Břetislav Jedlička-Brodský se narodil dne 18. dubna 1873 v Českém Brodě, zemřel dne 12. srpna 1948 v Praze. Byl to učitel v Praze, novinář (redaktor Národní politiky), spisovatel, v neposlední řadě horlivý člen okrašlovacích spolků a v období 1. republiky nadšený propagátor výsadeb „stromů svobody“.

Vedle činnosti učitelské a novinářské byl také autorem řady povídek, z jeho tvorby jmenujme alespoň svazky Kroky a stopy, Kus mládí, Cestou necestou, Pérokresby, Momentky z biografu, Momentky z pražské elektriky, Obžínky, Komedie života aj.
Byl však rovněž velmi aktivním členem okrašlovacích spolků (od roku 1905 jednatelem ústředí), které si kladly za cíl prohlubovat lásku obyvatelstva k rostlinstvu a přispívat k ozelenění nejen českých měst, ale i venkova. Jejich úkolem údajně bylo působiti k okrašlování, zalesňování a zvelebování obcí, míst a krajiny, buditi u mládeže i dospělých smysl pro přírodní krásy a jejich ochranu a vůbec dbáti o ochranu památek všeho druhu, pečovati o záchranu pěknou rázovitostí vynikajících venkovských i městských staveb, brániti znešvařování měst i venkova, chrániti lidové umění, pečovati o zlepšení komunikace, veřejného zdravotnictví a čistoty, šířiti známost o lázeňských místech a letních sídlech, pečovati o jejich úpravu, zakládati sady a stromořadí, pořádati stromové a květinové slavnosti, přednášky, schůze a sjezdy účelů těchto se týkající. K naplňování těchto cílů měl přispívat i měsíčník Krása našeho domova. Dlouholetým starostou Svazu českých spolků okrašlovacích byl filolog Jan Urban Jarník.

Brodský

V roce 1908 opakovaně vydal Svaz českých spolků okrašlovacích v Praze Jedličkou-Brodským sestavenou příručku Stromové a květinové slavnosti (Návod k jejich pořádání). Publikace obsahuje návrhy pro tyto slavnosti vhodných proslovů (jsou zde přepisy projevů například z Českého Brodu nebo Chrudimi), flórofilné a národně buditelské básně českých klasiků, nechybí ani úderná hesla, která mohla být při slavnostech provolávána. Pochopitelně tady najdeme i praktický pokyn k vlastnímu sázení stromů, ale i zmínky o jejich každoročním řezu, obrytí, přihnojování. Dovídáme se tu o samotném průběhu těchto květinových oslav v různých českých městech. Rozhodně zajímavé je pojednání o okrasných školních zahradách, jsou zde uvedeny i rostliny pro tyto zahrady vhodné (obzvláště jsou vyzvednuty moruše).
V roce 1911 následovala další brožura s názvem Péče o stromoví, hlavně o zalesňování. Publikaci sepsalo opět autorů několik, všechny spojovalo heslo Kde kouteček, vsaď stromeček. Je zde rozebráno jak založit náležité lesohospodářské družstvo, jak získat státní podporu na výsadbu stromů – měla být zalesňována pustá místa i ladem ležící pozemky, bylo doporučeno sázet stromy na rozcestí, a to jak stromy ovocné, tak lesní. Je tu připomínán zemský zákon o povinné výsadbě stromořadí podél silnic z roku 1884, najdeme tu rovněž pasáž přímo o výsadbě i údržbě mladých stromků. Za vzor v zalesňování byl dáván americký prérijní stát Nebraska.
Jako jednatel spolkového ústředí Jedlička-Brodský sepsal také rozsáhlou výroční zprávu s názvem 1904–1914; Deset roků Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v Praze, která byla v roce 1916 rovněž vydána tiskem. Podle zde uveřejněného soupisu k roku 1914 v českých zemích fungovalo přesně 399 okrašlovacích spolků, do zmiňovaného svazu bylo zapojeno 373 spolků. Nejsou tu však započteny okrašlovací spolky německé (Verschönerungsverein), které vyvíjely na našem území stejnou činnost (např. Brno, Budišov nad Budišovkou, Děčín, Frýdek, Karlovy Vary, Mikulov, Mohelnice, Nový Jičín, Opava, Šumperk, Znojmo aj.). Obecně lze říci, že německé obyvatelstvo českých zemí bylo tehdy dáváno Čechům v okrašlování krajiny za vzor hodný následování.

Brodský

Historicky snadno pochopitelným pokračováním Jedličkových snah byla jeho propagace vysazování „stromů svobody“ v době zrodu nového Československa – hned v roce 1919 vyšla jím sestavená brožurka s názvem Stromy svobody. Tehdejším nakladatelem byl již Svaz československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze.
Je jistě hodno pozornosti, že Jedlička nabádal k úctě i ke stromům vysazeným při různých příležitostech v dobách císařských, rozhodně odmítal, aby byly najednou káceny „císařské lípy“ či dokonce celé „Karlovy sady“ – poznamenal, že je možné je jen přejmenovat. Navíc vůbec netvrdil, že novými „stromy svobody“ by měly být jedině lípy (nelze všeobecně stanoviti, aby se sázely jen a jen samé lípy), jejich slovanskou symboliku sice připomíná, ale také dodává, že na některých místech může lépe než lípa prospívat jasan, javor, bříza, topol, ba dokonce dub a buk. Varuje před výsadbou akátu (na stránkách časopisu Krása našeho domova bylo před akátem varováno už v roce 1910), naopak dosti vřele doporučuje moruše. Pokud se nám v dnešní době pojí s výsadbami tzv. „stromů svobody“ či „stromů republiky“ jen lípy, je to nejspíš až důsledek samotné vysazovací praxe. Na zvýšené dodávky právě lip byly možná nejlépe připraveny i tehdejší zahradnické firmy, kupříkladu věhlasný chrudimský zahradník Vaněk už vůbec neřešil rodovou příslušnost oněch „stromů svobody“, v dobové inzerci nabízel rovnou „Lípy Svobody“.

Okrašlovací spolky určitě pomáhaly prohlubovat vztah městského obyvatelstva k zeleni, avšak nejspíš se i přičinily o zavlečení řady nepůvodních druhů rostlin do naší krajiny. Je pravda, že například před akáty varovali své členy už v roce 1910, nicméně právě jejich nezměrné okrašlovací úsilí tyto dřeviny předtím tolik rozhojnilo. Z šíření nepůvodních druhů rostlin však určitě nemůžeme vinit jen okrašlovací spolky – spolupachatelů je podstatně víc, koho by napadlo, že svůj podíl na něm měli třeba i skauti. Při posuzování skutků našich předků buďme – pokud možno – laskaví, vůbec si totiž nemůžeme být jisti, jak jednou budou naše děti hodnotit činy naše.

Brodský
Brodský

Rodné město uctilo Jedličkovu památku zřízením Stezky Břetislava Jedličky-Brodského, která vede kolem říčky Šembery od českobrodského předhradbí až do Liblic. Pravda, při březích tohoto vodního toku rostou i voňavé lípy a statné topoly, mezi nimi se však místy zelená též bolševník velkolepý. Nejsem si jistý, jestli to Jedlička-Brodský myslel s oním okrašlováním české krajiny zrovna takto.