BOTANY.cz https://botany.cz/cs Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné významné botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin. Sun, 22 Jul 2018 23:45:16 +0000 cs-CZ hourly 1 https://wordpress.org/?v=4.8.1 MENTZELIA LINDLEYI Torr. et A. Gray https://botany.cz/cs/mentzelia-lindleyi/ Sun, 22 Jul 2018 23:37:52 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148778 Syn.: Bartonia aurea Lindl.
Česká jména: cacala (Presl 1846, Těšitel 1927)
Čeleď: Loasaceae Juss.
Mentzelia lindleyi
Rozšíření: Druh jihozápadu USA, vyskytuje se především v pobřežních oblastech Kalifornie, je uváděn i z jižní Arizony.
Ekologie: Roste na skalnatých stanovištích v pobřežní křovinaté vegetaci, též ve světlých dubinách a borech, v nadmořských výškách zhruba od 90 až do 1400 m. Kvete od května do července.
Popis: Jednoletá bylina s lodyhou přímou, 30–70 cm dlouhou, větvenou, chlupatou. Přízemními listy vyrůstají v růžici, jsou řapíkaté nebo přisedlé, čárkovité až kopinaté, peřenodílné, lodyžní listy jsou přisedlé, v obrysu kopinaté až vejčité, až 17 cm dlouhé, peřenodílné až peřenosečné, úkrojky jsou čárkovité až kopinaté, někdy po okraji zubaté, chlupaté. Listeny jsou kopinaté až vejčité, až 14 mm dlouhé, 3–7laločné. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po 2–3 v paždí horních listů; kališní lístky jsou kopinaté, 9–19 mm dlouhé, korunní lístky jsou obvejčité, 20–40 mm dlouhé a 12–33 mm široké, žlutooranžové, na vrcholu hrotité. Tyčinek je více než 20, všechny jsou fertilní, 12–30 mm dlouhé, čnělka je 15–24 mm dlouhá. Plodem je tobolka, 25–40 mm dlouhá.
Využití: Občas se pěstuje jako dekorativní letnička i v zahradách střední Evropy, její semena se objevují v letničkových směsích.
Poznámka: Tento poměrně početný novosvětský rod (kolem 80 druhů) vděčí za své jméno Christianu Mentzelovi (1622–1701), německému lékaři a botanikovi.
Mentzelia lindleyi
Mentzelia lindleyi
Mentzelia lindleyi
Mentzelia lindleyi
Fotografováno dne 22. 7. 2018 (Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).

]]>
RUELLIA HUMILIS Nutt. https://botany.cz/cs/ruellia-humilis/ Sun, 22 Jul 2018 23:37:37 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148767 Česká jména: dvojačka (Presl 1846)
Čeleď: Acanthaceae Juss. – paznehtníkovité
Ruellia humilis
Rozšíření: Druh centrální části USA, jeho areál se táhne od jihu Velkých jezer až po Mexický záliv, na západě zasahuje do středního Texasu, na východě až do Virginie. Druh je poměrně variabilní, v jeho rámci bývá rozlišováno několik infraspecifických taxonů.
Ekologie: Roste v prérii, na loukách a pastvinách, v suchých lesních lemech, snáší narušovaná stanoviště. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou 20–70 cm dlouhou, větvenou, dlouze chlupatou. Listy jsou vstřícné, přisedlé nebo jen velmi krátce řapíkaté, podlouhlé až vejčité, 3–8 cm dlouhé, odstále chlupaté. Květy vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích v úžlabí horních listů, jsou až 3 cm široké, 5četné, levandulově modré; listeny jsou kopinaté; kalich je na bázi srostlý, kališních cípy jsou čárkovité, přímé, až 20 mm dlouhé a jen 1 mm široké; korunní trubka je 30–70 mm dlouhá, korunní cípy jsou asi 10 mm dlouhé, zaokrouhlené; tyčinky jsou 4, staminodium jediné, čnělka je až 60 mm dlouhá. Plodem je tobolka.
Poznámka: Jean Ruel (1474–1537), kterému tato rostlina vzdává svým rodovým jménem poctu, byl francouzský lékař. Rod je velmi početný, lze zhruba odhadovat, že obsahuje kolem 270 druhů, které se vyskytují převážně v tropických a subtropických oblastech světa. Právě tento druh patří k těm, které zasahují nejseverněji.
Ruellia humilis
Ruellia humilisRuellia humilis
Ruellia humilis
Ruellia humilis
Fotografováno dne 22. 7. 2018 (Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).

