Syn.: Gunnera insignis (Oerst.) A. DC., Gunnera wendlandii Reinke ex Schindl., Pankea insignis Oerst.
Česká jména: batora (Presl 1846)
Čeleď: Gunneraceae Meisner – batorovité
Gunnera insignis
Rozšíření: Od Nikaraguy po Kolumbii, podle některých pramenů endemit centrálních částí Kostariky.
Ekologie: Roste na otevřených nebo polostinných stanovištích, zpravidla na neúživných kyselých půdách, např. podél potoků, v kamenitých stržích, ale i v silničních příkopech, v nadmořských výškách (800–)1500–3200 m.
Gunnera insignis
Popis: Mohutná vytrvalá jednodomá bylina, tvořící kolonie pomocí podzemních oddenků nebo po povrchu se plazících stonků, dorůstající výšky až 2,5 m. Listy vyrůstají v přízemní růžici, mají 1,5–2,5 m dlouhý, většinou červený řapík, čepel je deštníkovitá, má až 2 m v průměru, v obrysu je téměř okrouhlá, mělce 5laločnatá, s poněkud vytaženými špičkami, drsná, často na žilnatině červeně naběhlá. Květy skládají obrovské, až 2 m dlouhé kuželovité květenství s tlustým červeným vřetenem a mnoha 10–30 cm dlouhými klasovitými větvičkami; květy jsou velmi malé, víceméně přisedlé, podepřené drobnými červenými listenci, jednopohlavné, stavěné podle čísla 2; kališní lístky 2, nepatrné; korunní lístky 2; v samčích květech zpravidla 2 tyčinky; v samičích květech pestík vznikající srůstem 2 plodolistů, se svrchním semeníkem. Plodem jsou droboučké peckovice.
Poznámka: Lidové jméno tohoto druhu v Kostarice znamená deštník chudých. Neobvyklá je symbióza se sinicemi rodu Nostoc, které žijí v řapících a asimilují vzdušný dusík, jímž pomáhají rostlinu vyživovat.
Gunnera insignis
Gunnera insignisGunnera insignis
Gunnera insignisGunnera insignis
Gunnera insignis
Gunnera insignis
Gunnera insignis
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 22. 2. a 2. 3. 2009 (Kostarika, Monteverde, rezervace Santa Elena; NP Volcán Irazú).