BOTANY.cz https://botany.cz/cs Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné významné botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin. Sun, 16 Sep 2018 18:22:45 +0000 cs-CZ hourly 1 https://wordpress.org/?v=4.8.1 Lípy u svatého Donáta ve Škvorci https://botany.cz/cs/lipy-u-svateho-donata-skvorec/ Sun, 16 Sep 2018 15:07:33 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151924 Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Tilia cordata, lípa srdčitá (Malvaceae):

  • Výška stromů: do 16 m (v roce 2012)
  • Obvod kmene: od 183 do 377 cm
  • Odhadované stáří: první výsadba před 253 lety (v roce 2018)

Tyto čtyři lípy rostou u sochy sv. Donáta, na křižovatce starých cest Úvaly-Hradešín a Škvorec-Přišimasy (okres Praha-východ). Stromy byly údajně několikrát zasaženy bleskem, jeden ze stromů je pravděpodobně mladší, až později dosazený. Památným stromořadím byly tyto lípy prohlášeny dne 29. 11. 1993.

Kult svatého Donáta nebyl u nás příliš rozšířený, zvláštní úcty tento světec požíval ve druhé polovině 18. století především na středočeských panstvích vévodkyně Marie Terezie Savojské (1694–1772). Svatý Donát byl uctíván jako ochránce před bouřkami a blesky, proto nechala vévodkyně v roce 1765 na svých panstvích postavit jeho sochy. Kolem soch bývaly vysazovány čtveřice lip a z okolních obcí k nim chodívala prosebná procesí; na svátek sv. Donáta bývaly u soch také zapalovány ohně. Dnes představují tyto sochy (občas dokonce ještě i se stromy) u starých cest jedinečný relikt barokní krajiny.
Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Lípy u svatého Donáta ve Škvorci
Fotografováno dne 16. 9. 2018.

]]>
ALLIUM DECIPIENS Fisch. ex Schult. et Schult. f. – česnek / cesnak https://botany.cz/cs/allium-decipiens/ Sun, 16 Sep 2018 13:24:47 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151916 Syn.: Allium bifolium Willd. ex Schult. et Schult. f., Allium chloranthum Avé-Lall. ex Regel, nom. inval., Allium moly Georgi, nom. illeg., Allium nigrum M. Bieb., nom. illeg.
Čeleď: Amaryllidaceae Jaume St.-Hil. – amarylkovité
Allium decipiens
Rozšíření: Jádro areál se táhne podél východního pobřeží Černého moře od jihovýchodní Ukrajiny, Krymu a jižního Ruska přes Gruzii po severní Turecko, zasahuje i do Zakavkazí.
Ekologie: Stanovištěm jsou stepi, travnaté a kamenité svahy, sutě, ale i úhory a okraje polí. Vystupuje do nadmořské výšky 2450 m.
Allium decipiens
Popis: Cibulnatá bylina, (15–)20–50(–60) cm vysoká; cibule je vejcovitá až kulovitá, 1,2–2(–3) cm v průměru, s tmavým blanitým obalem. Listy bývají v počtu 1–3(–4), jsou kopinaté, 0,2–2(–3) cm široké. Květenství je polokulovité až kulovité, 2,5–5(–7) cm v průměru; toulec tvoří 2 široce vejčité listeny; květní stopky jsou 2–6krát delší než okvětí; okvětní cípy jsou úzce eliptické, asi 5 mm dlouhé, bělavé a narůžovělé nebo světle růžovofialové, tupé, později zkroucené; tyčinek je 6, zdéli okvětí, na bázi jsou srostlé, nitky jsou trojúhelníkovité, vnitřní jsou užší než vnější, prašníky jsou žluté nebo tmavé; čnělka je přímá. Plodem je vejcovitá tobolka asi 5 mm dlouhá.
Allium decipiens
Allium decipiens
Fotografovala Eva Rencová, dne 29. 5. 2013 (Turecko, Şebinkarahisar).

