Zlí jazykové tvrdí, že na Gran Canarii je ze všeho nejkrásnější pohled na sousední ostrov Tenerife. Což o to, mohutný vulkanický masiv nedalekého Tenerife, dobře viditelný z řady míst Gran Canu, působí skutečně impozantně. Byli bychom však přece jen hodně velkými škarohlídy, kdybychom zůstali při hodnocení krás tohoto ostrova pouze u něj.
Gran Canaria je třetím největším ostrovem Kanárských ostrovů a nachází se mezi ostrovy Tenerife a Fuerteventura, 210 km od severozápadního pobřeží Afriky. Rozloha činí 1 560 kilometrů čtverečních, nejvyšším vrcholem ostrova je Pico de las Nieves (1949 m n. m.). Průměr ostrova je zhruba 50 km.
Procestujme společně alespoň v tomto článku celý krásný Gran Can. Vyrazíme z horkého a suchého jihu (přesněji z jihovýchodu), pak se dáme podél nádherného západního pobřeží až na deštivý sever, nahlédneme i do středu ostrova. A jak už to na našem webu bývá zvykem, bude nás zajímat především zdejší flóra.
Putování začněme u městečka Arinaga na jihovýchodě ostrova. Vulkanický skalnatý útes nedaleko pobřeží (Punta de Arinaga) je známou přírodní rezervací s velkým počtem vzácných druhů. Patří k nim Atractylis preauxiana, Convolvulus caput-medusae, jen zde a na několika lokalitách v nejbližším okolí se vyskytuje Lotus arinagensis. Častější jsou pak například Limonium pectinatum, Polycarpaea nivea nebo Lycium intricatum.
Nádhernou pláž v okolí jihocanarijského města Maspalomas není asi nutno příliš představovat, jedná se totiž o jeden z turisticky nejnavštěvovanějších koutů celých Kanárských ostrovů. Jsou to především zdejší mohutné písečné duny, které přitahují pozornost návštěvníků z celého světa. Nepochybně zajímavá je však i místní květena. Kromě keřů Tamarix canariensis a Traganum moquinii, které vzdorují i přechodům dun, se zde vyskytuje celá řada dalších pozoruhodných rostlin. Uveďme alespoň Juncus acutus, Launaea arborescens, Suaeda vermiculata, Heliotropium ramosissimum nebo Neurada procumbens.
Podél celého jižního pobřeží se táhne široká oblast sukulentového buše. Dominují zde Euphorbia canariensis a Kleinia neriifolia, z dalších pak jsou běžné Aeonium percarneum, krásný Allagopappus dichotomus, Jasminum odoratissimum, Kickxia scoparia, Lavandula minutolii, Salvia canariensis, Echium decaisnei a Echium onosmifolium.
Jižní pobřeží je poseto mnoha turistickými středisky. Hotelové komplexy zde vyrůstají jako houby po dešti, věčně modrá obloha a voňavý oceán jsou lákadly nadmíru vábnými pro turisty i investory. Na útesech se lesknou nové hotely, buš se nezřídka stává golfovým trávníčkem, dálnice rolují vše, co jim příjde do cesty. Bouřlivý rozvoj turistického ruchu nemilosrdně vytlačuje původní vegetaci, takže i druhy donedávna poměrně hojné se začínají stávat vzácnými. Plocama pendula nebo Rumex vesicarius jsou tu sice stále druhy poměrně běžnými, avšak Echium triste, Schizogyne glaberrima nebo Camptoloma canariense už začaly ustupovat.
