Syn.: Kitaibelia vitifolia Willd., orth. var., Malope vitifolia (Willd.) Hegi
Česká jména: proskurnice révolistá (Mareček 1997)
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité
Kitaibela vitifolia
Rozšíření: Druh Balkánského poloostrova, vyskytuje se v oblasti od východního Chorvatska a srbské Vojvodiny přes Bosnu a Hercegovinu, Srbsko a Kosovo až po severní Makedonii. Druhotně se údajně objevuje i v Maďarsku a Rumunsku.
Ekologie: Roste na vlhčích travnatých a křovinatých stanovištích, stejně tak na lesních světlinách a v lesních lemech.
Kitaibela vitifolia
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhami přímými, statnými, 150–300 cm dlouhými, chudě větvenými, pokrytými štětinatými bílými chlupy. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, až 18 cm dlouhé, (3–)5(–7)laločné, na okraji zubaté, olysalé. Květenství vyrůstá v úžlabí listů, je 1–4květé; kalíšek je složen ze 6–9 vejčitých lístků, které jsou na bázi srostlé, na vrcholu zašpičatělé, o něco delší i širší než kališní lístky; korunních lístků je 5, jsou klínovité, až 2,5 cm dlouhé, bílé. Plody jsou poltivé, chlupaté, hnědé.
Využití: Vysazuje se v zahradách a parcích i na našem území, hodí se především na větší trvalkové záhony do přírodně koncipovaných zahrad.
Poznámka: Pál Kitaibel (1757–1817), po němž je rod pojmenován, byl maďarským chemikem a botanikem. V současnosti tento rod zahrnuje jen dva druhy, blízkovýchodní Kitaibela balansae se odlišuje květy načervenalými.
Kitaibela vitifolia
Kitaibela vitifolia
Kitaibela vitifolia
Kitaibela vitifolia
Fotografováno dne 8. 7. 2017 (Arboretum Bílá Lhota).