]]>
HYMENOPHYLLUM SERRULATUM (C. Presl) C. Chr. – blánatec https://botany.cz/cs/hymenophyllum-serrulatum/ Sun, 16 Sep 2018 13:23:13 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151936 Syn.: Didymoglossum serrulatum C. Presl, Hymenophyllum meyenianum (C. Presl) Copel., Meringium meyenianum C. Presl
Čeleď: Hymenophyllaceae Link – blánatcovité
Hymenophyllum serrulatum
Rozšíření: Areál se rozkládá v jihovýchodní Asii v Malajsii, na Filipínách, v Indonésii a v západní části Oceánie. Vztah k příbuzným druhům z Austrálie, Nového Zélandu, ale i z dalších částí Oceánie a jižní Asie je nejasný.
Ekologie: Roste obvykle jako epifyt na mechatých kmenech stromů, méně často jako litofyt, vždy na zastíněných místech se stálou a vysokou vzdušnou vlhkostí. Lokality leží v oblastech vlhkého tropického klimatu.
Hymenophyllum serrulatum
Popis: Jemná kapradina až 20 cm vysoká; oddenek je plazivý, nepravidelně větvený. Listy jsou 5–15 cm dlouhé, mají řídce chlupatý řapík; čepel je hluboce zpeřená, lysá enbo jen s velmi roztroušenými trichomy, vřeteno je poněkud křídlaté, úkrojky posledního řádu jsou jednožilné, na okraji oddáleně drobně pilovité. Výtrusnice se tvoří na koncích úkrojků, jsou hluboce rozeklané.
Hymenophyllum serrulatum
Fotografováno dne 23. 1. 2018 (Palau, Babeldaob, Ngardmau, u vodopádu Taki Falls).

]]>
Platan v Zahradě Kinských, Praha-Smíchov https://botany.cz/cs/platan-v-zahrade-kinskych/ Sun, 16 Sep 2018 07:45:18 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151901 Platan v Zahradě Kinských, Praha
Platanus ×hispanica, platan javorolistý (Platanaceae):

  • Výška stromu: asi 28 m (v roce 2009)
  • Obvod kmene: 546 cm
  • Šířka koruny: 30 m
  • Odhadované stáří: přibližně 180 let (v roce 2016)

Tento krásný solitérní platan roste u hlavního vchodu do smíchovské Zahrady Kinských. Památným stromem byl vyhlášen dne 19. 8. 1998.

Ve dvacátých letech 19. století nechal kníže Rudolf Kinský vystavět na jižních svazích Petřína novou zahradu. Bylo zapotřebí výrazně upravit zdejší terén, vznikla tehdy rovinatá partie pro letohrádek a další stavby – kdysi tu stával dokonce i skleník. Byl zarovnán též celý spodní parter u vstupu z ulice. Úpravy trvaly až do roku 1836, zřejmě až poté byl vysazen i tento platan.
Platan v zahradě Kinských, Praha
Platan v zahradě Kinských, Praha
Platan v zahradě Kinských, Praha
Platan v zahradě Kinských, Praha
Platan v zahradě Kinských, Praha
Platan v zahradě Kinských, Praha
Fotografováno dne 15. 9. 2018.

]]>
Platan na Kampě, Praha-Malá Strana https://botany.cz/cs/platan-na-kampe/ Sat, 15 Sep 2018 21:50:27 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151880 Platan javorolistý na Kampě
Platanus ×hispanica, platan javorolistý (Platanaceae):

  • Výška stromu: asi 34 m (v roce 2009)
  • Obvod kmene: 501 cm
  • Šířka koruny: 33 m
  • Odhadované stáří: přibližně 140 let (v roce 2016)

Tento zcela jistě nejznámější platan Prahy roste v severní části parku na Kampě, zhruba v půli cesty mezi Karlovým mostem a Sovovými mlýny – cestu kolem něj prošlapaly miliony podpatků turistů z celé planety a promáčely ji šosy všech vltavských vodníků. Strom patří ke Kampě stejně neodmyslitelně jako Čertovka nebo Lichtenštejnský palác. Památným stromem byl vyhlášen dne 14. 11. 1998.

Platan javorolistý se u nás údajně pěstuje až od roku 1835 (první jeho výsadby budou ve skutečnosti možná o pár desetiletí starší), tento jedinec k nejstarším pražským stromům svého druhu patřit jistě nebude. Byl vysazen pravděpodobně až někdy ve druhé polovině 19. století. Právě tehdy se staly platany velmi módními stromy, sázely se i do zahrad historických, především se však jimi doplňoval sortiment dřevin v parcích nově vznikajících. Jistě už tenkrát udivovala jejich neobvykle se odlupující borka, líbily se listy a plody, v současnosti už můžeme plně ocenit rovněž dospělou mohutnost těchto zajímavých stromů.
Platan javorolistý na Kampě
Platan javorolistý na Kampě
Platan javorolistý na Kampě
Platan javorolistý na Kampě
Platan javorolistý na Kampě
Fotografováno dne 15. 9. 2018.

]]>
Babyka v Seminářské zahradě, Praha-Malá Strana https://botany.cz/cs/babyka-v-seminarske-zahrade/ Sat, 15 Sep 2018 18:48:34 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151868 Babyka v Seminářské zahradě
Acer campestre, javor babyka (Sapindaceae):

  • Výška stromu: asi 24 m (v roce 2008)
  • Obvod kmene: 278 cm
  • Šířka koruny: 12 m
  • Odhadované stáří: zhruba 150 let (v roce 2008)

Tato babyka roste v malostranské Seminářské zahradě, přesněji u malého rybníka pod restaurací Petřínské terasy. Památným stromem byla vyhlášena dne 19. 6. 2009.

Seminářská zahrada byla v 19. století především ovocným sadem a polem, její podobu z přelomu 19. a 20. století nám může velmi dobře přiblížit Luděk Jeřábek ve svém spisu Pražské zahrady a paláce z roku 1903: Jednotvárná plocha příkře vzhůru se táhnoucích, zoraných polí, vysoká travnatá mez s dlouhou alejí ovocných stromů, hned za ní sluncem do běla vypráhlé žitniště a menší lán brambor a pícniny tvoří ve velikém městě sice velmi nezvyklé, jinak ale trochu prosaické popředí svěžím lučinám divoké části hoření, k nimž odtud vede křivolaká cesta vozová. Toto nestrojené prostředí bylo pro babyku jistě jako stvořené.
Babyka v Seminářské zahradě
Babyka v Seminářské zahradě
Babyka v Seminářské zahradě
Babyka v Seminářské zahradě
Babyka v Seminářské zahradě
Pohled směrem k petřínské babyce od Nebozízku
Fotografováno dne 15. 9. 2018.

]]>
Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov https://botany.cz/cs/dub-balkansky-palata/ Sat, 15 Sep 2018 16:22:58 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151854 Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov
Quercus frainetto, dub balkánský (Fagaceae):

  • Výška stromu: asi 24 m (v roce 2010)
  • Obvod kmene: asi 335 cm
  • Odhadované stáří: zhruba 130 let (v roce 2018)

Tento strom roste v zahradě smíchovského Domova pro zrakově postižené Palata. Zdejší areál (původně nesl název Ústav pro zaopatřování slepců Francisco-Josephinum) byl postaven v roce 1893 na pozemcích bývalé viniční usedlosti Horní Palata. Dříve se zde tedy rozkládaly převážně vinice, je proto dosti pravděpodobné, že tento exemplář výrazně okrasného a v Čechách nepůvodního druhu dubu byl na tomto místě vysazen až po dostavbě areálu nebo jen krátce předtím. Dne 16. 3. 2011 byl vyhlášen památným stromem.

Dub balkánský se sice velmi vzácně objevuje i v jihomoravských lesích, dodnes však není jasné, jestli je tu také původní. Jako krásná solitérní dřevina se vysazuje v parcích a zahradách, znají jej například návštěvníci zámeckého parku v Sychrově nebo kroměřížské Podzámecké zahrady. Památných stromů tohoto druhu rozhodně mnoho u nás není: dva jsou v Praze (jedinec na Vinohradech je také zhruba 130 let starý, shodou okolností i on roste u zdravotnického zařízení) a jeden v Žádlovicích na Šumpersku (obvod jeho kmene dosahuje až 524 cm, věk bývá odhadován na 200 let).
Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov
Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov
Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov
Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov
Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov
Quercus frainetto
Dub balkánský u Palaty, Praha-Smíchov
Fotografováno dne 15. 9. 2018.

]]>
QUERCUS FRAINETTO Ten. – dub balkánský / dub balkánsky https://botany.cz/cs/quercus-frainetto/ Sat, 15 Sep 2018 14:05:13 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151831 Syn.: Quercus conferta Kit., Quercus dalechampii var. hungarica (Hubeny) Soó, Quercus esculus Pollini, Quercus farnetto Ten., orth. var., Quercus hungarica Hubeny, Quercus pannonica Endl., Quercus slavonica Kit. ex Borbás, Quercus toza subsp. conferta (Kit.) Nyman
Česká jména: dub balkánský, dub uherský (Kubát 2002)
Slovenská jména: dub balkánsky (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Fagaceae Dumort. – bukovité
Quercus frainetto
Rozšíření: Druh jihovýchodní Evropy a severního Turecka, na sever areál zasahuje až na Slovensko, objevuje se vzácně ještě i na jižní Moravě, i když zde je již jeho původnost nejistá. Jinde u nás je vysazován v zahradách a parcích, je to dřevina dosti dekorativní, jistě jeden z nejkrásnějších dubů.
Ekologie: Roste v opadavých lesích, na suchých slunných svazích, na minerálně bohatých, propustných půdách.
Quercus frainetto
Popis: Opadavý strom dosahující výšky až okolo 40 m, s borkou šedohnědou, větvemi přímými, štíhlými a letorosty plstnatými. Listy jsou nahloučené na konci větví, jen krátce řapíkaté, peřenodílné, tvarově proměnlivé, 10–18(–25) cm dlouhé a 6–12 cm široké, na bázi srdčité, se 7–9 páry úzkých laloků, na vrcholu zaokrouhlené, na líci olysalé, na rubu pýřité až olysalé; palisty jsou čárkovité, huňaté. Samčí jehnědy jsou až 7 cm dlouhé, okvětí s 6–8 cípy, tyčinek je 5–10, samičí květy jsou nahloučené, okvětí je 5–8laločné, čnělky jsou 3, volné. Plody vyrůstají po 2–6 v paždí horních listů, číška je nálevkovitá, asi 12 mm dlouhá, šupiny jsou čárkovité, pýřité, od číšky mírně odstávající, žalud je vejcovitý, až 25 mm dlouhý.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2017) hodnotí tento dub z hlediska ohrožení jako druh méně dotčený (LC), ve slovenském Červeném seznamu (2015) je klasifikován jako druh zranitelný (VU), v této zemi je i zákonem chráněný.
Poznámka: Fotografovaný jedinec patří k památným stromům.
Quercus frainetto
Quercus frainetto
Quercus frainetto
Quercus frainetto
Quercus frainetto
Quercus frainetto
Fotografováno dne 15. 9. 2018 (Praha-Smíchov, Palata).

]]>
Allée des baobabs, Madagaskar, Morondava https://botany.cz/cs/allee-des-baobabs/ Fri, 14 Sep 2018 10:45:53 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151810 Allée des baobabs, Madagaskar, Morondava
Adansonia grandidieri, baobab (Malvaceae):

V západomadagaskarské provincii Toliara upoutává výraznou pozornost návštěvníků ostrova tzv. Alej baobabů. Nachází se v blízkosti obce Morondava a tvoří ji z většiny baobaby druhu Adansonia grandidieri. Nejedná se v pravém slova smyslu o skutečnou alej vysazenou člověkem podél cesty, je to spíše pozůstatek starého lesa, který byl z větší části zdevastován, zůstaly z něj zachovány jen nejstatnější baobaby, jejichž rozmístění v krajině vzdáleně alej připomíná.

Evropští turisté rádi naslouchají dojemným historkám o úctě, kterou místní starým baobabům projevují, tradují se pověsti o duších zemřelých, které v baobabech sídlí. Snad tato představa může být i součástí místní slovesné kultury, nicméně zachování těchto stromů v blízkosti cesty nejspíš bude mít i mnohem pragmatičtější základ: plody baobabů jsou jedlé, dužnina právě tohoto druhu má údajně nejlepší chuť, obsahuje i vysoký obsah vitaminu C, ze semen lze lisovat olej.
V jihozápadní části Madagaskaru, v oblasti Betioky, jsou dokonce po staletí do kmenů živých baobabů (v tomto případě se jedná o druh Adansonia za), vytesávány „cisterny“ na dešťovou vodu – shora je do kmene tesáno tak dlouho, až hloubka baobabové nádrže dosáhne 3 až 4 metrů. Baobaby po tomto drastickém zákroku údajně dobře regenerují, nadále žijí a nahrazují v této suché krajině studny.
Adansonia grandidieri
Allée des baobabs, Madagaskar, Morondava
Adansonia grandidieri
Adansonia grandidieri
Allée des baobabs, Madagaskar, Morondava
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 6. 10. 2016.

]]>
TILIA TUAN Szyszył. – lípa / lipa https://botany.cz/cs/tilia-tuan/ Fri, 14 Sep 2018 08:25:24 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151790 Syn.: Tilia mesembrinos Merr.
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité
Tilia tuan
Rozšíření: Druh centrální a jižní části východní Číny, rozšířený od provincie Jün-nan na jihozápadě areálu až po Ťiang-su na jeho severovýchodě. Jedná se o lípu morfologicky poměrně variabilní, v minulosti byla popsána řada vnitrodruhových taxonů, z nichž se v současnosti obvykle rozlišují tři: nominátní varieta se objevuje ve většině areálu (na našich snímcích), v jeho severní části ji doprovází varieta T. t. var. chinensis, další varieta T. t. var. chenmoui roste jen ve vyšších polohách západní části provincie Jün-nan.
Ekologie: Roste v horských lesích, v nadmořských výškách od 1200 až do 2400 m. Kvete od června do července.
Popis: Strom dosahující výšky 10–20 m, s šedivou borkou a letorosty lysými nebo chlupatými. Řapík je 1–6 cm dlouhý, čepel je úzce vejčitá až široce vejčitá, 6,5–17 cm dlouhá a 3,5–11 cm široká, na bázi nesouměrně srdčitá, zaokrouhlená nebo až uťatá, po okraji skoro celokrajná, jen s drobnými zuby (u nominátní variety), anebo dokonce s výraznými zuby (u variet T. t. var. chinensis a var. chenmoui), na vrcholu tupá nebo až zašpičatělá, na líci lysá, na rubu lysá nebo hustě šedozeleně až nahnědle plstnatá, se 3–11 páry vedlejších žilek. Květenství je 3–22květý vrcholík, 5–14 cm dlouhý, převislý; listen je obkopinatý, 6–16 cm dlouhý, chlupatý nebo lysý; kališní lístky jsou kopinaté až vejčité, 4–6 mm dlouhé, chlupaté, korunní lístky jsou 6–8 mm dlouhé, lysé. Plody jsou kulovité až vejcovité oříšky, 7–11 mm dlouhé, nežebernaté, tvrdé.
Poznámka: Rod Tilia v současnosti čítá na 50 akceptovaných druhů, které se vyskytují v mírném a subtropickém pásu východní i západní polokoule, přičemž v Číně, odkud pochází i zde představovaný druh, se rozlišuje zhruba 19 druhů lip, naproti tomu v Severní Americe je původní jen druh jediný (Tilia americana).
Tilia tuan
Tilia tuan
Tilia tuan
Tilia tuan
Fotografováno dne 22. 7. 2018 (Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).

]]>
FREESIA LAXA subsp. AZUREA (Goldblatt et Hutchings) Goldblatt et J. C. Manning https://botany.cz/cs/freesia-azurea/ Thu, 13 Sep 2018 20:41:53 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151782 Syn.: Anomatheca laxa subsp. azurea Goldblatt et Hutchings
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Freesia laxa subsp. azurea
Rozšíření: Freesia laxa je poměrně dosti rozšířeným druhem východní části Jihoafrické republiky, jehož areál se táhne od provincie Eastern Cape až do provincie Limpopo, z JAR přesahuje i do Svazijska a Mosambiku. Zde představovaný poddruh však najdeme na území daleko menším, objevuje se jen v pobřežních oblastech severovýchodu provincie KwaZulu-Natal a v jižním Mosambiku.
Ekologie: Roste na zatravněných pobřežních dunách i v lemech pobřežních lesů a křovin. Kvete od září do prosince.
Freesia laxa subsp. azurea
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní hlízkou, 20–35 cm vysoká. Stonek je přímý, listy přízemní, mečovité. Květenství je terminální, 2–6květé, koruna je nálevkovitá, 2–3 cm dlouhá, okvětní lístky jsou rozestálé, podlouhlé až vejčité, bílé až bledě modré s modrými až fialovými skvrnkami. Plodem je tobolka.
Freesia laxa subsp. azurea
Freesia laxa subsp. azurea
Fotografováno dne 11. 9. 2018 (Jihoafrická republika, KwaZulu-Natal, Sodwana Bay).

