšky 15–30 m; borka je hrubě rýhovaná; větvičky jsou hranaté, v mládí plstnatě chlupaté. Listy jsou střídavé; řapík je 1,5–2,5 cm dlouhý; čepel je podlouhlá, 10–20 cm dlouhá a 7,5–12 cm široká, s 15–20 páry souběžných žilek druhého řádu, na líci většinou lysá a lesklá, na bázi klínovitá, zaokrouhlená až uťatá, celokrajná, na vrcholu většinou zašpičatělá; palisty jsou drobné, opadavé. Květenství je dosti bohatá lata; květy jsou 5četné; kalich je na bázi srostlý, lysý, cípy jsou střechovité, za plodu zveličené; koruna je v poupěti pravotočivě svinutá, lístky jsou asi 9 mm dlouhé, žlutobílé; tyčinek je mnoho; semeník je 3pouzdrý, víceméně srůstá s kalichem. Plodem je nažka ve vytrvalém kalichu, s 2 úzce prodlouženými, chlupatými křídly.

Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2017) tento druh hodnotí jako blízký ohrožení (NT – near threatened). Důvodem je především ztráta stanovišť spojená s fragmentací a ztrátou fitness u lokálních populací.

Využití: Dřevo je kvalitní, tvrdé a používá se jako stavební materiál a na výrobu dřevěného uhlí, získává se i vonná pryskyřice, která se zpracovává jako součást laků i jako prostředek tradiční medicíny, neboť má antibiotické účinky a působí i jako podpůrný lék při úplavici a malárii. Letorosty velmi ochotně spásá dobytek.

Poznámka: Významný zástupce čeledi Dipterocarpaceae, která patří mezi nejdůležitější skladebné prvky flóry jižní a jihovýchodní Asie (od Srí Lanky po Indonésii); velmi často tvoří dominantu vegetace. Zvláště hojné jsou v deštných lesích, mnohem méně časté na stanovištích sušších. Tento druh patří k výrazným dominantám suchých opadavých nížinných lesů, zejména v Thajsku.

Shorea obtusaShorea obtusa
Shorea obtusa
Shorea obtusa
Shorea obtusa

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 30. 3. 2017 (Barma, Taung Kalat).

]]>
SPHEDAMNOCARPUS PRURIENS (A. Juss.) Szyszył. https://botany.cz/cs/sphedamnocarpus-pruriens/ Thu, 10 Jan 2019 11:52:32 +0000 https://botany.cz/cs/?p=157840 Syn.: Acridocarpus angolensis A. Juss., Acridocarpus pruriens A. Juss., Anomalopterys angolensis (A. Juss.) Kuntze, Anomalopterys pruriens (A. Juss.) Kuntze, Sphedamnocarpus angolensis (Juss.) Planch., Sphedamnocarpus wilmsii Engl.
Čeleď: Malpighiaceae Juss. – mamarovité

Sphedamnocarpus pruriens

Rozšíření: Druh jižní Afriky, jehož areál se rozprostírá v oblasti od Angoly a severní Namibie přes Botswanu a Zimbabwe až po Mosambik, Svazijsko a jihoafrickou provincii KwaZulu-Natal. Rozlišuje se několik infraspecifických taxonů, které jsou částí literatury hodnoceny dokonce jako samostatné druhy. Flora jižní Afriky (Flora of Southern Africa 1986) rozlišuje v rámci tohoto druhu taxony jen dva, kromě nominátního poddruhu je to ještě poddruh Sphedamnocarpus pruriens subsp. galphimiifolius, který se vyznačuje listy méně chlupatými.

Ekologie: Roste v křovinaté vegetaci, v savaně i v travnatém biomu.

Sphedamnocarpus pruriens

Popis: Opadavá bylinná až dřevnatá liána s lodyhou nejprve hustě chlupatou, později olysávající. Listy jsou vstřícné nebo vyrůstají v přeslenech po 3, jsou řapíkaté, kopinaté až vejčité, 3,5–7,5(–13) cm dlouhé a 1,7–5(–10) cm široké, na bázi zaokrouhlené, mělce srdčité či klínovité, celokrajné, na vrcholu tupé nebo špičaté, po obou stranách hedvábitě chlupaté nebo na líci olysalé, či jen na žilkách a po okraji chlupaté; palisty jsou obvejčité, 2–10 mm dlouhé, opadavé. Květenstvím je 2–6květý úžlabní okolík; listeny jsou kopinaté, zhruba 2,5 mm dlouhé; květy jsou oboupohlavné, dosahují v průměru 15–25 mm, kališních lístků je 5, jsou vejčité, asi 2,5 mm dlouhé, vně chlupaté; korunních lístků je také 5, jsou volné, obvejčité, 8–12 mm dlouhé, nehetnaté, žluté; tyčinek je 10, jejich nitky jsou asi 4 mm dlouhé, lysé, čnělky jsou 3. Plody jsou jednosemenné křídlaté nažky, které vyrůstají obvykle po 3, jejich křídla jsou 1,5–2 cm dlouhá a 1–1,5 cm široká, hedvábitě chlupatá nebo až skoro lysá, někdy nachově naběhlá.

Poznámka: Rod Sphedamnocarpus zahrnuje asi 12 druhů, z nichž zhruba 10 se vyskytuje na Madagaskaru a Maskarénách, dva najdeme v jižní části Afriky, v území od Angoly až po Mosambik a jihoafrický KwaZulu-Natal.

Sphedamnocarpus pruriens
Sphedamnocarpus pruriens
Sphedamnocarpus pruriens

Fotografovala Věra Svobodová, dne 10. 4. 2012 (Jihoafrická republika, Mpumalanga, Blyde River Canyon Nature Reserve).

]]>