KNAUTIA TATARICA (L.) Szabó – chrastavec

Syn.: Asterocephalus tatarica (L.) Raf., Knautia heterotricha C. Koch, Knautia montana (M. Bieb.) DC., Scabiosa montana M. Bieb., Scabiosa tatarica L., Trichera montana Roem. et Schult., Trichera tatarica (L.) Soják
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité; Dipsacaceae Juss. – štětkovité
Knautia tatarica
Rozšíření: Východoevropský druh popsaný z Uralu, vyskytuje se ve středním Povolží, v dolní části povodí řeky Kamy, v jižní části Uralu a v Předkavkazsku i Zakavkazsku, zasahuje až do severovýchodního Turecka. Starší ruská literatura rozlišovala povolžsko-uralský druh Knautia tatarica a kavkazský druh Knautia montana, přičemž konstatovala, že jediný zásadnější rozdíl mezi oběma druhy je v délce a tvaru nažky (K. tatarica 6–8 mm; K. montana 5–6 mm). Většina současných botanických databází oba taxony spojuje do druhu jediného.
Ekologie: Roste na stanovištích travnatých, křovinatých i v lesních lemech, stoupá až do subalpínského pásma. Kvete od června do července.
Popis: Dvouletá bylina dosahující výšky až okolo 200 cm, s lodyhou přímou, bohatě větvenou, hustě štětinatě chlupatou. Přízemní listy mají řapíky křídlaté a čepele kopinaté až vejčité, 20–25 cm dlouhé a 12–15 cm široké, většinou celokrajné, lodyžní listy jsou vstřícné, objímavé, bázemi srostlé, po okraji zubaté, na vrcholu špičaté. Květenství je bohaté, jednotlivé strbouly jsou dlouze stopkaté, dosahují průměru 2–4 cm, listeny pod strbouly jsou kopinaté, koruna je 12–15 mm dlouhá, bílá, někdy i nažloutlá. Plody jsou elipsoidní chlupaté nažky, dosahují délky 5–8 mm.
Poznámka: K rodu Knautia je v současnosti řazeno zhruba 50 druhů, které se vyskytují především v Evropě, ale také v severní Africe a jihozápadní Asii.
Knautia tataricaKnautia tatarica
Knautia tatarica
Knautia tatarica
Fotografováno dne 25. 6. 2017 (Německo, Drážďany, botanická zahrada).