]]>
VERBASCUM ×PSEUDOLYCHNITIS Schur – divizna https://botany.cz/cs/verbascum-pseudolychnitis/ Sun, 22 Jul 2018 18:34:58 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148763 Verbascum chaixii × Verbascum lychnitis
Syn.: Verbascum ×hausmanii Čelak.
Čeleď: Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité
Verbascum ×pseudolychnitis
Rozšíření: Vyskytuje se ve střední Evropě, originální popis je založen na rostlinách z Rumunska, pod jménem Verbascum ×hausmanii byl tento hybrid popsán od Českého Krumlova, odkud pocházejí naše obrázky. V ČR byl zjištěn na vápencích u Českého Krumlova, a dále na více lokalitách na jižní a jihozápadní Moravě.
Ekologie: Provází výslunné travnaté a křovinaté svahy a světlé dubové a dubohabrové lesy, vždy v kontaktu s populacemi rodičovských druhů.
Verbascum ×pseudolychnitis
Popis: Zřejmě vytrvalá bylina vysoká 60–140 cm; lodyha je přímá, rovnoměrně olistěná. Listy jsou střídavé, největší v dolní čtvrtině lodyhy, postupně se zmenšují, řapík je načervenalý, čepel je kopinatá, 15–30 cm dlouhá a 5–10 cm široká, řídce hvězdovitě chlupatá až tence plstnatá, v dolní části s načervenalou střední žilkou, na bázi zúžená, na okraji vroubkovaná, na vrcholu špičatá. Květy v dlouhém, latovitě rozvětveném květenství tvoří svazečky po 2–5; listeny jsou kopinaté; květní stopky jsou asi 5 mm dlouhé; kališní cípy jsou čárkovité, 3–5 mm dlouhé; koruna je kolovitá, 1,2–2 cm v průměru, žlutá; tyčinek je 5, víceméně stejných, červenofialově vlnatých; blizna je paličkovitá. Plodem je vejcovitá tobolka, semena se zřejmě nevyvíjejí.
Poznámka: Od divizny knotovité (Verbascum lychnitis) se zřetelně liší červenofialově chlupatými nitkami tyčinek, od divizny jižní (Verbascum chaixii) ji odlišují kopinaté, bíle hvězdovitě chlupaté listy s načervenalou střední žilkou jen v dolní části čepele.
Divizny se mezi sebou poměrně snadno kříží, kříženci jsou však asi úplně sterilní. Nejdůležitější překážkou pro křížení je nestejná doba květu potenciálních rodičovských druhů: to je zřejmě hlavní důvod, proč se s nimi v přírodě tak často nesetkáváme.
Verbascum ×pseudolychnitisVerbascum ×pseudolychnitis
Verbascum ×pseudolychnitis
Verbascum ×pseudolychnitis
Fotografovala Alena Vydrová, dne 23. 6. 2018 (Čechy, Český Krumlov, stráně nad Novými Dobrkovicemi).

]]>
CONVOLVULUS TRICOLOR L. – svlačec trojbarevný / pupenec trojfarebný https://botany.cz/cs/convolvulus-tricolor/ Sun, 22 Jul 2018 17:31:41 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148743 Česká jména: svlačec trojbarevný (Kubát 2002)
Slovenská jména: pupenec trojfarebný (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Convolvulaceae Juss. – svlačcovité
Convolvulus tricolor
Rozšíření: Mediteránní druh vyskytující se v pásu táhnoucím se od Pyrenejského poloostrova přes severozápadní Afriku a Itálii až po Sýrii a Izrael, objevuje se i na Kanárských ostrovech, kde je však jeho původnost nejistá. Jedná se o druh morfologicky variabilní, v rámci druhu se rozlišuje několik infraspecifických taxonů. Zplaňuje též v severněji položených oblastech Evropy, především v západní části kontinentu, byl dokonce několikrát zaznamenán rovněž na našem území.
Ekologie: Roste na suchých a otevřených stanovištích, při okraji zemědělsky obdělávaných ploch, na úhorech i pastvinách, stoupá až do nadmořské výšky nad 500 m. Kvete od března do srpna.
Popis: Jednoletá až krátkověce vytrvalá bylina s lodyhou poléhavou, vystoupavou až přímou, od báze větvenou, až 40(–60) cm dlouhou, chlupatou. Listy jsou střídavé, přisedlé, obkopinaté až obvejčité, 2,5–4,5 cm dlouhé a 0,7–1,4 cm široké, celokrajné, na vrcholu tupé. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů na poměrně dlouhých stopkách; kališní lístky jsou 5–8 mm dlouhé a 2,5–3 mm široké, chlupaté; koruna je nálevkovitá, je 2–4 cm dlouhá, trojbarevná – na okraji modrá, níže bílá a na bázi žlutá, nitky jsou dole žláznaté, čnělka je lysá. Plodem je chlupatá tobolka.
Využití: Ve střední Evropě se pěstuje v zahradách jako okrasná letnička, u nás přinejmenším už od první poloviny 19. století.
Convolvulus tricolor
Convolvulus tricolor
Convolvulus tricolor
Convolvulus tricolor
Fotografováno dne 22. 7. 2018 (Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).

]]>
RAMONDA MYCONI (L.) Rchb. – ramondie https://botany.cz/cs/ramonda-myconi/ Sun, 22 Jul 2018 15:27:26 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148733 Syn.: Ramonda pyrenaica Pers., Verbascum myconi L.
Čeleď: Gesneriaceae Rich. et Juss. ex DC. – podpětovité
Ramonda myconi
Rozšíření: Těžiště nevelkého areálu se rozkládá na severovýchodě Španělska, zejména ve středních a východních Pyrenejích a v jejich předhůří; na jih zasahuje do horské skupiny Sierra de Montserrat. Na sever přesahuje i do Francie.
Ekologie: Typický druh štěrbin v kolmých, často přistíněných skalách, velmi často roste na severních expozicích nebo v hlubokých roklinách se zvýšenou vzdušnou vlhkostí. Provází bazické podklady, zejména vápence nebo vápnité slepence. Lokality leží v nadmořské výšce 500–2000 m.
Ramonda myconi
Popis: Vytrvalá bylina vysoká 6–15 cm. Listy tvoří k zemi přitisklou růžici, jsou dosti dužnaté, obvejčité až zaobleně kosníkovité, 2–8 cm dlouhé a (1,5–)2–5(–6) cm široké, tmavozelené, svraskalé, na líci krátce světle přitiskle chlupaté, na rubu s delšími odstálými rezavými trichomy, čepel je na bázi zúžená v křídlatý řapík, na okraji vroubkovaná až pilovitě zubatá, na vrcholu zaokrouhlená. Květy vyrůstají po 1–6 na stvolu, který je zejména v dolní části žláznatě chlupatý; kališní cípy jsou až 3,5 mm dlouhé, tupé; koruna je kolovitá, 2–3,5 cm v průměru, tmavě červenofialová, v ústí trubky žlutá; tyčinky jsou 4, přímé, 4,5–6,5 mm dlouhé; čnělka je 5–7 mm dlouhá. Plodem je podlouhle vejcovitá tobolka 10–15 mm dlouhá, s malými semeny.
Využití: Oblíbená, ale dosti choulostivá skalnička: nesnáší vodu v růžicích, protože pak snadno zahnívá.
Poznámka: Třetihorní relikt, jeden z pěti původních zástupců převážně tropické čeledi Gesneriaceae na evropském kontinentu. Další dva druhy rodu Ramonda (Ramonda serbica a Ramonda nathaliae) mají rovněž reliktní charakter a rostou na Balkánském poloostrově, na Balkáně se vyskytují i ostatní dva evropští zástupci čeledi: Haberlea rhodopensis a Jancaea heldreichii.
Ramonda myconi
Ramonda myconi
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 20. 4. 2018 (Španělsko, Katalánsko, Montserrat).

]]>
RHINANTHUS ALECTOROLOPHUS (Scop.) Pollich – kokrhel luštinec / štrkáč kohútikový https://botany.cz/cs/rhinanthus-alectorolophus/ Fri, 20 Jul 2018 17:37:39 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148704 Syn.: Alectorolophus alectorolophus Sterneck, Alectorolophus hirsutus (Lam.) All., Mimulus alectorolophus Scop., Rhinanthus hirsutus Lam.
Česká jména: kokrhel luštinec (Kubát 2002)
Slovenská jména: štrkáč kohútikový (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Orobanchaceae Vent. – zárazovité
Rhinanthus alectorolophus
Rozšíření: Evropský druh, vyskytuje se v západní a centrální části kontinentu, od severu Španělska a Francie přes země Beneluxu, Německo, Rakousko a Česko až po Slovensko a Maďarsko.
Ekologie: Dříve rostl běžně jako plevel v obilných polích, odtud byl však agrotechnickými postupy vytlačen, takže v současnosti se objevuje mnohem vzácněji spíše jen na mezích, úhorech, loukách a v křovinách, vystupuje také při okrajích polních cest. Kvete od května do července.
Rhinanthus alectorolophus
Popis: Jednoletá, poloparazitická bylina s vyvinutými haustorii. Lodyha je vystoupavá až přímá, 10–80 cm dlouhá, většinou větvená, fialově naběhlá. Listy jsou kopinaté až úzce vejčité, 2–6 cm dlouhé a 0,6–1,6 cm široké, po okraji pravidelně pilovité, chlupaté. Květenstvím je 10–15(–20)květý terminální hrozen; listeny jsou široce vejčité až skoro srdčité, rovnoměrně zubaté, žlutozelené, chlupaté; kalich je 4cípý, silně zploštělý, v době květu v obrysu vejčitý, za plodu nafouklý, bělovlnatý, později olysávající; koruna je zhruba 2krát delší než kalich, řídce chlupatá, žlutá, 2pyská, korunní trubka je mírně vzhůru prohnutá, 8–10 mm dlouhá, horní pysk je přilbovitě vyklenutý, dolní pysk je k hornímu přitisklý, 3cípý. Plodem je tobolka dosahující délky až 12 mm.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (2012) řadí kokrhel luštinec k ohroženým druhům (C3).
Rhinanthus alectorolophus
Rhinanthus alectorolophus
Rhinanthus alectorolophus
Rhinanthus alectorolophusRhinanthus alectorolophus
Rhinanthus alectorolophus
Fotografovali Alena Vydrová, v červenci 2003 (Čechy, okres Český Krumlov, zaniklá obec Beníkovice), a Ladislav Hoskovec, ve dnech 8. a 20. 7. 2018 (Čechy, Polabí, Bříství, Horky).

]]>
RAPHANUS RAPHANISTRUM L. – ředkev ohnice / reďkev ohnicová https://botany.cz/cs/raphanus-raphanistrum/ Fri, 20 Jul 2018 00:19:49 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148685 Syn.: Crucifera raphanistrum E. H. L. Krause, Raphanistrum arvense (All.) Mérat, Raphanistrum segetum Baumg., Raphanistrum silvestre Asch., Raphanus fugax C. Presl, Raphanus sylvestris Lam., Rapistrum arvense All., Rapistrum raphanistrum (L.) Crantz, Sinapis raphanistrum (L.) Gueldenst. ex Ledeb.
Česká jména: ředkev ohnice (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: reďkev ohnica (Dostál 1950), reďkev ohnicová (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Raphanus raphanistrum
Rozšíření: Pochází zřejmě z Blízkého východu a Mediteránu, v současnosti se rozšířil po rozsáhlém území mírné i subtropické Eurasie, Severní i Jižní Ameriky, jihozápadní a jihovýchodní Austrálie, Nového Zélandu i východní a jižní Afriky. U nás se s ním setkáme především v podhorských a horských oblastech, v nejteplejších nížinách je častý o něco méně.
Ekologie: Roste jako plevel na polích, objevuje se na úhorech, rumištích a skládkách, usazuje se podél cest, na náspech, poněkud méně často jej najdeme též v zahradách. Kvete od června do září.
Raphanus raphanistrum
Popis: Jednoletá až dvouletá bylina s kořenem vřetenovitým a lodyhou přímou, 15–80(–150) cm dlouhou, jednoduchou nebo častěji od báze větvenou, jen řídce odstále chlupatou, v horní části lysou. Dolní listy jsou řapíkaté, lyrovité, po okraji zubaté, horní listy jsou přisedlé, kopinaté, po okraji nepravidelně zubaté. Květenství je terminální nebo úžlabní, hroznovité, květy jsou 4četné; kališní lístky jsou obkopinaté, kopinaté, 8–10 mm dlouhé, vzpřímené, k sobě přitisklé, postranní na bázi vakovité; korunní lístky jsou zhruba 2krát delší než lístky kališní, nehetnaté, obvykle světle žluté, někdy i krémově bílé a fialově žilkované. Plodem je zřetelně zaškrcovaný struk, který je 3–8 cm dlouhý, s 1–8 jednosemennými dílky a na vrcholu s kuželovitým zobánkem.
Využití: Ředkev ohnice je vysoce plevelná bylina, nicméně je to dobrá rostlina medonosná. Ze semen se získával olej na svícení, listy se používaly i jako zelenina.
Poznámka: Může se křížit s ředkví setou (Raphanus sativus – její korunní lístky jsou bílé s fialovou žilnatinou, růžové nebo až nachové, plody jsou nafouklé, nezaškrcované) a vytvářet populace značně proměnlivé jak v barvě květů, tak ve tvaru plodů.
Raphanus raphanistrum
Raphanus raphanistrum
Raphanus raphanistrum
Raphanus raphanistrum
Raphanus raphanistrum
Fotografováno dne 19. 7. 2018 (Čechy, Chrást, okres Nymburk).

