GALEOBDOLON MONTANUM (Pers.) Rchb. – pitulník horský / hluchavník horský

Syn.: Lamium montanum (Pers.) Kabath, Lamium galeobdolon var. montanum (Pers.) Briq., Galeobdolon luteum subsp. montanum (Pers.) Dvořáková, Pollichia montana Pers.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité

Galeobdolon montanum

Rozšíření: Vyskytuje se od Pyrenejí přes západní a střední Evropu po Západní Karpaty. Izolovaně se vyskytuje i v Itálii, na Balkáně a v Malé Asii.
V Česku se vyskytuje na celém území od nížin až do hor.

Ekologie: Pitulník horský roste ve vlhčích a stinných lesích, v křovinách na březích potoků nebo řek, nivách. Vyhledává vlhká a stinná stanoviště a neutrální až slabě kyselé půdy bohaté na živiny. Kvete od května do června.

Popis: Vytrvalá, 25–60 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá až přímá, nevětvená, roztroušeně až hustě odstále chlupatá. Listy vstřícné, řapíkaté, čepel listů květonosných lodyh vějčitě okrouhlá až vejčitě kopinatá, 2–7 cm dlouhá a 1–4 cm široká, pilovitě zubatá, po obou stranách krátce chlupatá, většinou bez stříbřité kresby. Květy vyrůstají ve 4–8 oddálených lichopřeslenech s 8–12 květy. Listeny 4–10 cm dlouhé, 2–3,5krát delší než široké, hrubě pilovitě zubaté. Kalich pravidelný, pěticípý, koruna dvoupyská, přibližně 2 cm dlouhá, žlutá, horní pysk podlouhle eliptický, mírně vyklenutý, dolní pysk trojlaločný s rezavými skvrnami. Plodem je tvrdka.

Záměny: Tento taxon je důsledně rozlišován teprve od poloviny 20. století; i dnes jej někteří badatelé hodnotí jen jako poddruh pitulníku žlutého (Galeobdolon luteum). Oba taxony se liší počtem chromosomů (pitulník žlutý je diploidní, p. horský tetraploidní); avšak ani rozlišování pomocí makroskopických znaků většinou nečiní příliš velké problémy. Rozdílů je celá řada – oba taxony se liší oděním lodyh, jednoznačně celou sadou znaků v květenství. Pitulník žlutý má lodyhy vždy chlupaté pouze na hranách, dále má většinou jen 4–8 květů v lichopřeslenech a vejčité listeny s uťatou nebo mělce srdčitou bázi; pitulník horský má lodyhy chlupaté většinou nejen na hranách, ale i na plochách, obvykle 8–12 květů v lichopřeslenech a horní listeny kopinaté až čárkovitě kopinaté, s klínovitou bází a protaženou špičkou. V terénu se navíc setkáváme na lokalitách obvykle jen s jedním z nich; v některých územích v jižní polovině země roste prakticky jen p. horský, pokud však rostou v jednom území pospolu, p. žlutý preferuje spíše teplejší a sušší dubohabřiny, zatímco p. horský spíše chladnější a vlhčí bučiny nebo suťové lesy. Přesto se zdá, že mezi oběma taxony může docházet ke křížení.

Galeobdolon montanumGaleobdolon montanum
Galeobdolon montanum
Galeobdolon montanum

Fotografovali Jindřich Houska, dne 3. 6. 2006 (Česko, Kamýk nad Vltavou, údolí Mlýnského potoka); Alena Vydrová, ve dnech 12. 5. 2008 (Znojemsko, Uherčice) a 23. 5. 2010 (vojenský újezd Boletice, Markov).