Čeleď: Euphorbiaceae – pryšcovité
Rozšíření: Endemit malého území na jihu Arabského poloostrova. Roste v provincii Dhofar na jihu Ománu a přesahuje do přilehlé části Jemenu v oblasti Mahra. Druh byl popsán teprve v roce 1980.
Ekologie: Typickým stanoviště jsou keřnaté svahy na vápencích, v území silně ovlivněných letním monzunem. Místy je ve vegetaci porostotvorným druhem. Vystupuje až do nadmořské výšky okolo 1200 m.
Popis: Poloopadavý přímý jednodomý keř vysoký až 3 m; větvičky jsou řídké, tlusté; roní čiré nebo načervenalé mléko. Listy jsou střídavé; řapík je až 14 cm dlouhý; čepel je v obrysu téměř okrouhlá, dlanitolaločnatá, obvykle se 7 laloky, (2–)5–9(–13) cm dlouhá, svěže žlutozelená, lesklá, na bázi srdčitá, laloky jsou špičaté, hrubě zubaté. Květenství je koncová vrcholičnatá lata až 15 cm dlouhá; listeny jsou obkopinaté, až 3 cm dlouhé, hrubě zubaté; samčí květy mají kališní lístky podlouhlé, asi 2 mm dlouhé, žlutozelené, korunní lístky obkopinaté, asi 5 mm dlouhé, rovněž žlutozelené, na disku je 5 žlázek, 8 tyčinek, z nichž 5 vnějších je delších než 3 vnitřní; samičí květy mají kališní lístky čárkovité, 7–8 mm dlouhé, zelené, korunní lístky a žlázky na disku jsou stejné jako v samčích květech, semeník je trojpouzdrý. Plodem je tobolka asi 1,3 cm dlouhá a 1,1 cm široká; semena jsou asi 7 mm dlouhá, hnědá.
Využití: Latex má antiseptické účinky, v lidovém léčitelství se užívá k potírání řezných ran. Semena jsou jedlá, chutná, mají oříškovou příchuť.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 21. a 22. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Shaat a Dhalqut).