Rostliny a zvířata: Rostliny jedovaté pro zvířata

Přiznám se, že ještě před nedávnem by mne ani nenapadlo pídit se po informacích o jedovatosti rostlin pro domácí zvířata. Jenže stalo se, že se k nám přistěhovalo jedno hodně veselé kotě. Asi si dokážete představit, jak to u nás doma vypadá – všude je spousta rostlin. Servácovi (tak se náš kocourek jmenuje) se samozřejmě snažíme vysvětlit, že kytičky jsou naši kamarádi, takže do květináčů se neleze, po palmách se nešplhá a kapradiny se neokusují! Jenže znáte koťata, chvilku jim trvá, než pochopí, že to myslíte vážně. Ještě aby se tak některou naší rostlinou přiotrávil! Tak které rostliny by mu vlastně mohly ublížit?

Servác

Na internetu najdete seznamů s jedovatými rostlinami pro zvířata několik. Když jsem si je pročítal, nejednou jsem se podivoval, kolik se tam objevuje pozoruhodností… Tak třeba jedovatý je prý také jetel, ba i vojtěška! Že by se přežvýkavci vypravovali do jetele jen tehdy, když se rozhodnou spáchat sebevraždu? Pobavilo mě, že jsem v soupisech nacházel takové exoty, jako jsou třeba Erythroxylum coca a Strychnos nux-vomica, ale nepostřehl jsem tam u nás dosti běžný bolehlav. A podobných neuvěřitelností jsem viděl mnohem víc. Takže raději nebudu brát vážně žádné internetové povídačky, otevřu si odbornou literaturu a podívám se na to trošku důkladněji. Chcete-li, pojďte listovat se mnou – Serváce mám na klíně, budu mu číst nahlas, snad si aspoň něco taky zapamatuje…

Určitě bychom měli být opatrní na rostliny, které jsou jedovaté i pro člověka. Právě u nich si můžeme být jisti, že rozhodně obsahují látky, které mohou ohrozit zdraví – a když nám lidem, tak proč by ne i zvířeti. Většinu těchto rostlinných jedů všichni dobře známe, takže si je jen připomeňme, vyberme pro začátek ty, které rostou v naší přírodě nebo je s oblibou pěstujeme v zahradách. V seznamu najdete navíc jen ty druhy, u kterých byly otravy zvířat skutečně zaznamenány – vždyť jen na našem nevelkém státním území roste určitě několik set druhů jedovatých rostlin, přičemž některé jsou jedovaté silně, jiné jen lehce, u řady z nich je otrava velmi málo pravděpodobná (jaterník nebo prvosenku jarní přece na tomto místě uvádět nebudu):

Z exotických rostlin, které se pěstují v místnostech (a někdy je letníme i v zahradách), vzpomeňme:

  • Adenium obesum (na v domácnostech oblíbené exotické rostliny z čeledi toješťovitých je dobré dávat pozor, v přírodě se jim zvěř většinou zcela vyhýbá, ale domácí popleta to nemusí vědět)
  • Aglaonema sp.
  • brambořík (Cyclamen persicum – i ostatní druhy, jedovatá je hlíza)
  • Dipladenia sp.
  • kaktusy (některé druhy, např. Trichocereus peruvianus nebo Lophophora williamsii – kaktusy se však naštěstí dokáží před našimi domácími mazlíčky účinně samy bránit)
  • katarantus (Catharanthus roseus)
  • klívie (Clivia sp.)
  • lantána (Lantana camara)
  • monstera (Monstera deliciosa)
  • mramornatka (Dieffenbachia sp.)
  • oleandr (Nerium oleander)
  • Philodendron sp.
  • skočec (Ricinus communis)
  • tabák (Nicotiana glauca – všechny druhy)
  • tenura (Dracaena sp. – známé domácí tzv. „tchyniny jazyky“)
  • toulitka (Anthurium sp.)
  • urginea, tzv. „mořská cibule“ (Drimia maritima – především pro hlodavce)
  • Zantedeschia sp.

Tímto samozřejmě výčet jedovatých rostlin nekončí. U řady jedovatých druhů nás však může uklidňovat, že zvířatům bývají obvykle tyto rostliny odporné – odmítají je, většinou je ani nenapadne si s nimi cokoli začínat. Patří k nim třeba:

Je nutné věnovat pozornost také rostlinám, které jsou jedovaté jen pro zvířata některá. Tak například známá čičorka pestrá (Securigera varia) není nebezpečná pro přežvýkavce, avšak pro monogastrická zvířata je jedovatá značně.
Kočkám a psům zase určitě není vhodné podávat česnek a cibuli (např. Allium ursinum), plody révy vinné (Vitis vinifera), u koček pozor na lilie (Lilium sp.), ptákům není radno obohacovat jídelníček avokádem (Persea americana).
Samostatnou kapitolou jsou také houby – ze svého kocourka houbaře raději opravdu nevychovávejte! Nebezpečí především pro býložravce mohou představovat i houby, které hostí jiné rostliny. Na listech javorů se třeba objevuje svraštělka javorová (Rhytisma acerinum), na travách zase paličkovice nachová (Claviceps purpurea). Je dobré sledovat zdravotní stav vegetace, kterou býložravci spásají, jindy neškodná rostlina se může po napadení houbovým organismem stát jedovatá.

Určitým nebezpečím jsou i fotosenzibilizující rostliny, které obsahují látky, jež v kontaktu se slunečním zářením způsobují poškození pokožky, které může vést v závažných případech až k úhynu zvířete. Ohrožena jsou zvířata býložravá – ovce, koně, dobytek:

Je tedy patrné, že jedovatostí pro domácí zvířata je všude kolem dost. Nicméně nepropadejme panice, zvířata často sama rozpoznají, co pro ně může být nebezpečné, mnoha druhům rostlin se obloukem vyhnou. I když ne vždy – nečekané nástrahy číhají i na volně žijící zvířata, v posledních letech se lze například setkat s otravami srnčí zvěře po nadměrném spasení řepky olejky (Brassica napus).
Před některými nepříjemnostmi s rostlinami můžeme domácí zvířata lehce ochránit sami – třeba tím, že nebudeme v jejich blízkosti skladovat cibulky sněženek či tulipánů a památnou monsteru zděděnou po babičce dáme raději do pokoje, kam se náš čtyřnohý kamarád nedostane. Větší nebezpečí jistě číhá na naší zahradě na býložravce, než na chované šelmičky mňoukavé či štěkavé. Určitě v našich zeměpisných šířkách dávejme pozor na rostliny z čeledi lilkovitých (od rulíku po rajče), rozhodně i na miříkovité (v této čeledi najdeme nejen bolehlav a rozpuk) a pryskyřníkovité (třeba takový šalamounek patří k nejjedovatějším rostlinám vůbec, ovšem v této čeledi rozhodně není jedovatým velmistrem sám). Znalost i dalších jedovatých rostlin nám může být určitě užitečná – vždyť kromě neposedných zvířátek si s nimi rády hrají i naše děti.
On prostě i náš Servác musí časem pochopit, že do kytek se bezhlavě nekouše…