]]>
GERANIUM PRATENSE f. ALBIFLORUM Opiz – kakost / pakost https://botany.cz/cs/geranium-pratense-albiflorum/ Thu, 19 Jul 2018 14:58:56 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148673 Syn.: Geranium pratense β albiflorum Opiz
Česká jména: kakost bělokvětý (Opiz 1852)
Čeleď: Geraniaceae Juss. – kakostovité
Geranium pratense f. albiflorum
Rozšíření: Bělokvětá forma obecně známého a v nižších i středních polohách též u nás rozšířeného kakostu lučního (Geranium pratense). Pravděpodobně se tato forma vyskytuje ve většině areálu druhu, rozhodně však není příliš častá, i když nejspíš bude o poznání častější než bělokvětá forma kakostu lesního (Geranium sylvaticum f. albiflorum). Knižní Květena České republiky (1997) vyjmenovává 19 starších nálezů.
Ekologie: Roste na vlhčích loukách, v příkopech, objevuje se podél cest i na jiných ruderálních stanovištích, třeba i na společných lokalitách s modrokvětými jedinci. Kvete od června do srpna.
Geranium pratense f. albiflorum
Popis: Tento taxon ve většině znaků připomíná obvykle modrokvětou nominátní formu kakostu lučního (Geranium pratense). Odlišuje se od ní korunními lístky zcela bílými.
Záměny: Ve středních a vyšších polohách ČR se lze vzácně setkat i s bělokvětým kakostem lesním (Geranium sylvaticum f. albiflorum), který se však liší především jiným oděním lodyhy, řapíků i rozšířených částí tyčinek, jeho plodní stopky jsou navíc v době zralosti plodů vzpřímené, nikoli nazpět ohnuté, jako u kakostu lučního.
Geranium pratense f. albiflorum
Geranium pratense f. albiflorum
Geranium pratense f. albiflorum
Geranium pratense f. albiflorum
Geranium pratense f. albiflorum
Fotografováno dne 19. 7. 2018 (Čechy, Poříčany, okres Kolín).

]]>
Ralsko-bezdězská tabule, Provodínské kameny https://botany.cz/cs/provodinske-kameny/ Thu, 19 Jul 2018 13:04:32 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148662 Hrad Jestřebí je sotva patrná zřícenina na osamělé pískovcové skále, pro zajímavé výhledy do krajiny však stojí za návštěvu. Směrem na sever se zde naskýtá pohled na několik úhledných kopečků nazývaných Provodínské kameny, které leží na pomezí Ralsko-bezdězské tabule a Českolipské kotliny (okres Česká Lípa). Ten největší z nich, Lysá skála, je od roku 1956 chráněn, dnes v kategorii přírodní památka o výměře 2,3 ha. Jedná se o vypreparovaný čedičový suk s pěknými ukázkami sloupcovité odlučnosti a nadmořskou výškou 419 m n. m. Pro svou tvarovou výraznost bývá též nazývána Spící panna, jistě ve smyslu spící krásky a nikoli spící staré panny. Úpatí je porostlé listnatým lesem, vrcholová část je bezlesá.
Provodínské kameny
Úživné, čedičové podloží umožňuje růst bohaté květeny. V listnatém lese při úpatí roste hojně lilie zlatohlavá (Lilium martagon), z dalších hajních bylin můžeme jmenovat jaterník podléšku (Hepatica nobilis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) nebo prvosenku jarní (Primula veris).
Provodínské kameny
Provodínské kameny
Výše na skále najdeme mimo již zmíněné ukázky sloupcovité odlučnosti též skalní stepi s obvyklými druhy. Ze zajímavějších dřevin zde rostou skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), hrušeň polnička (Pyrus pyraster) nebo jeřáb dunajský (Sorbus danubialis). Z bylin zde najdeme například pelyněk ladní (Artemisia campestris), sesel sivý (Seseli osseum), svízel sivý (Galium glaucum), rozchodníky, netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias), mochnu stříbrnou (Potentilla argentea), tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), hadinec obecný (Echium vulgare), mateřídoušku vejčitou (Thymus pulegioides), přinejmenším jeden zdejší trs má neobvyklou citronovou vůni, smolničku obecnou (Lychnis viscaria), trávničku obecnou (Armeria vulgaris). Je odtud uváděn výskyt kostřavy sivé (Festuca pallens) nebo kavylu Ivanova (Stipa pennata), roste zde též strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica). Informační tabule na úpatí slibuje některé zajímavé druhy rostlin, například lněnku alpskou (Thesium alpinum) nebo řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea).
Provodínské kameny
Výstup na vrchol není úplně snadný, ovšem z vrcholu se nabízejí skutečně mimořádné výhledy, lepší v okolí nabízí snad jenom samotný Bezděz, takže výstup stojí za tu trochu námahy.
Provodínské kameny
Fotografováno dne 7. 7. 2018.