Západní oblast ostrova (Valle de Agaete, Guayedra, Andén Verde) je velmi zajímavá a krásná. Zdejší strmé skály a útesy jsou domovem řady endemických druhů. Patří k nim například poměrně hojné druhy, jako jsou Euphorbia aphylla, Asteriscus graveolens subsp. stenophyllus nebo Micromeria tenuis, najdeme zde ale také velmi vzácné druhy, jako Cheirolophus falcisectus a Limonium sventenii. Cesta podél západního pobřeží je poměrně náročná, místní velmi úzké silnice se jen jakoby neochotně zařezávají do vysokých skal, terén je často špatně schůdný i pro pěší. Snad právě proto je tato oblast stále nejméně turistickým průmyslem dotčeným koutem Gran Canu.
K územím velmi cenným patří pohoří Tamadaba v severozápadní části ostrova. V místních borových lesích kromě dominantní Pinus canariensis najdeme také řadu keřů, jako Cistus monspeliensis, Cistus symphytifolius, endemickou třezalku Hypericum reflexum, krásnou Micromeria pineolens a také velmi vzácný druh Isoplexis isabelliana nebo nízké polokeře Lotus spartioides a Polycarpaea aristata.
Z pohoří Tamadaba to už rozhodně není daleko do centrální horské části ostrova. Pod vrcholem nejvyšší hory ostrova jsme našli bohaté populace druhů Aeonium simsii, Ferula linkii, Greenovia aurea, Hypericum grandifolium, Umbilicus heylandianus.
Nejnavštěvovanějším horským vrcholem je však Roque Nublo. Jeho osmdesátimetrový skalní monolit tyčící se nad středem ostrova je opředen řadou pověstí a legend. Celá tato oblast zvaná Cruz de Tejeda je floristicky velmi bohatá a pozoruhodná. Představme si proto alespoň některé z místních druhů: Euphorbia regis-jubae, Globularia sarcophylla, Orchis canariensis, Pterocephalus dumetorum, Ranunculus cortusifolius, Reseda luteola, Lotus holosericus, Micromeria helianthemifolia, Micromeria lanata, Sideritis dasygnaphala, Sonchus acaulis, Sonchus platylepis, Tanacetum ptarmiciflorum.
Setkání s vavřínovými lesy je na Gran Canu vzácné. Nenajdete zde vlastně ani rozsáhlejší lesní porosty, jaké ještě stále můžeme obdivovat na nedalekém Tenerife nebo na portugalské Madeiře. Jsou to jen jejich relikty, pouhá torza původního stavu. Všechny tyto oblasti jsou samozřejmě přísně chráněné, vstup do nich je mnohde omezen. Najdeme je především v okolí severocanarijského města Moya (Los Tiles de Moya a Barranco de la Virgen).
Kromě stromů a keřů druhu Apollonias barbujana, Laurus novocanariensis a Bencomia caudata se zde setkáme i řadou jiných rostlin. Na světlých skalách roste Aeonium arboreum a Aeonium undulatum, ve stínu jsou časté Pericallis webbii a Lavatera acerifolia, pozoruhodnými jsou Crambe pritzelii, Dracunculus canariensis, Semele gayae a Canarina canariensis. Velmi vzácnými druhy jsou zde Isoplexis chalcantha, Scrophularia calliantha a Sideritis discolor.
Na závěr vám ještě doporučíme jednu zastávku. Určitě si rezervujte nejméně jeden celý den na návštěvu botanické zahrady Jardín Botánico Viera y Clavijo v Tafiře. Najdete zde nejen květenu ostrova Gran Canaria, ale vlastně celých Kanárských ostrovů. Je skutečně velkolepým zážitkem vidět během několika hodin téměř veškerou květenu souostroví, včetně endemitů a druhů velmi vzácných, ba dokonce už i v přírodě vyhynulých. Jen namátkou na tomto místě uveďme třeba vyhynulý druh Aeonium mascaense nebo v přírodě již velmi vzácný Lotus maculatus. Potěší vás samozřejmě pohled i na spoustu dalších exotických druhů rostlin z celého světa. Zahrada je skvěle udržována, rostliny jsou dobře značeny a ke všemu je zde dokonce ještě navíc vstup volný.
Fotografováno od 10. do 17. 6. 2006.