Syn.: Juniperus bonatiana Vis., Juniperus cinerea Carrière, Juniperus foetida var. thurifera (L.) Spach, Juniperus gallica (Coincy) Rouy, Juniperus hispanica Mill., Juniperus sabinoides Endl., nom. illeg., Sabina foetidissima var. bonatiana (Vis.) Antoine, Sabina pseudothurifera Antoine, Sabina thurifera (L.) Antoine
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Juniperus thurifera
Rozšíření: Areál se rozkládá v západní části Středozemí. Druh roste ve Španělsku, v jižní Francii, zasahuje i do Itálie do Ligurie a Piemontu (byl zde objeven teprve nedávno v Alpách) a na Korsiku. V severní Africe se vyskytuje v Maroku a Alžírsku; severoafrické populace se někdy oddělují jako samostatná subsp. africana.
Ekologie: Dává přednost údolím a roklinám s relativně kontinentálnějším klimatem (chladné zimy a horká, suchá léta), v geologických substrátech si nevybírá. Lokality leží v nadmořské výšce (250–)800–1600(–2000) m. Jalovčinky dozrávají v druhém roce.
Juniperus thurifera
Popis: Dvoudomý aromatický strom, dorůstá výšky 6–20 m; kmen může dorůst až 2 m v průměru; koruna je jehlancovitá, s rozkladitými větvemi; borka je tenká, tmavohnědá, posléze odlupčivá; letorosty jsou hranaté. Listy jsou šupinovité, vstřícné, vejčité, 1,5–2,7 mm dlouhé, sbíhavé a z větší části se překrývající, na vrcholu zašpičatělé až špičaté, na starých větvích kopinaté, 8–10 mm dlouhé; mladé listy jsou jehlicovité, 3–6 mm dlouhé. Samčí šištice jsou koncové, 2–3 mm dlouhé, s 10–12 mikrosporofyly, žlutozelené. Jalovčinky (galbuly) jsou téměř kulovité, 7–8 mm v průměru, s 2–3 páry srostlých šupin, v mládí ojíněné, posléze tmavě nachové. Semena bývají obvykle 2–3.
Využití: Pevné dřevo tohoto druhu bylo využíváno ve stavebnictví; mladé větve byly zkrmovány osly a kozami. Silice byly v severní Africe používány ve veterinárním lékařství.
Juniperus thurifera
Juniperus thurifera
Juniperus thurifera
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 19. 4. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic Històric).