Guatemalský národní park Laguna Lachuá se nachází nedaleko mexických hranic, v departmentu Alta Verapaz. Rozprostírá se mezi řekami Chixoy (na severu a západě) a Icbolay (na východě) a horami Cerro La Sultana, Cerro Peyán (na jihu). Území bylo chráněno již od roku 1975 pod názvem Area de Reserva Lachuá. Teprve v roce 1996 tu byl na ploše 145 km2 vyhlášen národní park. Od roku 2006 je ekoregión Lachuá (tj. NP Laguna Lachuá včetně jeho nárazníkových zón o rozloze 428 km2) zahrnut rovněž do území Ramsarské úmluvy, která slouží k ochraně mokřadů s výskytem vzácných druhů vodního ptactva.
Přibližně uprostřed parku leží stejnojmenné jezero krasového původu Laguna Lachuá, jehož hladina pokrývá plochu 400 hektarů. Jméno jezera pochází z jazyka Q’eckchí a znamená: „voda, která smrdí“. Voda totiž obsahuje vysokou koncentraci vápenatých solí a síry, která způsobuje výraznější zápach. Do laguny ústí řeky Peyán a Escondido, z jezera naopak vytékají řeky Chixoy a Lachuá Altar, jež se následně stávají přítoky řeky Icbolay. V chráněné oblasti se nachází řada periodicky zaplavovaných míst.
Území národní parku patří ve srovnání s většinou území Guatemaly k velmi vlhkým oblastem. Ročně tu spadne okolo 3300 mm srážek. Od června do října nastává období dešťů s vydatnými lijáky, nejméně prší od února do dubna v období sucha. Teplota se pohybuje mezi 25–30 °C. Roční relativní vlhkost vzduchu dosahuje 91 %.
NP Laguna Lachuá včetně jeho přilehlých oblastí je jedním z reprezentativních vzorků tropického deštného pralesa v Guatemale. Území má převážně nížinný charakter, jen na jihu jsou strmější svahy. Severní část (minimálně 50 % parku) lze považovat za sladkovodní mokřad. Národní park a jeho přilehlá oblast patří z floristického hlediska ke Středoamerické provincii a vyznačuje se vysokou biologickou rozmanitostí. Podle studií, které se na území prováděly, se tu vyskytuje na 220 druhů rostlin ze 76 čeledí. Mezi druhově nejpočetnější patří vstavačovité (Orchidaceae – 17 druhů), arekovité (Arecaceae – 13), bobovité (Fabaceae – 10), mořenovité (Rubiaceae – 10), morušovníkovité (Moraceae – 9) a odulovité (Melastomataceae – 8).
Horní vrstvy lesa tvoří stromy s výškou okolo 25 metrů, především vrcholák Terminalia amazonia, Dialium guianense z čeledi bobovitých, kapok Ceiba pentandra, domba Calophyllum brasiliense, janiba Genipa americana, kýlatec Vochysia guatemalensis, mahagon Swietenia macrophylla a česnekovník Cedrela odorata.
Ve středním patře převažují stromy mezi 10 a 20 metry, mezi nimi Pachira aquatica, palma Attalea cohune, dračinec Dracaena americana, zarděnice Erythrina berteroana, zapota Manilkara zapota nebo Senna bacillaris. V bylinném patře jsou hojně zastoupeny především kapraďorosty, bromélie a další.
V jezeře se můžeme setkat například s mařicí Cladium jamaicense, která dosahuje výšky až 2,5 m, u břehu roste modráska Pontederia sagittata. Zaplavované lesy hrají významnou roli ve vodní bilanci, bývají zatopeny dlouhou dobu. V takových ekosystémech je vodní tok obecně pomalý a je nepravidelně odvodňován.
Svůj domov tu našlo na 120 druhů savců, přes 30 druhů plazů, asi 180 druhů ptáků a téměř čtyři desítky druhů ryb. Ze zajímavých živočichů můžeme uvést vývojově starobylou rybu tarpona Megalops atlanticus, dále tu žije středoamerický krokodýl Moreletův (Crocodylus moreletii), had Tretanorhinus nigroluteus, hroznýš královský (Boa constrictor). Savce zastupuje například jaguár americký (Panthera onca), puma americká (Puma concolor), tapír středoamerický (Tapirus bairdii), pekari bělobradý (Tayassu pecari), několik druhů opic, včetně ohroženého vřešťana Alouatta pigra a spousta dalších. Vodní ptactvo reprezentuje třeba nesyt americký (Mycteria americana), čírka modrokřídlá (Anas discors), husička podzimní (Dendrocygna autumnalis), několik druhů volavek, chřastálovec Heliornis fulica nebo pisila karibská (Himantopus mexicanus).
Fotografováno dne 9. 2. 2015.