]]>
EULOPHIA HIANS Spreng. https://botany.cz/cs/eulophia-hians/ Thu, 13 Sep 2018 10:57:07 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151770 Syn.: Eulophia clavicornis Lindl., Eulophia emarginata Lindl., Eulophia obcordata Rolfe, Eulophia violacea Rchb. f., Graphorchis clavicornis (Lindl.) Kuntze, Graphorchis emarginata (Lindl.) Kuntze, Graphorchis hians (Spreng.) Kuntze, Graphorchis violacea (Rchb. f.) Kuntze, Graphorkis clavicornis (Lindl.) Kuntze, Graphorkis emarginata (Lindl.) Kuntze, Graphorkis violacea (Rchb. f.) Kuntze
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Eulophia hians
Rozšíření: Druh východní části Jihoafrické republiky, kde se vyskytuje v oblasti od pobřeží Indického oceánu až do provincie Limpopo na severu, na východě zasahuje až do Svazijska, na západě do Lesotha. V areálu se rozlišují tři variety, kromě nominátní (na našich snímcích) to jsou ještě Eulophia hians var. inaequalis a E. h. var. nutans.
Ekologie: Roste terestricky v travnaté savaně, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2200 m. Kvete od srpna do prosince, v horských oblastech až do února.
Eulophia hians
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 10–90 cm dlouhou. Listy jsou plně nebo alespoň částečně vyvinuté už v době květu, jsou 10–70 cm dlouhé. Květenství je terminální, hroznovité, poměrně řídké, 3–40květé, vnější okvětní lístky jsou odstálé, 8–18 mm dlouhé, nazelenale nachové až tmavě nachové, vnitřní okvětní lístky jsou bělavé, narůžověle naběhlé, někdy až namodralé nebo nažloutlé, pysk je 3laločný, ostruha je štíhlá, 1,4–9 mm dlouhá, sloupek je 4–7 mm dlouhý. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Všechny orchideje, tedy i tento jihoafrický druh, jsou chráněny mezinárodní obchodní úmluvou CITES.
Eulophia hians
Fotografováno dne 9. 9. 2018 (Svazijsko, kaňon Ngwempisi Gorge).

]]>
Líska turecká v Kostelci nad Černými lesy https://botany.cz/cs/liska-kostelec-nad-cernymi-lesy/ Thu, 13 Sep 2018 08:50:23 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151751 Líska turecká v  Kostelci nad Černými lesy
Corylus colurna, líska turecká (Betulaceae):

  • Výška stromu: 19 m (v roce 2010)
  • Obvod kmene: 264 cm (v roce 2014)
  • Šířka koruny: 14 m (v roce 1999)
  • Odhadované stáří: zhruba 150 let (v roce 2010)

Tato líska roste na valech u zámku v Kostelci nad Černými lesy (okres Praha-východ). Černokostelecké panství získal po Bílé Hoře Albrecht z Valdštejna, hned v roce 1623 je však odprodal Karlovi Eusebiovi z Lichtenštejna, v držení tohoto rodu bylo panství až do roku 1930. Památným stromem byla černokostelecká líska na valech vyhlášena dne 1. 7. 1987.

Líska turecká pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie, už v druhé polovině 16. století však byla pěstována i v dalších oblastech Evropy a jihozápadní Asie, takže se její areál rozšířil. V Čechách byla údajně poprvé vysazena až kolem roku 1865, černokostelecký exemplář tohoto druhu by tedy mohl být jedním z nejstarších u nás.
V sousedství této lísky roste ještě jeden zdejší památný strom, zhruba stejně starý dub Quercus robur ʻFastigiataʼ.
Líska turecká v  Kostelci nad Černými lesy
Líska turecká v  Kostelci nad Černými lesy
Líska turecká v  Kostelci nad Černými lesy
Líska turecká v  Kostelci nad Černými lesy
Líska turecká v  Kostelci nad Černými lesy
Fotografováno dne 12. 9. 2018.

