BOTANY.cz https://botany.cz/cs Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné významné botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin. Tue, 13 Nov 2018 18:20:35 +0000 cs-CZ hourly 1 https://wordpress.org/?v=4.8.1 GAUDINIA FRAGILIS (L.) P. Beauv. – lámavka křehká https://botany.cz/cs/gaudinia-fragilis/ Tue, 13 Nov 2018 18:05:37 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155246 Syn.: Avena fragilis L., Cylichnium fragile (L.) Dulac, Gaudinia affinis Gand., Gaudinia avenacea P. Beauv., Gaudinia bicolor Gand., Gaudinia biloba Gand., Gaudinia castellana Gand., Gaudinia colorata Gand., Gaudinia conferta Gand., Gaudinia eriantha Gand., Gaudinia filiformis Albert, Gaudinia gracilescens Gand., Gaudinia multiculmis Gand., Gaudinia neglecta Gand., Gaudinia orientalis Gand., Gaudinia pallida Gand., Gaudinia pluriflora Gand., Gaudinia pubiglumis Gand., Gaudinia rigida Gand., Gaudinia stenostachya Gand., Gaudinia todaroi Gand., Gaudinia valdesii Romero Zarco, Meringurus africanus Murb., Trisetum hohenackeri C. Presl
Česká jména: lámavka křehká (Kubát 2002)
Čeleď: Poaceae Barnhart – lipnicovité
Gaudinia fragilis
Rozšíření: Mediteránně-makaronéský druh. V Evropě se vyskytuje od Portugalska po Řecko a Krym, na sever zasahuje až do jižní Anglie (původnost zdejšího výskytu se někdy zpochybňuje). Roste i na Azorách, Madeiře a na Kanárských ostrovech, v severní Africe se vyskytuje od Maroka po Libyi. Údaje jsou i z jihu Ruska, Zakavkazí, Turecka, Sýrie, Libanonu a Izraele. Druhotně byl zjištěn v dalších evropských zemích, např. v Německu, vzácně byla zjištěna zavlečená i v ČR.
Ekologie: Roste na loukách a pastvinách, zejména na vlhčích stanovištích, místy i na úhorech. Vystupuje do nadmořské výšky 1200 m.
Gaudinia fragilis
Popis: Jednoletá trsnatá tráva vysoká 30–60(–100) cm; stébla jsou přímá. Listy jsou střídavé, čárkovité, ploché, 1,5–2 mm široké, na pochvách a okrajích čepele s roztroušenými chlupy; jazýček je málo zřetelný. Květenství je řídký prodloužený dvouřadý lichoklas; klásky jsou 3–4květé, 1–1,2 cm dlouhé; dolní pleva je asi 3 mm dlouhá, horní 6–8 mm dlouhá, s vyniklými žilkami; pluchy jsou 6–7,5 mm dlouhé, s kolénkovitou osinou vyrůstající ze hřbetu 5–8 mm dlouhou. Plody jsou okoralé obilky asi 4 mm dlouhé.
Poznámka: Do rodu Gaudinia se dnes řadí pět druhů; tento má největší areál. Z ostatních roste Gaudinia hispanica ve Španělsku, Gaudinia maroccana a Gaudinia valdesii v Maroku a Gaudinia coarctata na Azorských ostrovech. Jean François Aimé Théophile Philippe Gaudin (1766–1833) byl švýcarský pastor a významný botanik, autor vícesvazkové Flóry Švýcarska.
Gaudinia fragilis
Gaudinia fragilis
Gaudinia fragilis
Fotografovali Gianmaria Bonnari a Vít Grulich, dne 8. 6. 2018 (Francie, Korsika, Aléria, Étang de Palo).

