POPIS:
Keře, mnohdy výrazně aromatické, např. rybíz černý (Ribes nigrum). Postranní větve mají velmi často charakter brachyblastů s velmi zkrácenými články. Některé druhy tvoří v uzlinách trny, a kromě nich na internodiích ještě osténky, např. srstka angrešt (Ribes uva-crispa).
Listy jsou povětšinou opadavé, ale např. Ribes hunanense je stálezený; jsou vždy střídavé, na brachyblastech mohou ale někdy dělat dojem svazečků, např. u Ribes uva-crispa. Převážná většina druhů má listy dlanitě členěné, s 3–5 laloky, celistvé listy jsou výjimečné, má je např. Ribes viburnifolium. Palisty chybějí.
Květy jsou zřídka jednotlivé, např. u srstky (Ribes uva-crispa), častěji jsou uspořádány v hroznu. Samotné květy jsou častěji oboupohlavné, řidčeji jednopohlavné, v tom případě jsou rostliny dvoudomé: z evropských druhů je dvoudomý Ribes alpinum, ale dvoudomé druhy převažují v jihovýchodní Asii, zatímco v Jižní Americe druhy s oboupohlavnými květy úplně chybějí. Květy jsou pravidelné, obvykle 5četné, 4četné květy má např. Ribes speciosum.
Květní obaly tvoří 2 kruhy jen málo odlišných korunních a kališních lístků, často zbarvených nepříliš výrazně, zelenavě nebo hnědavě, např. u rybízu červeného (Ribes rubrum), méně často se sytými barvami – žlutou (např. Ribes odoratum), oranžovou (např. Ribes pinetorum) nebo červenou až nachovou (např. Ribes andicola). Kalich je miskovitý, u některých druhů až trubkovitý (např. Ribes odoratum). Koruna je volná, nepříliš odlišná do kalicha; některými badateli jsou korunní lístky interpretovány jako petalizovaná staminodia vnějšího kruhu tyčinek.
Tyčinky v počtu odpovídajícím počtu kališních, resp. korunních lístků tvoří jediný kruh, jsou volné.
Gyneceum srůstá ze 2 plodolistů. Semeník je spodní, jednopouzdrý, s parietální placentou. Čnělky jsou 2, obvykle jen na bázi srostlé, jinak volné, ale např. Ribes odoratum má čnělky srostlé. Blizny jsou vrcholové.
Plody jsou bobule s 20–100 semeny, někdy pokryté osténky nebo žlázkami, např. u srstky (Ribes uva-crispa).
Meruzalkovité nemají význačnější obsahové látky. Všechny druhy využívají C3 fotosyntézu.
ROZŠÍŘENÍ:
Meruzalkovité jsou malou čeledí s jedním jediným rodem a 193 druhy (POWO 2020), které jsou rozšířeny především v temperátní zóně severní polokoule. Největší druhovou diverzitu najdeme ve východní Asii (v Číně 54 původních druhů) a v Severní Americe (53 druhů). Do jiných částí světa zasahují jen omezeně: v Africe byl přirozený výskyt zaznamenán jen v horách Maroka a Alžírska, kde rostou Ribes uva-crispa a Ribes petraeum. V Novém světě ale pronikají Střední Amerikou až do Jižní Ameriky, v níž se vyskytují na hřebeni And až hluboko na jih: Ribes magellanicum roste ještě na Ohňové zemi.
EKOLOGIE:
Mnoho druhů provází mezická stanoviště v listnatých nebo smíšených lesích. Z našich druhů je to hlavně srstka angrešt (Ribes uva-crispa), zatímco rybíz alpínský (Ribes alpinum) preferuje lesy suťové nebo skalní křoviny v lesním stupni. Vlhké olšiny jsou přirozeným stanovištěm rybízu černého (Ribes nigrum), zatímco rybíz skalní (Ribes petraeum) najdeme jednak v lesním stupni na skalách, jednak v křovinách nad horní hranicí lesa. Podobná stanoviště obsazuje i většina dalších druhů. V Severní Americe najdeme i několik zvláštností: několik druhů provází formaci chaparral, analogickou mediteránním křovinám, např. Ribes indecorum, zatímco Ribes cereum je typickým průvodcem křovin v polopouštích.
Opylování zprostředkuje především hmyz; opylení některých amerických druhů s dlouhou kališní trubkou (např. Ribes speciosum) ale zajišťují kolibříci.
Dužnaté plody se šíří převážně prostřednictvím plodožravých živočichů.
Specifickým problémem mnohých druhů rodu Ribes je skutečnost, že jsou mezihostiteli rzí, zejména rzi rybízové (Cronartium ribicola), která představuje vážné nebezpečí pro pětijehlicové borovice, na nichž dokončuje životní cyklus. Tento problém se nyní projevuje i ve střední Evropě.
PŘÍBUZNOST:
Meruzalkovité jsou moderními systémy zařazeny do řádu Saxifragales v rosidové větvi dvouděložných. V morfologických systémech se řadily na podobné místo do podtřídy Rosidae. V některých systémech byl rod Ribes přímo součástí lomikamenovitých (Saxifragaceae), dnes je považován za jejich nejblíže příbuznou sesterskou skupinu. V některých morfologických systémech byly mezi Grossulariaceae řazeny další rody, např. Escallonia; jejich příbuznost nakonec nebyla potvrzena a dnes jsou klasifikovány do zcela odlišných částí systému.
VYUŽITÍ:
Dužnaté plody jsou konzumovány živočichy, a vzhledem k tomu, že plody mnohých druhů jsou skutečně chutné, zařadil je do svého jídelníčku i člověk. Rybízy a angrešt jsou jedny z nemnoha druhů kulturních plodin, které pocházejí z temperátní zóny Evropy. Ačkoli srstka (Ribes uva-crispa) musela projít šlechtěním, protože plody planých rostlin chutné zrovna nejsou, plody planého rybízu černého (Ribes nigrum), jakož i plody některých planých druhů, z nichž povstaly dnešní pěstované odrůdy rybízů červených, chutné jsou; ze středoevropských druhů jen rybíz alpínský (Ribes alpinum) má plody zcela bez chuti. Pěstované červené a bílé rybízy jsou povětšinou odvozeny od západoevropského druhu Ribes rubrum, zčásti se na jejich vzniku podílely i druhy další, např. Ribes spicatum nebo Ribes petraeum. Hybridní původ má i tzv. josta (Ribes ×nidigrolaria), trojnásobný kříženec mezi Ribes divaricatum, Ribes nigrum a Ribes uva-crispa.
Podobně v Severní Americe roste více druhů, jejichž plody byly stabilní součástí jídelníčku tamních obyvatel dávno před příchodem Evropanů; jde zejména o druhy Ribes aureum a Ribes malvaceum.
Některé druhy meruzalek mají hodnotu okrasnou a jsou dosti často pěstovány – mezi ně patří zejména Ribes sanguineum, Ribes aureum a Ribes odoratum, který se navíc využíval jako podnož pro pěstování stromkových angreštů.
Fotografovali Mário Duchoň, Lubomír Rak a Petr Krása.