Syn.: Ipomoea natans Dinter et Suess., Ipomoea repens Roth, Ipomoea reptans Poir., Ipomoea sagittaefolia Hochr., Ipomoea subdentata Miq.
Česká jména: povijnice (Presl 1846), povíjnice vodní, kangkong (Mareček 1997)
Čeleď: Convolvulaceae Juss. – svlačcovité
Rozšíření: Druh pochází z tropických oblastí Starého světa – jihovýchodní Asie (Čína, Indie, Thajsko, Srí Lanka), sever Austrálie a tropická Afrika. V současnosti rozšířen do většiny tropických i řady subtropických zemí, tedy i na západní polokouli. Plovoucími semeny a snadno zakořeňujícími úlomky se rozšiřuje po vodě, v některých místech se stává obtížným plevelem (Florida, Texas, Havajské ostrovy, Francouzská Polynésie, Papua-Nová Guinea, Nová Kaledonie).
Ekologie: Rostlina tropických sladkovodních mokřin. Roste rozložená na hladině jezer, rybníků, potoků, zavlažovacích kanálů, na jejich bahnitých březích, v příkopech, močálech, zapleveluje rýžová pole a jiné plochy s mokrou půdou. V zaplavovaných nížinných oblastech nebo vysychajících příkopech při omezeném růstu přežívá i suchá období.
Popis: Vytrvalá vodní bylina, plazivé lodyhy dorůstají většinou délky 2–3 m. Lodyhy jsou duté, mohou kořenovat v každé uzlině. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté (3–20 cm), čepele tvarově velmi variabilní, kopinaté, podlouhle vejčité, střelovité až srdčité, s tupým vrcholem nebo zašpičatělé, 3–15 cm dlouhé a 1–10 cm široké. Květy vyrůstají po 1–2 v paždí listů, na stopkách dlouhých 2–6 cm, mají průměr 3–5 cm, 5 kališních úzce vejčitých lístků, 8 mm dlouhých, na bázi srostlých. Koruna trubkovitá ze spojených korunních plátků, s 5 laloky, bílé, narůžovělé až světle fialové barvy, často s tmavším fialovým centrem, s 5 krátkými tyčinkami, svrchním semeníkem a bliznou se 2–3 okrouhlými laloky. Plodem je kulovitá až vejcovitá tobolka, 6–10 mm dlouhá, obsahující 1–4 jemně ochmýřená semena.
Záměny: Podobná je blízce příbuzná povijnice jedlá (Ipomoea batatas), tzv. batáty, která má ale listy většinou hluboce dlanitě laločnaté. Patří k nejdůležitějším užitkovým rostlinám tropů, její hlízy s velkým obsahem škrobu se požívají podobně jako brambory k vaření, pečení, k získávání škrobu a k výrobě alkoholu.
Využití: Nejčastěji se pěstuje ve východní a jihovýchodní Asii, rostlina mnoha zdejších tradičních receptů. Konzumují se pouze mladé výhonky, případně listy. Nejčastější úprava – restovaná s česnekem nebo kořením, přidává se do tradičních polévek, nudlí a past, do salátů, smaží se v těstíčku. Vzhledem k minimálním požadavkům na pěstování byla snadno dosažitelná i ve válečných obdobích, ve Vietnamu byla typickou plodinou chudých. Pro pěstování není nezbytně nutné, aby rostliny byly ve vodě, stačí záhon s půdou bohatou na živiny a pravidelná bohatá zálivka. V anglicky mluvících zemích se obvykle nazývá water spinach (vodní špenát) nebo water convolvulus (vodní svlačec).
Fotografováno dne 26. 3. 2011 (Vietnam, Hoi An).