Kdyby Klatovy neměly v městském znaku dvě věže a bránu, mohly by v něm mít karafiáty. Pěstují se tu už víc než dvě stě let a kdysi vozívaly ze světa spousty medailí a vyznamenání. I když tyhle časy jsou už dávno pryč, karafiáty se v Klatovech pěstují dál.
Starší generace si pamatuje na rudé karafiáty se zelenou větvičkou asparágusu jako na symbol totalitního režimu, mladší je často považují za lehké retro anebo je jim to jedno. Pověst komunistické květiny, jejíž barva má symbolizovat prolitou dělnickou krev, se karafiátům sice podařilo napravit, ale tu rudou jsme jim dodnes neodpustili. I když jsme je po poklesu zájmu v devadesátých letech zase vzali na milost a postupně vrátili na pulty, frčí všechny barvy kromě červené. Jinak se ale květináři shodují, že karafiáty celoročně patří k nejprodávanějším druhům. Nejsou drahé, a pokud je nepostavíte na přímé slunce a budete jim měnit vodu, vydrží ve váze několik týdnů a pořád vypadají dobře.
Jak se pěstují, v jakých barevných variantách se vyskytují a co péče o ně obnáší? To můžete poznat na výstavě karafiátů, kterou každý rok v létě chystají klatovští zahrádkáři. Dějištěm je zahrada u křižovatky Hostašovy a Šmilovského ulice, ale má to jeden háček: karafiáty můžete vyštipovat, hýčkat a piplat na tisíce způsobů, ale stejně si pokvetou podle svého. Jeden rok tak výstava začne třeba už v první půlce června, jindy o pár týdnů později.
Modrý karafiát
Jak se vlastně karafiáty do Klatov dostaly? S trochou nadsázky můžeme říci, že si je jako válečnou kořist z napoleonských válek přivezl v roce 1813 rytmistr baron Josef Volšanský. Ze semínek údajně pocházejících z francouzského Nantes vypěstoval drobně kvetoucí karafiáty, které pak rozdával svým známým. Ti mezi sebou začali soupeřit, kdo bude mít květiny vyšší, větší a krásnější… a tak se postupně zrodila tradice. Po několika letech už existovaly karafiáty jednobarevné, čárkované pikoty, doublety pruhované jednou barvou, více barvami proužkované bizardy anebo od okraje ke kalichu stíněné flamanty. Snad jen u květin stíněných ze středu k okraji i ke kalichu zvaných fameusy najdeme lakonickou poznámku: vyhynuly.
V drsném Pošumaví se musely karafiáty mírně přizpůsobit: na rozdíl od kolegů z jižních zemí nemají zoubkované okraje korunních plátků, jsou mrazuvzdorné a nemusí se tak pěstovat ve sklenících. Během dvou set let Klatovští vypěstovali přes sto druhů karafiátů, jimž dávali fantastická jména. Tak se zrodila čistě bílá Sněhulka, lososově růžový Bohatýr, tmavočervená Ema Destinnová nebo bíločervená Krásná Moravanka. Klatovské karafiáty zkrátka jsou světová rarita a ani profesionální zahradníci zatím nedosáhli tolika barev jako místní zahrádkáři. Nesplněným snem zatím zůstává modře zbarvený karafiát. I když i takový už existoval: jeden pěstitel prý tehdy kolegovi obarvil květy modrou šmolkou. Úspěšný karafiátník se běžel pochlubit kolegům, jenže začalo pršet a bylo po radosti.
Šestkrát o karafiátech
- Švédský botanik Carl Linné dal karafiátům honosné jméno Dianthus, Diův květ.
- Klatovské karafiáty jsou řazeny k hvozdíku zahradnímu (Dianthus caryophyllus).
- Karafiáty muži nosívali jako ozdobu v knoflíkové dírce.
- Leonardo da Vinci namaloval obraz Madona s karafiátem.
- Jako Karafiátová revoluce se označuje svržení autoritářského režimu v Portugalsku v roce 1974, kdy květina byla odznakem povstalců.
- Červený karafiát je národním symbolem Slovinska.
Karafiátová květomluva
Pro zašifrované milostné vzkazy byly karafiáty díky spoustě barev ideální, podobně jako růže. Na rozdíl od kaktusu (který má prý jediný význam „naše štěstí bylo krátké“), karafiátem můžete sdělit mnohem víc.
- Bílý: Nejistota je trapná, rozhodni se brzy.
- Červený: Obdivuji tě.
- Jednoduchý: Jsem zadaná.
- Planý: Mohu ti věnovat pouze přátelství, ne lásku.
- Fialový: Vlastně nevím, jak to s námi je.
- Růžový: Nikdy nezapomenu.
- Žíhaný: Odmítnutí.
- Žlutý: Zklamání, odmítnutí.