Syn.: Inga brenesii Standl.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Inga sierrae
Rozšíření: Roste ve Střední Americe, od Nikaraguy přes Kostariku do Panamy, a dále v andské části Kolumbie.
Ekologie: Stanovištěm jsou okraje vlhkých, deštných nebo mlžných lesů a porosty podél vodních toků, vystupuje až do nadmořské výšky 2300 m.
Inga sierrae
Popis: Strom 7–15 m vysoký; větve jsou hranaté, v mládí hustě krátce rezavě plstnaté, později olysávají. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, s 3 kožovitými jařmy; dolní lístky jsou obvejčité až eliptické, 3,3–6,5(–9) cm dlouhé a 2,5–4,5 cm široké, výše postavené jsou 6,5–15 cm dlouhé a 3,6–9,5 cm široké, na líci lesklé, mezi žilkami vypouklé, na rubu rezavě plstnaté, na bázi asymetrické, často až srdčité, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené nebo tupé; vřeteno je úzce křídlaté, na vřeteni mezi lístky jsou téměř přisedlé číškovité žlázky; palisty jsou téměř okrouhlé, 4–5 mm v průměru, brzy opadávají. Květenství je hrozen na 2–4(–15) cm dlouhé stopce; květy jsou přisedlé; kalich je čihovitý, 8–12 mm dlouhý, nazrzle chlupatý, cípy jsou asi 2 mm dlouhé; koruna je 1,5–2 cm dlouhá, žlutobílá, hustě chlupatá; tyčinková trubka je vyniklá. Lusk je podlouhlý, 11–14,5 cm dlouhý a 2,6–3,5 cm široký, zploštělý, se ztloustlými okraji, hnědě chlupatý.
Inga sierrae
Inga sierrae
Fotografovala Alena Vydrová, dne 21. 2. 2008 (Kostarika, Monteverde).