Syn.: Convolvulus batatas L.
Česká jména: povijnice jedlá (Presl 1846), batáty, povíjnice jedlá (Mareček 1997)
Čeleď: Convolvulaceae Juss. – svlačcovité
Ipomoea batatas
Rozšíření: Pochází z tropické Ameriky; o přesném původu se vede diskuse, protože rostlina je v kultuře již několik tisíc let a v současné době není známa její planá forma. Nejpravděpodobněji pochází z prostoru mezi mexickým poloostrovem Yucatán a ústím Orinoka ve Venezuele. Nyní se pěstuje ve vlhčích tropech celého světa; je velmi pozoruhodné, že např. do Polynésie se dostala ještě před příchodem Evropanů.
Ekologie: Optimální podmínky pro pěstování jsou v oblastech s průměrnou roční teplotou 24 °C a ročním úhrnem srážek 750–1000 mm, ovšem kultivace je možná i v méně příznivých podmínkách, avšak druh absolutně nesnáší poklesy teplot k bodu mrazu.
Ipomoea batatas
Ipomoea batatas
Popis: Vytrvalá bylina se ztloustlými hlízovitými kořeny, které váží 0,5–5 kg. Lodyhy jsou ovíjivé, až 3 m dlouhé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dosti různorodé: mohou být troj- až pětilaločné, ale taky nedělené, 10–15 cm dlouhé, na bázi srdčité. Květy vyrůstají v chudokvětých vijanech v paždí listů, jsou nálevkovité, až 5 cm dlouhé, pětičetné; kališní lístky jsou srostlé jen u báze, koruna je nálevkovitá, bílá nebo fialová; tyčinek je 5, jsou kratší než korunní trubka, k níž jsou na bázi přirostlé; gyneceum srůstá ze 2 plodolistů a má hlavatou bliznu. Plodem je tobolka.
Využití: Hlízy batátů, tzv. sladké brambory, jsou významnou složkou výživy v tropických oblastech, kde se pěstují v rozmanitých kultivarech, které se liší velikostí, tvarem i barvou hlíz i rozdíly v obsahových látkách. Batáty mají vyšší výživnou hodnotu než brambory: je možné je konzumovat vařené, pečené, v podobě kaše, sušené hlízy se mohou rozemlít na mouku. Z některých kultivarů se průmyslově získává škrob.
Ipomoea batatas
Ipomoea batatas
Ipomoea batatas
Ipomoea batatas
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 3. 11. 2006 (Kapverdy, Santo Antão: kráter Cova).