Rozhodně není běžné, aby byl zámecký park státem prohlášen za přírodní rezervaci. K takovému rozhodnutí musejí být velmi dobré důvody, vždyť zahrada a příroda vytvářejí harmonickou jednotu jen málokdy. Pokud se tak stane, pak je to jen v naprosto nejskvělejších případech.
Kostelec nad Orlicí najdeme ve východních Čechách, asi 35 km východně od Hradce Králové, v podhůří Orlických hor. Už po tři staletí je kostelecké panství spojeno se jménem hrabat Kinských, usídlili se tu už v roce 1796. Zdejší nový zámek byl reprezentačním sídlem rodiny Kinských a je považován za jednu z předních empírových památek u nás. Byl postaven v letech 1829–33 podle plánů vídeňského architekta Jindřicha Kocha pro hraběte Josefa Kinského. Rozsáhlý přírodně krajinářský park patřící k zámku byl v březnu 1949 vyhlášen za přírodní rezervací, a to původně k ochraně ptáků. Svůj podíl na tom tehdy měl ornitologicky orientovaný Bedřich K. Kinský.
Roku 1980 zámek převzalo Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích a v roce 1987 byla zdejší rezervace zrušena. Do majetku Kinských se zámek vrátil roku 1992 ve formě ruiny, která zde zůstala poté, co byl za minulého režimu změněn na Výzkumný ústav pro chov prasat. Noví majitelé zámku vynaložili obrovskou energii i nemalé finanční prostředky, aby během dvaceti let památku bez jakékoli cizí pomoci znovu obnovili. V dubnu 2012 se podařilo zámek restaurovat tak, že mohl být prvně v historii zpřístupněn veřejnosti. Obnovení anglického parku náležejícího k zámku se zdařilo natolik, že už v roce 1995 mohla zde být opět vyhlášena přírodní rezervace. Vysoce oceňované je zde především úzké propojení krajiny blízké přírodě s krajinou kulturní, po staletí ovlivňovanou člověkem.
S nastupujícím jarem zdejší park ohromí obrovskou plochou kvetoucích jarních cibulovin, jimž majitelé vytvořili podmínky k obsazení rozsáhlé souvislé části zhruba 3,2 ha pozemku. Jistě svou úlohu ve vytvoření fascinujícího pohledu na tisíce kvetoucích bledulí jarních (Leucojum vernum) sehrála příroda. Bledule se zde vyskytovaly původně stejně jako dodnes v blízkých Orlických horách. Zdejší majitele napadlo systematicky dosazovat další skupiny bledulí následujícími generacemi zahradníků, kteří přidali a stejným způsobem zvětšovali plochy sněženek (Galanthus nivalis), čímž bylo dosaženo gradace účinku bílých ploch.
A další souvislé plochy jednolitých bylinných porostů obvykle v takové ploše nevídaných prozařují samotný úvod jara. Jsou zde i plochy talovínu zimního (Eranthis hyemalis), které přímo navazují na horní okraj plochy bledulí, na svahu nad nimi směrem k zámku jako zjevení zpozorujeme další světleji žlutou plochu. Teprve při pohledu zblízka zjišťujeme, že jde o v Čechách nepůvodní, leč v zahradách a parcích s oblibou vysazovanou prvosenku bezlodyžnou (Primula vulgaris). Pohled vlevo nám ve svahu objevil rozlohou jistě obvykle nevídanou skupinu čemeřice východní (Helleborus orientalis) ve skalnatém svahu přilehlého alpineta.
Teprve absolvování těchto oko ohromujících zjevení jsem byla schopna ucelenějšího pohledu na zámecký park ve stylu anglické zahrady. Samotný zámek leží na kopci – vlastně hřebeni nad širokým údolím kdysi vytvořeným erozivní činností řeky Divoké Orlice tekoucí paralalně s hřebenem ku Hradci. Zámecký park od řeky odděluje ještě železnice z Hradce Králové pokračující do Doudleb nad Orlicí. V parkové části nad zámkem dominuje svou rozložitostí imponující platan západní (Platanus occidentalis). Na ceně mu přidává bylinné patro v rozsáhlém trávníku pod ním. Zde rozložitou parkovou plochu oživují plochy bílých a temněmodrých šafránů různých druhů, nastupují ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia) v modré a bílé variantě, kontrastní plošky křivatce žlutého (Gagea lutea) tvoří několik skupinek, nechybí ani ladoničky (Scilla luciliae). Kropenatými listy a růžovými květy na sebe upozorňuje kandík psí zub (Erythronium dens-canis). Pokračování pečlivě udržované travnaté plochy oživují skupiny žlutých narcisů.
Setkání s majitelem panství, hrabětem Františkem Kinským, nám přineslo informace o mnoha dendrologických perlách zdejšího parku. Hbitě nám jmenoval liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), dub červený (Quercus rubra) a další druhy dubů, buky (Fagus sylvatica), upozornil na statnou tsugu (Tsuga canadensis), nyní trošku zmenšenou po čerstvé dendrologické úpravě, což dokládá mimo jiné dokonalou soustavnou péči o park. Zajímají ho i růžově a bíle již kvetoucí pěnišníky, upozorňuje na rozkvetlé kdoulovce, vilín, lísku Corylus avellana ʻTortuosaʼ. V parku se z jehličnatých stromů dále setkáme se zeravy, cypřišky, borovicemi, které sestupuje do hajní části i přilehlé louky pod ní.
V háji potkáme i smrky, jedle, ale i četné listnáče – podle údajů Karla Hiekeho z roku 1984 jich zde tehdy rostlo na třiadevadesát taxonů, zřejmě nejvzácnější byl tehdy původem čínský topol Wilsonův (Populus wilsonii), ceněná byla rovněž lapina jasanolistá (Pterocarya fraxinifolia) nebo jírovec drobnokvětý (Aesculus parviflora). V rozvolněné už horizontální části anglického parku v louce i v zimě dominuje několik keřů svídy krvavé (Cornus sanguinea). Ke zdejším soliterním jehličnanům v louce opět sestupuje plocha sněženek, zatímco další hajní druhy, jako dymnivka dutá (Corydalis cava), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis), se zapojují do větších celků jen ojediněle.
Nahoru k zámku se dvěma na sebe stupňovitě navazujícími kruhy vodních nádrží se vracíme výstupem po prudkém svahu atraktivního alpineta, jehož plochu kromě původních vertikálních skal stmelují citlivě umístěné mechem porostlé svěže zelené balvany. Už zdálky v něm dominuje exoticky působící deštníkovitým tvarem obrovitý pěnišník. Zmíněný vilín se svými časnými třásněmi žlutých květů zde nechybí jako solitér mezi zdejšími keři. Vzápětí návštěvníky nadchne vílí zjev omamně vonící zatím bezlisté, zato poseté skupinami čtyřcípých zvonečků v barvě přecházející od bílé do sytě růžové kaliny vonné (Viburnum farreri). Cestičky lemované úzkými záhonky přinesou pohled na další skupiny vysazených bylin, jako jsou kosatce z okruhu Iris reticulata, tulipán Tulipa urumiensis a další skupiny nízkých narcisů.
Nelze ani vyjmenovat všechno, co zde návštěvníka v zimě až časném jaru už od února až března potěší, lze jen konstatovat, že obrovská citlivost majitelů zámku, jejich vztah k přírodě a nezměrná péče o zámecký park i přírodní rezervaci po několik generací bez ohledu na společenské změny vygradovala v ohromující vjem vypěstované krásy s nevídaným souzněním s přírodou. My, návštěvníci za to vděčíme pečivému přístupu současné rodiny Kinských, která skvěle navázala na péči několika generací jejich předků.
Fotografovali Karel a Eva Rencovi 23. 3. a 31. 3. 2016.