Syn.: Juglans ailanthoides var. cordiformis (Maxim.) Rehder, Juglans cathayensis Dode, Juglans collapsa Dode, Juglans cordiformis Maxim., Juglans draconis Dode, Juglans formosana Hayata, Juglans sieboldiana Maxim., Juglans stenocarpa Maxim.
Česká jména: ořešák mandžuský (Mareček 1997)
Čeleď: Juglandaceae DC. ex Perleb – ořešákovité
Juglans mandshurica
Rozšíření: Východoasijský druh, vyskytuje se ve východní polovině Číny (od provincie Jün-nan na jihozápadě areálu až po Chej-lung-ťiang na severovýchodě), na Tchaj-wanu, v Koreji, ruském Přímoří i Japonsku.
Ekologie: Roste ve smíšených horských lesích, v nadmořských výškách od 500 až do 2800 m. Kvete od dubna do května.
Popis: Opadavý strom dosahující výšky až okolo 25 m. Listy jsou řapíkaté, 40–90 cm dlouhé, lichozpeřené, složené z 9–19 lístků, koncový lístek je řapíčkatý, postranní lístky jsou přisedlé, eliptické až kopinaté, 6–17 cm dlouhé a 2–7,5 cm široké, na bázi nesouměrné, mělce srdčité, po okraji pilovité, na vrcholu zašpičatělé, na rubu chlupaté až plstnaté. Samčí jehnědy jsou 9–40 cm dlouhé, tyčinek je 12–40; samčí květy vyrůstají po 5–10(–13). Plody jsou vejcovité, 3–7,5 cm dlouhé a 3–5 cm široké.
Poznámka: I v poměrně nové literatuře se můžeme setkat s rozlišováním druhu Juglans cordiformis, který má být druhem Japonska a Sachalinu (na našich snímcích), mandžuského druhu Juglans mandshurica, dokonce i středočínského Juglans cathayensis. V části literatury i v některých mezinárodních botanických databázích však bývají tato jména synonymizována, což na tomto místě respektujeme – přesto na tuto skutečnost raději alespoň upozorňujeme.
Juglans mandshurica
Juglans mandshurica
Juglans mandshurica
Fotografováno dne 26. 7. 2018 (Německo, Berlín, Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin).