Ladislav Hoskovec

Gas

Rostliny jsem v dětství z duše nesnášel, trpěl jsem totiž těžkou pylovou alergií – vyjít si na rozkvetlou louku, by mě skutečně tenkrát ani nenapadlo. Takže od dětství jsem byl veden k životu, který se alergenům vyhýbá – měl jsem být muzikantem. V koncertních sálech a orchestřištích se pyl ve větší koncentraci skutečně obvykle neobjevuje, takže jsem odehrál několik sezón v operním orchestru. S oblibou jsem taky navštěvoval archivy (tam je také pylu málo), kde jsem pročítal historické dokumenty a vyhledával v nich jména dávno zapomenutých muzikantů. Vůbec jsem inklinoval spíše k umění, kromě hudby především k literatuře. Má léta mladická byla trochu neklidná, zakládal jsem umělecké spolky a nadace, toulal se s básníky po cirkusech a harendách, živil se psaním novinových článků, ale taky mytím oken a desinfikováním operačních sálů. Byl to pestrý život.
Všechno se silně proměnilo, když zhruba ve třiceti moje alergie ustoupila – odešla a odvedla s sebou spoustu mých starých aktivit, přičemž ty zmizelé nahradila botanika. Záhy jsem si začal psát botanický web, ale taky nadšeně pronikal do tajů nakladatelského řemesla v jednom brněnském a později i v pražském nakladatelství. Ochotně jsem se nechával traumatizovat temnými vizemi budoucnosti, k záchraně světa organizoval zbytečné akce k propagaci botaniky a ochrany přírody. Nic moc z toho všeho nebylo, ve vzpomínkách mi zůstalo vlastně jen pár výstav, při nichž jsem zasnuboval botaniku s výtvarným uměním – soutěže v botanické ilustraci byly fajn.
Teď jsem už ztloustnul, v životním tempu ubral, píšu si jen tak pro sebe články o kytkách a je mi u toho dobře. Nejspíš už doživotně mě uhranula etnobotanika. A miluju polodivoké kočky.

Jsem autorem těchto článků: