Turistické atrakce se dají vyrábět různě: selský dvůr se třeba přejmenuje na zámek a zbytek farské zahrady se prohlásí za jeho park, větší kámen za obcí začne jednoho krásného dne vyzařovat tajemnou geoenergii a stane se místem srazů všech čarodějnic ze širokého okolí, v nejhorších případech se z obecního rybníka znenadání vynoří místní obdoba lochnesky, eventuálně se v příměstských lesích zjeví vzácná rostlina, nejlépe taková, která tam nikdy nerostla. Bílých paní a podřezaných mnichů je také nějak stále víc.
A v našich zeměpisných šířkách je také houževnatým zvykem hledat střed Evropy – vždyť přece jsme doopravdy středem kontinentu, někde ten bod prostě ležet musí! A tak v památné Číhošti najdete zaručený, ouředně univerzitně ověřený střed České republiky, ve středočeské Kouřimi (podobně jako v mnoha dalších městech v zóně od Německa až po Ukrajinu) zas obec garantuje, že pokud svou hlavu protáhnete speciálními šprušlemi na náměstí, budete ji na chvíli mít v nefalšovaném středu Evropy, kterým je prý průsečík 15. poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky. To je nejspíš hned člověku lépe, když přesně ví, kde má hlavu. Jenže opravdu víme, kde vlastně jsme? Zkusme raději hlavu z onoho centrického špalku zvednout a rozhlédnout se kolem, třeba to bude rozumnější. Můžeme začít hned na náměstí: pár kroků za oním středokontinentálním nesmyslem se zvedá letitá lípa srdčitá (Tilia cordata), exemplář skutečně nádherný, na městských náměstích se takový strom hned tak nevidí. Opodál na opačném konci náměstí roste i zajímavá „rohatá“ lípa Tilia platyphyllos var. vitifolia. Hned vedle se nachází prvorepublikový pomník obětem světových válek se dvěma památnými jasany ztepilými (Fraxinus excelsior). Náměstí je skutečně báječně zelené, dýchá, v době květu lip jistě i krásně voní. Ale pojďme dál, trochu více si Kouřim i představme.
Městečko Kouřim se nachází zhruba 30 km východně od Prahy. Osídlení tohoto kraje je prastaré, sahá zřejmě až do mladší doby kamenné. Když mnohem později přišli do tohoto kraje první Slované, založili zde svou osadu a v průběhu 9. století vzniklo nedaleko od dnešního města dokonce rozsáhlé slovanské opevněné hradiště – tzv. Stará Kouřim. Dnes na místě někdejší rozlehlé halové stavby stojí barokní kaple sv. Víta s několika půvabnými lípami a duby a jen nedaleko odtud se v polích zvedá poměrně velké rulové skalisko, přezdívané jako Lechův kámen. K němu se váží pověsti o rozdělení kmene Čechů a odchodu lidu vojvody Lecha, legendárních to předků dnešních Poláků, do nových končin. Z botanického hlediska je zajímavá vysoká skála pod Lechovým kamenem, u břehů potoka. V této letošní předjarní době nás zde mile přivítala vitální populace silně ohroženého křivatce českého (Gagea bohemica), pod skalou se modral rozrazil lesklý (Veronica polita), u potoka dokvétaly sněženky (Galanthus nivalis).
Ve středověku byla Kouřim městem královským – ve východní části středních Čech se tímto privilegovaným postavením honosilo měst poměrně hodně (Český Brod, Nymburk, Kolín, Kutná Hora, Čáslav), Kouřim mezi nimi sehrávala významnou roli až do 17. století. O důležitosti Kouřimi dodnes podávají přesvědčivé svědectví rozsáhlé a jedinečně dochované městské hradby – něco podobného se skutečně hned tak nevidí, a to nejen u nás, podél hradeb můžete obejít i dnes velkou část starého města. Nejlépe se s nimi seznámíte v západní části města, kde se dochoval i vysoký zemní val, mohutný obranný příkop, parkánová hradba, za ní na některých místech dokonce i hlavní hradební zeď. Uvidíte tu zbytky cimbuří, střílny i bašty – prostě Carcassonne ve středočeském provedení! Navíc v severní části hradebního okruhu si můžete povšimnout i svérázných souvislých řad stodol, které tu byly stavěny zřejmě už od 18. století. Uvnitř hrazeného města na stodoly prostě nebylo dost místa, navíc pro město představovaly i zvýšené nebezpečí požárů – proto jim bylo vyhrazeno místo před hradbami. V žádném jiném českém městě se tak unikátní soubor starých předhradebních stodol do dnešních dnů nedochoval.
Před kouřimskými hradbami si může pozorný návštěvník velmi dobře uvědomit, jaké svízele musela mít v novověku naše překotně se rozvíjející města s hradebními stavbami, trošku lépe pochopí důvody, které vedly k jejich odstraňování. Zároveň se může zpětně potěšit rozhodnutími osvícenějších měst zřídit na jejich místech městské parky (např. Havlíčkův Brod), avšak také si třeba povzdechne nad pošetilostí méně osvícených městských rad, které na místě starých hradeb nechaly vybudovat široké bulváry. Ty se dnes obvykle proměnily ve smrduté stoky s nekonečnými kolonami aut. Jaké štěstí, že v Kouřimi se nic takového nestalo!
Pravým klenotem kouřimského náměstí je arciděkanský chrám sv. Štěpána z druhé poloviny 13. století, velmi krásná gotická stavba, k němuž přiléhá ještě renesanční zvonice z roku 1525. Ale architektonických pozoruhodností má Kouřim více. Jen nedaleko od náměstí, na místě středověkého popraviště, stojí kaple Panny Marie Pomocné, která byla v roce 1727 vystavěna podle projektu samotného Jana Blažeje Santiniho Aichla (1677–1723), cenný je i hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1591.
Pod kostelem sv. Štěpána, u městského opevnění, najdeme i rozlohou nevelký, ale velmi úhledný a udržovaný městský park s řadou pozoruhodných dřevin. Byl zde založen údajně počátkem třicátých let 20. století. Hned v horní části parku upoutá pozornost přes dvacet metrů vysoký jerlín japonský (Sophora japonica), lípa malolistá (Tilia cordata) i symbol dávné slovanské vzájemnosti lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), habr obecný (Carpinus betulus), roste tu slivoň Prunus cerasifera ‘Nigra’, také téměř bizarně rozložená katalpa obecná (Catalpa bignonioides), tři menší šácholany japonské (Magnolia kobus) a javor mléč (Acer platanoides). Z jehličnanů potom zaujme cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), zerav západní (Thuja occidentalis), jedle kavkazská (Abies nordmanniana), tis červený (Taxus baccata), ale i smrk pichlavý (Picea pungens ‘Glauca’) a smrk ztepilý (Picea abies).
V dolní části parku tvoří dominantu borovice černá (Pinus nigra), javor Acer platanoides ‘Deborah’ a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), v jejich blízkosti však rozeznáme i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jírovec drobnokvětý (Aesculus parviflora), pro naše staré zahrady a parky charakteristický liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), určitě však i zaujme v menších parcích spíše vzácný nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus).
Z dalších dřevin jmenujme buk lesní (Fagus sylvatica ‘Atropunicea’), hloh obecný (Crataegus laevigata), jeřáb muk (Sorbus aria), habr obecný (Carpinus betulus ‘Fastigiata’), smrk pichlavý (Picea pungens) i další katalpy (Catalpa bignonioides) a tisy (Taxus baccata). To vše je orámováno historickými hradbami a dalšími obrannými stavbami starého města, nabízí se odtud i širší výhled do krajiny. Místo je to rozhodně milé, lze si snadno představit, že může sloužit místním k odpočinku, přespolní tu zase ocení libou harmonii v propojení dávné kouřimské historie s parkovou expozicí okrasných dřevin.
Jestli se v Kouřimi skutečně nachází střed Evropy, netuším, přiznám se, že je mi to dokonce srdečně jedno. Kouřim vyrábění podobných novodobých pamětihodností nepotřebuje. I bez onoho pouťového cingrlátka na náměstí, které má označovat jakýsi střed Evropy, se nezdráhám označit toto malebné městečko s velmi pestrou historií za skutečnou perlu středních Čech – v minulosti jaksi podivně ztracenou, ale možná i proto stále zářící, neošoupanou podrážkami developerů, realitních makléřů a podobných ztracených existencí, které se orientují jen podle zeměpisných souřadnic. Kéž by tato podoba Kouřimi vydržela co nejdéle.
Fotografováno dne 9. 3. 2014.