]]>
PHLOMIS ARMENIACA Willd. – sápa https://botany.cz/cs/phlomis-armeniaca/ Wed, 18 Jul 2018 15:14:06 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148647 Syn.: Phlomis nympharum O. Schwarz
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Phlomis armeniaca
Rozšíření: Západoíránsko-turanský druh, vyskytuje se především v turecké Anatolii, zasahuje také do Arménie a severozápadního Íránu, snad i do severního Iráku.
Ekologie: Roste v borových lesích a jejich lemech, v křovinaté stepní vegetaci, na suchých vápencových skalách, rovněž při okraji polí a na úhorech, v nadmořských výškách zhruba od 800 až do 2400 m. Kvete od června do srpna.
Phlomis armeniaca
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, zhruba 60 cm dlouhou, chlupatou. Listy jsou řapíkaté, podlouhle vejčité až úzce kopinaté, 2–10 cm dlouhé a 0,8–2 cm široké, na bázi klínovité, po okraji vroubkované až pilovité, na vrcholu špičaté nebo tupé, přitiskle chlupaté, chlupy jsou krátké, hvězdovité, na rubu jsou listy až šedobíle plstnaté. Květy vyrůstají ve 2–5 oddálených lichopřeslenech po 4–10 květech; listeny jsou skoro přisedlé nebo pouze krátce řapíkaté, čárkovité, chlupaté až plstnaté. Kalich je 13–17 mm dlouhý, plstnatý, kališní cípy jsou kopinaté, 4–6 mm dlouhé, špičaté; koruna je 25–35 mm dlouhá, žlutá, 2pyská, horní pysk je přilbovitý, spodní 3laločný. Plody jsou lysé tvrdky.
Phlomis armeniaca
Phlomis armeniaca
Phlomis armeniaca
Fotografováno dne 13. 6. 2008 (Praha, Botanická zahrada hlavního města Prahy).

]]>
CUPHEA LANCEOLATA W. T. Aiton – kufea https://botany.cz/cs/cuphea-lanceolata/ Tue, 17 Jul 2018 17:49:22 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148639 Syn.: Cuphea emarginata Piergrossi, Cuphea lanceolata f. rosea Regel, Cuphea lanceolata var. silenoides (Nees) Regel, Cuphea silenoides Nees, Cuphea zimapani E. Morren
Česká jména: hlazenec (Presl 1846, Polívka 1900), kufea (Mareček 1994)
Čeleď: Lythraceae Jaume St.-Hil. – kyprejovité
Cuphea lanceolata

Cuphea lanceolata

Rozšíření: Druh pochází z madreanské části severního a středního Mexika, na severu areál zasahuje do států Coahuila a Tamaulipas, na jihu do států Jalisco a Hidalgo. Do Anglie byl přivezen už v roce 1796, od první poloviny 19. století se pěstuje jako okrasná rostlina. V některých oblastech světa může i zplaňovat (např. Nový Zéland).
Ekologie: Roste v xerofilních křovinaté vegetaci, objevuje se na pastvinách. Je vysazován v zahradách a parcích, odkud může pronikat do okolí lidských sídel a na ruderální stanoviště.
Popis: Jednoletá bylina s lodyhou vystoupavou až přímou, 45–60 cm dlouhou, větvenou, žláznatě chlupatou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, kopinaté až vejčité, až 7 cm dlouhé, celokrajné, na vrcholu tupé, chlupaté. Květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí horních listů, jsou stopkaté, odstálé; listeny jsou malé, střídavé; kalich je trubkovitý, s 10 žilkami, nachový, žláznatý; 2 horní korunní lístky jsou velké, víceméně okrouhlé, nehetnaté, fialově nachové se světlejšími žilkami, další 4 korunní lístky jsou výrazně menší, poněkud světlejší. Plodem je tobolka.
Cuphea lanceolata
Cuphea lanceolata
Fotografováno dne 7. 7. 2018 (Praha, Zahrada na šestapadesátém kilometru).