]]>
GAZANIA KREBSIANA Less. – gazánie https://botany.cz/cs/gazania-krebsiana/ Tue, 13 Nov 2018 15:18:51 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155222 Syn.: Gazania lineariloba DC., Gazania mucronata DC., Gazania oxyloba DC., Gazania varians DC., Meridiana krebsiana (Less.) Kuntze, Meridiana lineariloba (DC.) Kuntze, Meridiana mucronata (DC.) Kuntze, Meridiana oxyloba (DC.) Kuntze, Meridiana varians (DC.) Kuntze
Česká jména: pojilup (Presl 1846), gazánie (Mareček 1996)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Gazania krebsiana
Rozšíření: Druh tropické východní a jižní Afriky, jehož areál se táhne od Tanzanie a Angoly až po pobřežní oblasti Jihoafrické republiky. Jedná se o druh středně polymorfní, kromě nominátního poddruhu, který se vyskytuje v jihoafrickém Kapsku, v provinciích Free State, KwaZulu-Natal a v Lesothu, jsou ještě rozlišovány poddruhy Gazania krebsiana subsp. arctotoides (jen jihoafrické provincie Free State a Kapsko) a G. k. subsp. serrulata – tento poddruh má areál zcela největší, táhne se od Tanzanie a Angoly až po Jihoafrickou republiku, Svazijsko a Lesotho; naše snímky zachycují právě tento nejrozšířenější poddruh.
Ekologie: Roste na travnatých stanovištích, v savaně. Jedná se o typický pyrofytní druh, jehož existenci na lokalitách příznivě ovlivňují požáry.
Gazania krebsiana
Popis: Trsnatá bylina, 6–30 cm vysoká, s dřevnatým oddenkem, bezlodyžná, eventuálně s lodyhou jen značně zkrácenou. Listy jsou celistvé (v případě poddruhu Gazania krebsiana subsp. serrulata jsou celistvé všechny listy), někdy však i střídmě zpeřené, se 2–3 páry úkrojků (to tedy v případě nominátního poddruhu a subsp. arctotoides), 3–30 cm dlouhé a 0,15–0,8 cm široké, čárkovité až úzce obkopinaté, po kraji podvinuté, brvité, na vrcholu víceméně špičaté, na líci lysé nebo někdy řídce štětinaté, na rubu kromě střední žilky běloplstnaté. Stvol je 3–18 cm dlouhý, kratší než listy, jednoduchý, plstnatý, záhy olysalý; listeny jsou jen čárkovité; úbory vyrůstají jednotlivě, zákrov je úzce zvonkovitý, 10–15 mm dlouhý a 6–10 mm široký, zákrovní listeny jsou zhruba do poloviny své délky srostlé, 2–3řadě uspořádané, volná část vnějších zákrovních listenů je obvykle 3–6 mm dlouhá, po okraji zubatá, volná část vnitřních zákrovních listenů je trojúhelníkovitá, 3–8 mm dlouhá (u Gazania krebsiana subsp. serrulata jen 3–5 mm dlouhá), tupá (subsp. arctotoides), téměř špičatá (subsp. serrulata) nebo zašpičatělá (subsp. krebsiana), s blanitým lemem; liguly jazykovitých květů jsou obkopinaté, žluté, vně často nazelenalé či načervenalé, 14–28 mm dlouhé, trubkovité květy jsou žluté, 6–10 mm dlouhé. Plodem je nažka, 2,5–4 mm dlouhá, s chmýrem.
Záměny: S jihoafrickými hvězdnicovitými to při určování rozhodně není snadné, potíže vznikají i při určování gazánií. Zde představovanému druhu se poněkud podobá například Gazania rigens – ta má lodyhu poměrně silnou, poléhavou až přímou, olistěnou, vytváří kobercovité porosty na pobřežních písčinách a dunách. Naproti tomu Gazania krebsiana má lodyhu silně zkrácenou, může být i bezlodyžná, jen s bezlistým stvolem a listy přízemními, většinou úzce obkopinatými, méně než 10 mm širokými. Je to pyrofyt vytvářející trsy na travnatých stanovištích.
Poznámka: Georg Ludwig Engelhard Krebs (1792–1844), na nějž odkazuje druhové jméno, byl německý lékárník a sběratel rostlin působící v jižní Africe.
Gazania krebsiana
Gazania krebsiana
Gazania krebsiana
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 6. 9. 2018 (Svazijsko, Sibebe Rock) a 9. 9. 2018 (Svazijsko, kaňon Ngwempisi Gorge).

]]>
GALANTHUS REGINAE-OLGAE Orph. – sněženka / snežienka https://botany.cz/cs/galanthus-reginae-olgae/ Tue, 13 Nov 2018 11:21:24 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155210 Syn.: Chianthemum olgae (Orph. ex Boiss.) Kuntze, Galanthus corcyrensis (Beck) Stern, Galanthus elsae Burb., Galanthus nivalis subsp. reginae-olgae (Orph.) Gottl.-Tann., Galanthus octobrensis T. Short, Galanthus olgae Orph. ex Boiss.
Čeleď: Amaryllidaceae Jaume St.-Hill – amarylkovité
Galanthus reginae-olgae
Rozšíření: Mediteránní druh sněženky, vyskytuje se na jihozápadě Balkánského poloostrova (s jistotou v Řecku, snad i v Albánii) a na západě Apeninského poloostrova (od Toskánska přes Lazio a Kalábrii až na Sicílii). Kromě nominátního poddruhu, který je zachycen na našich fotografiích, bývá rozlišován ještě poddruh G. r. subsp. vernalis.
Ekologie: Roste v listnatých lesích, na křovinatých stráních, v říčních údolích, na březích vodních toků, častěji na vápenci, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1300 m. Kvete od října do prosince.
Galanthus reginae-olgae
Popis: Geofyt s podzemní cibulkou a listy úzce kopinatými, 11–15 cm dlouhými a 0,3–0,8 cm širokými, zelenými s nápadným stříbřitým středním pruhem – plně se vyvíjejí až po odkvětu rostliny. Stvol je přímý, zakončený nicím květem, vnější okvětní lístky jsou 20–35 mm dlouhé a 6–11 mm široké, odstálé, vnitřní 9–12 mm dlouhé, dolů svěšené, dvoulaločné, bílé, se zelenou kresbou při vrcholu okvětních lístků. Plodem je tobolka.
Záměny: Zásadní rozdíl mezi touto sněženkou a běžnou sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis) je především v době květu: Galanthus reginae-olgae kvete už na podzim. Vnější okvětní lístky tohoto druhu jsou také o málo větší, navíc listy sněženky podsněžníku se vyvíjejí ještě před květem nebo v průběhu kvetení, zatímco u zde představovaného podzimního druhu většinou až po odkvětu.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2011) řadí tuto sněženku ke zranitelným druhům (VU). Je také chráněna mezinárodní obchodní úmluvou CITES.
Poznámka: Druhové jméno odkazuje na Olgu Konstantinovnu, ruskou velkokněžnu z dynastie Romanovců, řeckou královnu.
Galanthus reginae-olgae
Galanthus reginae-olgae
Galanthus reginae-olgae
Galanthus reginae-olgae
Galanthus reginae-olgae
Fotografovali Eva a Karel Rencovi, dne 23. 10. 2018 (Řecko, Peloponés, kaňon Parori u Mystras v pohoří Taygetos).