]]>
Dub letní ve Včelné https://botany.cz/cs/dub-letni-ve-vcelne/ Wed, 12 Sep 2018 19:32:36 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151745 Dub letní ve Včelné
Quercus robur, dub letní (Fagaceae):

  • Výška stromu: 23 m
  • Obvod kmene: 360 cm
  • Odhadované stáří: 150 let

Obec Včelná (okres České Budějovice) je sídlo s nedlouhou historií. Vznikla kolem nově vyměřené tzv. císařské silnice teprve v roce 1784. Původně se jmenovala Binnendorf, neboť byla založena na půli cesty mezi Českými Budějovicemi a Kamenným Újezdem. Teprve poté, co německý název obce zkomolili na Bienendorf, se odvodilo její české jméno.

V místní části Čtyři Chalupy roste mohutný dub, jeho ochrana byla vyhlášena 30. 9. 2003. Je to strom v nejlepších letech, zdravý, v roce 2018 s ohromnou úrodou žaludů. Jen pár metrů od něj je další, zřejmě podobně starý exemplář čtyřkmenného dubu: někteří místní tvrdí, že měl být za památný strom vlastně vyhlášen právě ten, který svými čtyřmi kmeny revokuje osadu Čtyři Chalupy.
Dub letní ve Včelné
Dub letní ve Včelné
Dub letní ve Včelné
Dub letní ve Včelné
Dub letní ve Včelné
Fotografováno dne 11. 9. 2018.

]]>
VERBASCUM VIRGATUM Stokes – divizna / divozel https://botany.cz/cs/verbascum-virgatum/ Wed, 12 Sep 2018 19:14:03 +0000 https://botany.cz/cs/?p=151738 Syn.: Blattaria virgata (Stokes) Fourr., Celsia viscosa Wight ex Benth.
Čeleď: Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité
Verbascum virgatum
Rozšíření: Pochází ze západní Evropy a západní části Středozemí, vyskytuje se od jižní Anglie přes Francii na Pyrenejský poloostrov. Výskyt na Baleárech, Korsice, Sicílii a v severní Itálii je nejistý. Zavlečení bylo hlášeno z dalších částí Velké Británie včetně Irska, ale i z Dánska a Makaronésie (Azory, Madeira, Kanárské ostrovy), a také ze Severní Ameriky.
Ekologie: Stanovištěm jsou příkopy a náspy, úhory, často na vlhčích, živinami bohatších půdách. Vystupuje do nadmořské výšky 1400 m.
Verbascum virgatum
Popis: Dvouletá bylina s oddenkem; lodyha je 40–150 cm vysoká, přímá, jednoduchá nebo rozvětvená, pokrytá jednoduchými, dvouramennými i žláznatými chlupy. Listy jsou střídavé, přízemní jsou kopinaté, (5–)12–25(–40) cm dlouhé a 3–5(–9) cm široké, roztroušeně chlupaté, na bázi zúžené, na okraji pravidelně zubaté nebo vroubkované, vyšší jsou vejčitě kopinaté, přisedlou bází poloobjímavé. Květonosná lodyha připomíná hrozen, její vřeteno je žláznaté, jednoduché chlupy jsou nanejvýš jen vtroušené; listeny jsou kopinaté nebo vejčitě kopinaté, 6–10 mm dlouhé; kališní lístky jsou čárkovité až vejčité, 1–2(–2,5) mm dlouhé, za listenem vyrůstá obvykle 2–5 květů, jen v nejvyšší části květenství jsou květy jednotlivé; květní stopky jsou 2–4 mm dlouhé, žláznaté; kalich je 6–7,5 mm dlouhý, rozdělený téměř k bázi, žláznatý; koruna je kolovitá, 2,8–3,5 cm dlouhá, žlutá, cípy jsou polokruhovité, dolní poněkud delší; tyčinek je 5, z nich 3 horní mají prašníky ledvinité, dolní 3 čárkovité, nitky jsou v dolní části fialově chlupaté; čnělka je 8–10 mm dlouhá. Plodem je kulovitá tobolka o průměru 6–8 mm, roztroušeně žláznatá.
Poznámka: Z jižního Španělska popsaná subsp. dertosense zřejmě představuje podobně vyhlížejícího křížence mezi druhy Verbascum blattaria a Verbascum lychnitis.
Verbascum virgatumVerbascum virgatum
Verbascum virgatum
Verbascum virgatum
Fotografováno dne 24. 8. 2018 (Španělsko, Asturie, Oviedo, Monte Naranco).

]]>