]]>
GOMPHOSTEMMA JAVANICUM (Blume) Benth. https://botany.cz/cs/gomphostemma-javanicum/ Mon, 16 Jul 2018 19:19:52 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148628 Syn.: Gomphostemma cinerea Elmer, Gomphostemma furfuraceum Hallier f., Gomphostemma lacteum Ridl., Gomphostemma oblongum Wall. ex Benth., Gomphostemma philippinarum Benth., Gomphostemma phlomoides (Reinw. ex Blume) Benth., Prasium javanicum Blume, Prasium phlomoides Reinw. ex Blume
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Gomphostemma javanicum
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie, jehož areál se rozkládá na indonéských ostrovech (Jáva, Sumatra, Borneo, Bali), v kontinentální Malajsii a na Filipínách. Údaje z Thajska a Indočíny jsou nejisté.
Ekologie: Roste jako podrost v tropických lesích, objevuje se v lesních lemech a křovinách.
Gomphostemma javanicum
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 50–200 cm dlouhou, jednoduchou nebo větvenou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, podlouhle eliptické až obvejčité, 15–30 cm dlouhé a 5–10 cm špičaté, na bázi klínovité nebo skoro uťaté, celokrajné, na vrcholu špičaté, chlupaté. Květy vyrůstají v hustých lichopřeslenech po 10–15; kalich je zvonkovitý, 10–15(–20) mm dlouhý, s výraznými žebry, kališní cípy jsou špičaté, kratší než korunní trubka; koruna je 25–52 mm dlouhá, bílá, 2pyská, vně chlupatá, uvnitř lysá, korunní trubka je zakřivená, horní pysk je kratší než 3laločný pysk dolní, prostřední lalok je nápadně větší než laloky postranní; tyčinky jsou 4, chlupaté, nestejné, čnělka je chlupatá nebo lysá. Plody jsou tvrdky, nejprve bělavé, později nahnědlé až černé, někdy i červené.
Využití: Rostlina se uplatňuje v asijské tradiční medicíně, listy se přikládají na rány, extrakt je lékem žaludečním.
Poznámka: K rodu Gomphostemma je v současnosti řazeno 39 druhů, všechny pocházejí z jižní a jihovýchodní Asie, z oblasti od Indie až po Filipíny.
Gomphostemma javanicum
Gomphostemma javanicum
Fotografoval Mário Duchoň, dne 27. 1. 2013 (Indonésie, Sumatra, Gunung Dempo).

]]>
LYCIANTHES DENTICULATA (Blume) Bitter https://botany.cz/cs/lycianthes-denticulata/ Mon, 16 Jul 2018 11:25:24 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148615 Syn.: Solanum denticulatum Blume
Čeleď: Solanaceae Juss. – lilkovité
Lycianthes denticulata
Rozšíření: Malesijský druh, vyskytuje se v oblasti od Malajského poloostrova přes indonéskou Sumatru a Jávu až po Borneo a Moluky.
Ekologie: Roste v tropických lesích, lesních lemech a křovinách, stoupá až do nadmořské výšky okolo 2400 m.
Lycianthes denticulata
Popis: Vytrvalá bylina až polokeř, 75–100 cm vysoký, s lodyhou přímou, větvenou, chlupatou, později olysalou. Listy jsou řapíkaté, eliptické až vejčité, 11–20 cm dlouhé a 4,5–6,5 cm široké, na bázi klínovité, na řapík sbíhavé, celokrajné, na vrcholu špičaté až zašpičatělé, chlupaté či olysalé. Květy vyrůstají ve svazečcích po 1–4 z úžlabí listů, jejich stopky jsou až 15 mm dlouhé; kalich je zvonkovitý, 5–6 mm dlouhý, kališních cípů je 10, jsou šídlovité až čárkovité, nestejně dlouhé, delší cípy jsou 3–4 mm dlouhé, kratší jen 2–3 mm dlouhé, koruna je 5četná, dosahuje až 16 mm v průměru, je hvězdovitá, bílá; tyčinky jsou až 7 mm dlouhé, nitky tyčinek jsou jen krátké, volné, čnělka je lysá. Plodem je kulovitá bobule, v době zralosti černá, dorůstající 6–7 mm v průměru.
Poznámka: Rod Lycianthes je druhově poměrně početný, zahrnuje zhruba 140 druhů, které se vyskytují ve východní Asii a Americe.
Lycianthes denticulata
Lycianthes denticulata
Lycianthes denticulata
Fotografoval Mário Duchoň, dne 10. 3. 2013 (Indonésie, Sumatra, horské lesy na úpatí Gunung Kerinci).

]]>
GLEBIONIS CORONARIA (L.) Cass. ex Spach – zlateň věncová / chryzantémovka vencová https://botany.cz/cs/xanthophthalmum-coronarium/ Sun, 15 Jul 2018 08:47:13 +0000 https://botany.cz/cs/chrysanthemum-coronarium/ Syn.: Chamaemelum coronarium (L.) E. H. L. Krause, Chrysanthemum coronarium L., Dendranthema coronarium (L.) M. R. Almeida, Glebionis coronaria (L.) Tzvelev, Matricaria coronaria (L.) Desr., Pinardia coronaria (L.) Less., Xanthophthalmum coronarium (L.) Trehane
Česká jména: bylice zlateň (Presl 1846), žlutoko (Opiz 1852), kopretina, zlatý květ (Čelakovský 1879), kopretina zlatý květ, pinardie (Polívka 1912), kopretina věncovitá (Dostál 1950), zlateň věncová, pinardie (Dostál 1989, Kubát 2002), zlateň věncová, pinardie, kopretina věncová (Slavík 2004), zlateň věncová, pinardie (Danihelka 2012)
Slovenská jména: králik vencovitý (Dostál 1950), chryzantémovka vencová (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Glebionis coronaria
Rozšíření: Původním je tento druh patrně jen v západním Středozemí, v současnosti je rozšířen v celém Středozemí, Makaronésii, jihozápadní Asii, také v Severní i Jižní Americe. V rámci druhu bývá rozlišována varieta Glebionis coronaria var. discolor, která se vyznačuje ligulami žlutobílými. Ojediněle se zplanělé exempláře tohoto druhu objevují i na území Česka.
Ekologie: Roste na okraji polí, v okolí zahrad a lidských sídel, podél cest a silnic, na rumištích a skládkách, pěstuje se často v zahradách a parcích. Vykvétá od března až do října.
Glebionis coronaria
Popis: Jedno- až dvouletá bylina, 30–100 cm vysoká. Lodyha je přímá, větvená, hustě olistěná, listy jsou střídavé, přisedlé, v obrysu kopinaté, 2–3krát peřenosečné, úkrojky jsou úzce trojúhelníkovité. Úbory jsou stopkaté, dosahují 3–7 cm v průměru; zákrov dorůstá 13–18(–20) mm v průměru, vnější zákrovní listeny jsou vejčité, při okraji s hnědým pásem a úzkým blanitým lemem, vnitřní zákrovní listeny mají blanitý lem širší a zaokrouhlený blanitý přívěsek; jazykovité květy jsou žluté nebo bílé, a pak u báze žluté (var. discolor), trubkovité květy jsou žluté. Plody jsou dvoutvaré nažky.
Využití: Velmi dekorativní rostlina, v Mediteránu se pěstuje od nepaměti, byla vyšlechtěna řada kultivarů, včetně plnokvětých. Ve střední Evropě se v kultuře objevila asi v 16. století. Mladé listy i stonky se používají jako salátová zelenina, zpracovávají se i tepelně. Mají údajně vysoký obsah vitaminu C a také provitaminu A.
Poznámka: K rodu Glebionis jsou v současnosti řazeny jen dva druhy, druhým je původem rovněž mediteránní zlateň osenní (Glebionis segetum).
Glebionis coronaria
Glebionis coronaria
Glebionis coronaria
Fotografováno dne 1. 4. 2010 (Kypr, Kourion).

]]>
GLEBIONIS CORONARIA var. DISCOLOR (d’Urv.) Turland – zlateň / chryzantémovka https://botany.cz/cs/glebionis-discolor/ Sun, 15 Jul 2018 08:46:35 +0000 https://botany.cz/cs/?p=148582 Syn.: Chrysanthemum coronarium var. discolor d’Urv., Chrysanthemum coronarium subsp. discolor (d’Urv.) Rech. f.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Glebionis coronaria var. discolor
Rozšíření: Varieta původem západomediteránního druhu Glebionis coronaria. V současnosti se rozšířila rovněž do mnoha dalších oblastí Středozemí, ale i jiných subtropických oblastí světa, byla zaznamenána například na Kanárských ostrovech, na jihu Balkánského poloostrova a na řeckých ostrovech, také v americké Kalifornii.
Ekologie: Pěstuje se v zahradách a parcích, objevuje se na okraji polí, v okolí zahrad a lidských sídel, podél cest a silnic, na rumištích a skládkách. Kvete od března až do října.
Glebionis coronaria var. discolor
Popis: Jedno- až dvouletá bylina, 30–100 cm vysoká, s listy 2–3krát peřenosečnými a též v mnoha dalších ohledech připomínající nominátní varietu Glebionis coronaria var. coronaria. Zásadní rozdíl najdeme v barvě ligul jazykovitých květů, ty totiž nejsou čistě žluté, nýbrž bílé a jen u báze žluté.
Využití: Dekorativní letnička vysazovaná v zahradách. Traduje se, že ve východní Asii je i tato varieta pěstovaná jako zelenina dokonce i v polních kulturách. Nelze však vyloučit, že v tomto případě se bude spíše jednat o varietu Chrysanthemum coronarium var. spatiosum, která se vyznačuje listy peřenoklanými, nikoli 2–3krát peřenosečnými. Evidentně tedy bude vhodnější přiřadit přinejmenším některé podobné východoasijské rostliny do okruhu druhu Glebionis segetum.
Glebionis coronaria var. discolorGlebionis coronaria var. discolor
Glebionis coronaria var. discolor
Glebionis coronaria
Fotografováno dne 1. 4. 2006 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, Arona).

]]>