]]>
SYZYGIUM CORDATUM Hochst. ex Krauss https://botany.cz/cs/syzygium-cordatum/ Tue, 13 Nov 2018 00:31:48 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155183 Syn.: Eugenia cordata (Hochst. ex Krauss) G. Lawson, nom. illeg., Jambosa cymifera E. Mey., Syzygium cordifolium Klotzsch, Syzygium cymiferum (E. Mey.) C. Presl
Česká jména: kryškovec (Presl 1846, Mareček 2001)
Čeleď: Myrtaceae Juss. – myrtovité
Syzygium cordatum
Rozšíření: Druh jižní Afriky, vyskytuje se v oblasti od Zairu, Ugandy a Keni až po pobřeží Jihoafrické republiky.
Ekologie: Roste v tropických lesích a v křovinaté vegetaci, často na březích vodních toků a v mokřinách, stoupá od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2400 m. Kvete od srpna do ledna.
Syzygium cordatum
Popis: Stálezelený strom dosahující výšky 8–15 m, s borkou šedohnědou až tmavě hnědou. Listy jsou křižmostojné, nahloučené v horní části větví, přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, eliptické až široce vejčité, 3–13 cm dlouhé a 2–8 cm široké, kožovité, na bázi srdčité, celokrajné, někdy zvlněné, na vrcholu tupé, na líci někdy až šedozelené, na rubu zelené, lysé. Květenství je terminální, vrcholičnaté, květy jsou oboupohlavné, vonné, kalich je krátký, zelený, korunní lístky jsou drobné, bělavé až narůžovělé, záhy opadavé, nápadné jsou četné z květu vyniklé tyčinky, jejich nitky jsou bílé. Plodem je elipsoidní bobule o průměru okolo 15 mm, v době zralosti červená až tmavě nachová.
Využití: Plody této dřeviny jsou jedlé, konzumují je lidé i zvířata, připravuje se z nich též alkoholický nápoj. Borka se používá v tradiční africké medicíně. Dřevo se uplatňuje ve stavebnictví, při výrobě nábytku i lodí.
Syzygium cordatum
Syzygium cordatum
Syzygium cordatum
Syzygium cordatum
Syzygium cordatum
Syzygium cordatum
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 8. 9. 2018 (Svazijsko, Mantenga Nature Reserve) a 9. 9. 2018 (Svazijsko, kaňon Ngwempisi Gorge).

]]>
ELEGIA TECTORUM (L. f.) Moline et H. P. Linder https://botany.cz/cs/elegia-tectorum/ Mon, 12 Nov 2018 20:23:28 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155177 Syn.: Chondropetalum tectorum (L. f.) Raf., Dovea cylindrostachya Mast., Dovea tectorum (L. f.) Mast., Restio tectorum L. f.
Čeleď: Restionaceae R. Br. – lanovcovité
Elegia tectorum
Rozšíření: Těžiště areálu leží v jihoafrické provincii Western Cape, zejména v pobřežních nížinách, ale nepatrně přesahuje i do provincie Northern Cape a do okolí Města Port Elizabeth v provinicii Eastern Cape.
Ekologie: Provází porosty formace fynbos na vlhkých místech na hlubokých písčitých půdách, vystupuje až nadmořské výšky 600 m.
Popis: Dvoudomá trsnatá trávovitá bylina vysoká 60–100(–150) cm; stonky jsou lysé, nevětvené, hladké. Listy jsou pochvovité, v mládí těsně přitisklé, nezelené, brzy opadavé. Samčí rostliny tvoří staženou latu, složenou z mnoha klásků; klásky jsou téměř přisedlé, velmi drobné; plevy jsou hnědé, kratší než květy; okvětí je 1,5–2,3 mm dlouhé; pistillodium chybí. Samičí květenství tvoří rovněž bohatou staženou latu; klásky jsou také velmi drobné; plevy jsou hnědé; okvětní lístky jsou podobné, vnitřní poněkud delší než vnější; staminodia chybí; semeník je svrchní, 3pouzdrý, blizny jsou 3, péřité. Plody jsou tobolky.
Využití: V populacích vysokých rostlin, např. v okolí města Malmesbury, se stonky tohoto druhu řezaly a používaly na výrobu došků. Dnes se používá k okrasným výsadbám a k řezu do suchých kytic.
Poznámka: Do rodu Elegia se dnes řadí asi 50 druhů, které prakticky nepřesahují území vymezené Kapskou provincií květenné říše Capensis.
Elegia tectorumElegia tectorum
Elegia tectorum
Fotografováno dne 19. 4. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).

]]>
SCUTELLARIA ORIENTALIS L. – šišák / šišak https://botany.cz/cs/scutellaria-orientalis/ Mon, 12 Nov 2018 19:31:46 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155164 Syn.: Scutellaria caucasica A. Ham., Scutellaria taurica Juz.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Scutellaria orientalis
Rozšíření: Roste v severovýchodní části Turecka, v Gruzii, Arménii, snad i v Ázerbájdžánu, exklávně také na Krymu.
Ekologie: Stanovištěm jsou kamenité svahy, převážně na vyvřelinách, ale i na hadcích, lokality leží v nadmořské výšce 450–1500 m.
Scutellaria orientalis
Popis: Vytrvalá, od báze bohatě větvená bylina s poléhavými nebo vystoupavými lodyhami 7–20 cm dlouhými, hustě plstnatými. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, široce vejčité až trojúhelníkovité, 0,8–2,2 cm dlouhé a 0,5–1,6 cm široké, na líci tmavozelené a nanejvýš řídce chlupaté, na rubu šedavě chlupaté, na okraji hluboce vroubkované až téměř do poloviny šířky ke střední žilce (do čtvrtiny šířky čepele). Květenství je husté, vejcovité; listeny jsou až 2 cm dlouhé; blanité, světle zelené nebo řidčeji načervenalé; kalich nese štítkovitý výrůstek; koruna je pyskatá, 2–3,2 cm dlouhá, světle až sírově žlutá, někdy na dolním pysku s načervenalou skvrnou; tyčinky jsou 4; semeník je svrchní, vzniká srůstem 2 plodolistů. Plodem jsou elipsoidní, jemně chlupaté tvrdky.
Poznámka: Velmi proměnlivý, komplikovaný taxon; v poslední době se do něj řadí i druh Scutellaria pinnatifida. Jen v Turecku se rozlišuje 16 poddruhů. Představené rostliny zřejmě patří poddruhu nominátnímu, popsanému z Gruzie.
Scutellaria orientalis
Scutellaria orientalis
Scutellaria orientalis
Scutellaria orientalis
Scutellaria orientalis
Fotografovala Eva Rencová, dne 3. 6. 2013 (Turecko, údolí řeky Çoruh u města Yusufeli).

]]>
Lípa u kostela v Hrusicích https://botany.cz/cs/lipa-hrusice/ Mon, 12 Nov 2018 17:01:22 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155155 Lípa u kostela v Hrusicích
Tilia cordata, lípa srdčitá (Malvaceae):

  • Výška stromu: asi 16 m (v roce 2004)
  • Obvod kmene: 364 cm (v roce 2009)
  • Šířka koruny: asi 12 m
  • Odhadované stáří: zhruba 240 let (v roce 2018), údajně byla vysazena v roce 1777

Tato lípa roste před kostelem na návsi v obci Hrusice (okres Praha-východ), známém to rodišti mistra Josefa Lady, který maloval nejkrásnější obrázky české zimy. Hmm, možná už taková zima nikdy nebude, vždyť ono se už skoro ani nechce věřit, že taková zima vůbec někdy byla. Památným stromem byla hrusická lípa prohlášena dne 29. 11. 1993.

Když se přátelé ze Zlatého domova vrátili z kostela z půlnoční, spali už kamarádi zvířata spánkem klidným a spokojeným. Také přátelé se brzy po příchodu uložili ke spánku a za chvilku již celý Zlatý domov klidně a bezstarostně dřímal. A jen náš milý kocourek Mikeš nemohl dlouho usnout. Ne starostí, ale bezměrnou radostí, že jsou všichni zase pod jednou bezpečnou střechou, že se mu tak krásně splnil jeho životní sen a že může pomáhat jiným…
Nu – odpočiň si tedy, milý kocourku, a žij i dál již jen klidným a spokojeným životem…

Lípa u kostela v Hrusicích
Lípa u kostela v Hrusicích
Lípa u kostela v Hrusicích
Lípa u kostela v Hrusicích
Lípa u kostela v Hrusicích
Lípa u kostela v Hrusicích
Lípa u kostela v Hrusicích
Fotografováno na svatého Martina roku 2018.

]]>
DIOSPYROS WHYTEANA (Hiern) P. White – tomel https://botany.cz/cs/diospyros-whyteana/ Mon, 12 Nov 2018 15:24:44 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155142 Syn.: Royena goetzei Gürke, Royena lucida L., Royena lucida var. whyteana De Winter et Brenan, Royena nyassae Gürke, Royena whyteana Hiern, Royena wilmsii Gürke
Česká jména: tomel (Presl 1846, Mareček 1996)
Čeleď: Ebenaceae Gürke – ebenovité
Diospyros whyteana
Rozšíření: Druh tropické východní a jižní Afriky, jehož areál se táhne od jihoafrického Kapska podél pobřeží Indického oceánu až do východních provincií Jihoafrické republiky, dále na sever proniká přes Zimbabwe, Mosambik a Malawi až do Tanzanie, někdy je uváděn dokonce i z Etiopie.
Ekologie: Roste v lemech stálezelených lesů a v křovinaté vegetaci, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2400 m.
Diospyros whyteana
Popis: Stálezelený keř až strom dosahující výšky až 13 m. Listy jsou střídavé, řapíkaté, kopinaté až eliptické, až 5 cm dlouhé a 3 cm široké, na bázi zaokrouhlené až mělce srdčité, po okraji lemované dlouhými chlupy, na vrcholu špičaté, na rubu řídce přitiskle chlupaté, s postranními žilkami v 6 párech. Květy jsou jednopohlavné, svěšené; samčí vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů, jsou 5četné, jejich stopka je 0,5–2 cm dlouhá; listeny jsou 2, až 6 mm dlouhé a 2,5 mm široké; kalich je až 7,5 mm dlouhý, baňkovitý, s krátkými cípy, chlupatý; koruna je zvonkovitá, 5–12 mm dlouhá, bělavá, jemně chlupatá, s cípy zahnutými; tyčinek je 10. Samičí květy jsou podobné samčím; staminodií je 6–10, čnělky 2 nebo 3. Plodem je skoro kulovitá bobule, lysá, dosahuje průměru okolo 2 cm.
Využití: Borka, listy a kořeny se používají v tradiční africké medicíně. Plody jsou jedné, ale chuti nevalné, pražená semena se používala jako náhražka kávy. Ze dřeva se vyrábí nábytek.
Poznámka: Alexander Whyte (1834–1908), na kterého odkazuje druhové jméno, byl skotským cestovatelem a sběratelem rostlin v Malawi a Ugandě.
Diospyros whyteana
Diospyros whyteana
Diospyros whyteana
Diospyros whyteana
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 7. 9. 2018 (Svazijsko, Malolotja Nature Reserve) a 9. 9. 2018 (Svazijsko, kaňon Ngwempisi Gorge).

]]>
HELICHRYSUM OREOPHILUM Klatt – smil / slamiha https://botany.cz/cs/helichrysum-oreophilum/ Mon, 12 Nov 2018 12:25:27 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155130 Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Helichrysum oreophilum
Rozšíření: Druh nižších horských oblastí jihovýchodní Afriky, vyskytuje se ve východních provinciích Jihoafrické republiky a Svazijsku, snad i ve východní části Lesotha.
Ekologie: Roste v travnaté savaně, často se objevuje na stanovištích intenzivně spásaných a erodovaných. Kvete od října do prosince.
Helichrysum oreophilum
Popis: Vytrvalá bylina s dřevnatým větveným oddenkem a květonosnou lodyhou přímou, až 30 cm dlouhou, jednoduchou, šedoplstnatou, olistěnou. Listy jsou poloobjímavé, obkopinaté, horní jsou menší, kopinaté, až 80 mm dlouhé a 15 mm široké, na vrcholu špičaté, po obou stranách šedoplstnaté, na rubu jen s jedinou viditelnou žilkou. Úbory jsou asi 7 mm dlouhé, vyrůstají po několika v chocholičnaté latě; zákrovní listeny jsou seřazeny zhruba v 5 řadách, jsou žluté, při bázi chlupaté, na vrcholku špičaté, jen mírně přesahují květy; květů je 9–12. Plodem je nažka až 1,25 mm dlouhá, s chmýrem.
Helichrysum oreophilum
Helichrysum oreophilum
Helichrysum oreophilum
Helichrysum oreophilum
Helichrysum oreophilum
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 7. 9. 2018 (Svazijsko, Malolotja Nature Reserve) a 9. 9. 2018 (Svazijsko, kaňon Ngwempisi Gorge).

]]>
HELICHRYSUM AUREUM var. CANDIDUM Hilliard – smil / slamiha https://botany.cz/cs/helichrysum-candidum/ Mon, 12 Nov 2018 08:54:54 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155120 Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Helichrysum aureum var. candidum
Rozšíření: Endemit nevelkého území, které se nachází ve Svazijsku a v příhraničních oblastech Jihoafrické republiky. Samotný značně polymorfní druh Helichrysum aureum (je rozlišováno šest variet) je mnohem rozšířenější; na lokalitách se zde představovaná varieta často vyskytuje ještě společně s varietou Helichrysum aureum var. monocephalum.
Ekologie: Roste na travnatých a křovinatých stanovištích, v savaně. Kvete od srpna do října.
Helichrysum aureum var. candidum
Popis: Vytrvalá bylina se silným a dřevnatým oddenkem, z nějž vyrůstá jedna nebo i několik listových růžic a postranní květonosné lodyhy, které jsou vystoupavé až přímé, 15–80 cm dlouhé, jednoduché nebo chudě větvené, plstnaté, olistěné. Úbory jsou stlačeně kulovité, 16–20 mm dlouhé a dosahují zhruba 35–45 mm v průměru, vyrůstají na konci lodyhy obvykle jednotlivě. Nejzásadnějším rozdílem, který odlišuje tuto varietu od ostatních taxonů druhu Helichrysum aureum, je barva zákrovních listenů – nejsou totiž žluté, nýbrž bílé. Plodem je nažka s chmýrem.
Helichrysum aureum var. candidum
Helichrysum aureum var. candidum
Helichrysum aureum var. candidum
Helichrysum aureum var. candidum
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 6. 9. 2018 (Svazijsko, Sibebe Rock) a 7. 9. 2018 (Svazijsko, Malolotja Nature Reserve).

]]>
EPHEDRA FRAGILIS Desf. – chvojník https://botany.cz/cs/ephedra-fragilis/ Sun, 11 Nov 2018 17:33:00 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155105 Syn.: Ephedra altissima Buch, nom. illeg., Ephedra dissoluta Webb et Berthel., Ephedra gibraltarica Boiss.
Čeleď: Ephedraceae Dum. – chvojníkovité
Ephedra fragilis
Rozšíření: Západomediteránní druh. Roste ve Španělsku, na jihozápadě Portugalska, na Baleárách, Sardinii, Sicílii, v italské Kalábrii a na Maltě. V severní Africe roste od Maroka až po Libyi, také na Madeiře a Kanárských ostrovech. V severní Africe se rozlišuje ještě subsp. cossonii.
Ekologie: Provází přímořské, často i zasolené písčiny, kamenité svahy, staré zídky a další suchá stanoviště, např. mediteránní křoviny, zejména na vápencích a sádrovcích. Vystupuje až do nadmořské výšky 1100 m.
Ephedra fragilis
Popis: Hustý přímý nebo vystoupavý dvoudomý keř, dorůstá výšky 1,8–3(–4) m; starší větve jsou popelavě šedé, letorosty mají průměr 1,5–2,2 mm, jsou zelené, jejich články jsou 10–20 cm dlouhé, za sucha lámavé. Listy jsou redukované, vstřícné, šupinovité, asi 2 mm dlouhé, na hřbetě zelené. Samčí šištice vyrůstají ve skupinkách po 4–8, jsou téměř přisedlé, vejcovité až kulovité, 5–10 mm dlouhé. Samičí šištice jsou jednotlivé, dužnaté, kulovité, 8–10 mm dlouhé, s 2–3 páry šupin, s 1 vajíčkem, za zralosti červené nebo oranžové. Semena jsou elipsoidní, 7–9 mm dlouhá, kaštanově hnědá, ukrytá v šištici.
Poznámka: Podobně jako jiné druhy chvojníků obsahuje řadu alkaloidů, zejména efedrin a pseudoefedrin. Byl využíván v lidovém léčitelství.
Ephedra fragilis
Ephedra fragilis
Fotografováno dne 19. 4. 2018 (Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic Historic).

]]>
CLAUSENA ANISATA (Willd.) Hook. f. ex Benth. https://botany.cz/cs/clausena-anisata/ Sun, 11 Nov 2018 16:55:29 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155087 Syn.: Amyris anisata Willd., Amyris dentata Willd., Amyris inaequalis (DC.) Spreng., Amyris nana Roxb., Amyris suffruticosa Roxb., Clausena bergeyckiana De Wild. et T. Durand, Clausena dentata (Willd.) M. Roem., Clausena dunniana H. Lév., Clausena inaequalis (DC.) Benth., Clausena longipes Craib, Clausena nana (Roxb.) Wight et Arn., Clausena odorata C. C. Huang, Clausena pobeguinii Pobeg., Clausena pubescens Wight et Arn., Clausena suffruticosa (Roxb.) Wight et Arn., Clausena vestita D. D. Tao, Clausena wightii M. Roem., Clausena willdenowii Wight et Arn., nom. illeg., Cookia dulcis Bedd., Elaphrium inaequale DC., Fagarastrum anisatum G. Don, Icica dentata DC., Myaris inaequalis (DC.) C. Presl
Čeleď: Rutaceae Juss. – routovité
Clausena anisata
Rozšíření: Areál se rozkládá v subsaharské Africe od Guineje po Súdán a na východě kontinentu od Eritreje po Jihoafrickou republiku do provincie Western Cape; na západě kontinentu se vyskytuje rovněž v Angole. Blízce příbuzné druhy rostou v jihovýchodní Asii.
Ekologie: Roste v lemech monzunových lesů, ve stromové a keřové savaně a v galeriových lesích, invaduje do opuštěných teakových plantáží. Vystupuje až do nadmořské výšky 2150 m. Provází obvykle hlubší písčité půdy, v savanách často roste na rozpadlých termitištích.
Clausena anisata
Popis: Opadavý aromatický keř nebo malý stromek, dorůstá výšky 4(–10) m; borka je hladká, šedozelená a později hnědnoucí; letorosty jsou krátce pýřité. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, až 30 cm dlouhé, s 5–18 jařmy; lístky jsou střídavé, kopinaté až vejčité, 1–7(–11) cm dlouhé a 0,7–3(–4,3) cm široké, žláznatě tečkované, s 5–12 páry postranních žilek, na bázi asymetrické, klínovité až zaokrouhlené, celokrajné a často zvlněné, na vrcholu tupě špičaté. Květenství je úžlabní lata 10–35 cm dlouhá, krátce pýřitá; květy jsou oboupohlavné, 4četné; kališní lístky jsou asi 1 mm dlouhé; korunní lístky jsou eliptické, 3–7 mm dlouhé, žlutobílé; tyčinek je 8; svrchní semeník je 4laločný. Plodem je vejcovitá červená až tmavopurpurová bobule 3,3–7 mm dlouhá.
Využití: Plody jsou sladké a lokálně jsou konzumovány jako ovoce. Nejrůznější části rostliny jsou všestranně využívané v tradiční medicíně, zejména při onemocnění trávící soustavy, např. při problémech se střevními parazity; kořeny se žvýkají jako podpůrný prostředek při malárii, známé je i využití při různých ženských problémech. Drcené listy mají insekticidní účinek. Dřevo je vhodné na uzení ryb. Rostlina je užívána i při různých magických obřadech.
Poznámka: Peder Claussøn Fries (1545–1614), po němž rod získal jméno, byl norský kněz, historik a překladatel.
Clausena anisata
Clausena anisata
Clausena anisata
Fotografováno dne 22. 4. 2018 (Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).

]]>
EKEBERGIA CAPENSIS Sparrm. https://botany.cz/cs/ekebergia-capensis/ Sun, 11 Nov 2018 16:21:10 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155073 Syn.: Charia chevalieri C. DC., Charia indeniensis A. Chev., Ekebergia buchananii Harms, Ekebergia chevalieri (C. DC.) Harms, Ekebergia complanata Baker f., Ekebergia dahomensis A. Chev., nom. inval., Ekebergia holtzii Harms, Ekebergia indeniensis (A. Chev.) Harms ex Engl., Ekebergia meyeri C. Presl ex C. DC., Ekebergia mildbraedii Harms, Ekebergia petitiana A. Rich., Ekebergia ruppeliana (Fresen.) A. Rich., Ekebergia senegalensis Fuss, Polyscias lepidota Chiov., Trichilia capensis (Sparrm.) Pers., Trichilia eckebergia E. Mey., Trichilia ekebergia E. Mey. ex Sond., Trichilia rueppelliana Fresen.
Čeleď: Meliaceae Juss. – zederachovité
Ekebergia capensis
Rozšíření: Pochází ze subsaharské Afriky. Velký areál se rozkládá v pruhu od Senegalu na západě po Súdán na východě, na východě kontinentu zasahuje na jih až po Jihoafrickou republiku do provincie Eastern Cape; také se vyskytuje v Angole.
Ekologie: Roste v monzunových a galeriových lesích, na východě Afriky i v stromových savanách a v horských lesích, vystupuje až do nadmořské výšky 3000 m. Provází obvykle hlubší písčité půdy, v savanách často roste na rozpadlých termitištích.
Ekebergia capensis
Popis: Stálezelený, někdy poloopadavý dvoudomý strom, dorůstá výšky 20–30 m; kmen je obvykle přímý, až 12 m vysoký a až 1 m v průměru, borka je v mládí hladká, později šupinovitá, v různých odstínech šedé; letorosty jsou krátce pýřité, olysávají. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, s 3–7(–8) jařmy; řapík je 2,5–10 cm dlouhý, na bázi ztloustlý; lístky jsou vstřícné, krátce řapíčkaté, kopinaté, 3–13(–14,5) cm dlouhé a 1,5–6 cm široké, s 10–15 páry postranních žilek, na bázi asymetrické, klínovité až zaokrouhlené, celokrajné, na vrcholu špičaté až zašpičatělé. Květenství je úžlabní lata až 20 cm dlouhá, krátce pýřitá; květy jsou jednopohlavné, samčí i samičí velmi podobné, obvykle 5četné; květní stopky jsou asi 2 mm dlouhé; kališní lístky jsou na bázi srostlé, 1–3 mm dlouhé, vně krátce chlupaté; korunní lístky jsou volné, 4–7 mm dlouhé, bělavé; v samčích květech je 10 tyčinek nitkami srostlých a pistillodium; v samičích květech jsou staminodia a svrchní semeník s čnělkou 0,5–1 cm dlouhou. Plodem je kulovitá až elipsoidní růžová až hnědočervená peckovice 1–2(–3) cm dlouhá, s 2–4 peckami.
Využití: Bělavé nebo narůžovělé dřevo je kvalitní, vhodné k výrobě nábytku i na lehké konstrukce, vyrábějí se z něj četné užitkové předměty. Borka obsahuje velké množství taninu a byla využívána v koželužství. Plody lze konzumovat, ale nemají valnou chuť. Borka, listy a kořeny mají všestranné využití i v lidovém léčitelství, zejména při onemocnění ledvin a jater, ale i při horečkách a bolestech hlavy. Stromy se sázejí na přistiňování kávových plantáží i jako protierozní ochrana, květy jsou zdrojem nektaru.
Poznámka: Carl Gustaf Ekeberg (1716–84) studoval chemii a medicínu, později působil jako námořní kapitán a plavil se především do Indie a Číny; o svých zážitcích napsal několik cestopisů. Spolupracoval s Andersem Sparrmanem (1748–1820), který zhodnotil jeho přírodovědné objevy.
Ekebergia capensis
Ekebergia capensis
Fotografováno dne 22. 4. 2018 (Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).

]]>
HELICHRYSUM SUTHERLANDII Harv. – smil / slamiha https://botany.cz/cs/helichrysum-sutherlandii/ Sun, 11 Nov 2018 07:51:33 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155064 Syn.: Gnaphalium pulviniforme Kuntze, Helichrysum pulvinatum O. Hoffm. ex Kuntze
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Helichrysum sutherlandii
Rozšíření: Druh horských oblastí jihovýchodní Afriky, vyskytuje se především v Dračích horách (Drakensberg) na pomezí Lesotha a jihoafrických provincií Free State a KwaZulu-Natal, zasahuje i na jih provincie Mpumalanga.
Ekologie: Roste na skalnatých a kamenitých svazích i na strmých horských útesech, ve skalních štěrbinách a na teráskách nebo v kamenité suti na březích horských vodních toků. Kvete od února do července.
Helichrysum sutherlandii
Popis: Bohatě větvený keřík dosahující výšky okolo 40 cm. Listy jsou přisedlé, eliptické až obvejčité, asi 25 mm dlouhé a 12 mm široké, na bázi klínovité, na vrcholu víceméně špičaté, na líci šedivě plstnaté, někdy i olysalé, na rubu běloplstnaté, se 3 žilkami. Úbory jsou úzce zvonkovité, 4–5 mm dlouhé, dosahují průměru 5–7 mm, vyrůstají v chocholičnaté latě o průměru 2–12 cm; zákrovní listeny jsou seřazeny v 6 řadách, vnější jsou světle hnědé, chlupaté, vnitřní bílé, přesahující květy; žlutých trubkovitých květů je 9–25. Plodem je nažka, 1–1,25 mm dlouhá, s chmýrem.
Poznámka: Peter Cormac Sutherland (1822–1900), na nějž odkazuje druhové jméno, byl lékařem, geologem a topografem v jihoafrickém Natalu, zasílal odtud rostliny Williamu Hookerovi do anglické královské zahrady v Kew.
Helichrysum sutherlandii
Helichrysum sutherlandii
Helichrysum sutherlandii
Helichrysum sutherlandii
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 21. 9. 2018 (Jihoafrická republika, KwaZulu-Natal, Royal Natal National Park, soutěska řeky Tugela).

]]>
HELICHRYSUM LONGIFOLIUM DC. – smil / slamiha https://botany.cz/cs/helichrysum-longifolium/ Sat, 10 Nov 2018 18:34:36 +0000 https://botany.cz/cs/?p=155055 Syn.: Gnaphalium caffrum Kuntze, Gnaphalium longifolium (DC.) Sch. Bip.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Helichrysum longifolium
Rozšíření: Druh jižní Afriky, vyskytuje se v indooceánském pobřežním pásmu Jihoafrické republiky a jižního Mosambiku, areál se táhne od mosambického Maputa až po East London v provincii Eastern Cape.
Ekologie: Roste na písčitých travnatých stanovištích v blízkosti mořského pobřeží, nejvýše vystupuje do nadmořské výšky okolo 900 m. Kvete od července do února.
Helichrysum longifolium
Popis: Vytrvalá bylina s dřevnatým oddenkem a květonosnou lodyhou přímou, až 45 cm dlouhou, jednoduchou, šedobíle plstnatou, olistěnou. Přízemní listy vyrůstají v růžici, jsou úzce až podlouhle kopinaté, (7–)10–25 cm dlouhé a 0,7–2(–4) cm široké, na vrcholu špičaté, na líci nejprve pavučinatě chlupaté, později lysé, na rubu šedobíle hedvábitě chlupaté; lodyžní listy jsou menší, poloobjímavé, čárkovité až kopinaté, špičaté až zašpičatělé, po obou stranách chlupaté, na líci olysalé. Úbory jsou 7–9(–11) mm dlouhé, vyrůstají v koncových chocholičnatých latách; zákrovní listeny jsou seřazeny v 6–8 řadách, vnitřní přesahují květy, jsou lesklé, světle žluté, na vrcholu špičaté; trubkovitých květů je 53–154, jsou žluté. Plodem je nažka, asi 1 mm dlouhá, lysá, s chmýrem.
Záměny: Ve východních oblastech Jihoafrické republiky se vyskytuje ještě poněkud podobný smil Helichrysum mixtum. Ten má však listy po obou stranách šedivě vlnaté, navíc kvete o něco později, obvykle až od listopadu.
Helichrysum longifolium
Helichrysum longifolium
Helichrysum longifolium
Helichrysum longifolium
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 11. 9. 2018 (Jihoafrická republika, KwaZulu-Natal, Sodwana Bay).

]]>